Podle Rudolfa Balvína z Chmelexu Hořesedly začínají práce na chmelnicích obvykle začátkem dubna, kdy je potřeba provést jarní řez, který slouží k tomu, aby se rostlina omladila. Následuje zavěšování drátků, tzv. chmelovodičů, které se pak musejí zapíchnout k jednotlivým rostlinám
„Jde o to, aby se ten chmel mohl na něco navázat namotat, vyjet nahoru a plodit,“ popisuje v kostce smysl práce Miroslav Nekolný. Loňský finalista soutěže Pilsner Urquell Master Bartender a výčepní pražské restaurace Červený jelen je jedním z hospodských brigádníků, který se do Hořesedel vypravil.
Monika Boublíková ze skupiny TOP HOP, do níž Chmelex patří, si nasazení výčepních pochvaluje a upozorňuje, že práce to není snadná. „Není to nic jednoduchého, protože půda bývá i tvrdá, takže musíte vynaložit poměrně velkou fyzickou sílu. Postavili se k tomu skvěle, je vidět, že výčepní jsou zvyklí pracovat,“ říká.
„Je to tvrdý, je to síla na záda, na ruce, bolí z toho celý člověk,“ přizvukuje Nekolný. „Pro mě to je vzpomínka po třiceti letech, ale většinou jsou tu mladí, kteří nikdy na chmelu nebyli. Všichni máme pivo rádi a teď si ho budeme mnohem víc vážit, když víme, co to obnáší,“ dodává.
Nápad zorganizovat výpomoc od výčepních se zrodil u Václava Berky, emeritního vrchního sládka Plzeňského Prazdroje. „Výčepní mě napadli hned. Jsou to chlapi, kteří se práce nebojí a teď mají navíc nucené volno. K chmelu mají vztah a bude pro ně dvojnásobná radost, když svým hostům načepují, co si sami vypěstovali,“ potvrzuje Berka.
Jaro 2020 na českých chmelnicích |
Hospodští musí zastat práci, na kterou v Chmelexu obvykle nabírají cizince. Ti ovšem letos kvůli koronavirovým restrikcím přijet nemohli. „Právě na tyto práce obvykle najímáme brigádníky ze zahraničí. Kvůli nouzovému stavu jsme ovšem letos sháněli pracovníky v Česku,“ říká Balvín.
V Hořesedlech, kde Chmelex pěstuje chmel na zhruba 550 hektarech, stráví většina výčepních zhruba dva týdny v závislosti na aktuální situaci, u chmelnice během té doby i bydlí. „Peníze nejsou úplně na prvním místě, byť možnost si teď přivydělat je fajn. Od počátku jsem chtěl jít někam, kde je to spjaté s oborem, takže když se naskytla možnost jet na chmel a pomoci pivu, tak jsem neváhal,“ doplňuje další brigádník Ondřej Rozsypal, který čepuje v plzeňské hospodě Lékárna.
Vše o koronaviru
|
Výčepní se shodují, že rádi změnili prostředí a přišli ve společnosti kolegů i na jiné myšlenky. Zároveň je ale zřejmé, že se upínají ke dvěma blížícím se datům. Jedenáctému květnu, kdy by podle posledního vládního harmonogramu měly otevřít restaurace se zahrádkou, a pětadvacátému - to by už měly restaurace, hospody i bufety přivítat návštěvníky i ve vnitřních prostorách. Spor o délku nouzového stavu i vývoj epidemie může s těmito daty ještě zahýbat, na touze načepovat štamgastům zase pořádný půllitr to ovšem nemění nic.
„Čepuju třicet let a za tu dobu jsem nezažil, že bych nesměl dělat svoji práci. Stýská se mi strašně,“ shrnuje pocity Miroslav Nekolný.
