Foto Viktorija Borodinova, Pixabay
Na první pohled se v Korejské lidově demokratické republice neděje nic neobvyklého. Mimořádná opatření vyhlášená Korejskou stranou práce v souvislosti s epidemií koronaviru se začínají rozvolňovat. Severokorejské děti opět usedají do lavic, občané Pchjongjangu vzali znovuotevřené krámy útokem a nedochází ani k přesunu vojsk. Jen všudypřítomný, vševědoucí a vševidoucí vůdce Kim Čong-un v neděli 12. dubna zmizel. Vynechal vrcholné představení severokorejského režimu – připomínku narození bývalého vůdce a zakladatele KLDR Kim Il-songa a ve státních médiích nebyla jediná zmínka o testování raket krátkého doletu ani o Kim Čong-unovi samotném.
Smrt se nepředpokládá
Dlouhá absence severokorejského vůdce ve veřejném prostoru vyvolala ve světě různé teorie a spekulace. Někdo vidí za zmizením koronavirus, jiní nepovedenou operaci srdce, infarkt a následnou špatnou katetrizaci způsobenou nervozitou doktora a další říkají, že se zranil při jednom z nedávných testů raket. Japonská média uvedla, že je korejský vůdce ve vegetativním stavu, Hongkong hlásí Kim Čong-unovu smrt, dle jihokorejské vlády a Ameriky je naopak zdráv a neděje se nic výjimečného. Jen málo lidí zná detaily z osobního života Kim Čong-una a ti si je nechají pro sebe, pokud chtějí zůstat naživu. Špatný zdravotní stav vůdce tak nemůžeme vyloučit – na svůj věk je Kim Čong-un značně obézní a neodpustí si cigarety. Nicméně hypotézy o jeho úmrtí nelze ani potvrdit. Co tedy můžeme z této situace vyčíst?
Zdrojem legitimity Kim Čong-una byla a je rodová provázanost a jeho věrnost otci a dědovi. Nový vůdce, pokud nebude z dynastie Kimů, bude potřebovat k legitimizaci něco jiného.
Smrt vůdce Kim Čong-una se nepředpokládá. Od neděle 26. dubna se začaly ve státních novinách Rodong Sinmun o Kim Čong-unovi pravidelně objevovat zprávy. „Soudruh Kim Čong-un oceňuje úsilí pracovníků, kteří usilovně a z celého srdce podporují výstavbu v Samdžijonu.“ V dnešním výtisku Rodong Sinmun byl vůdce opět zmíněn v připomínce návštěvy Ruska. Všechny nové příspěvky jsou však zveřejněny bez jeho fotky, což není obvyklé. Pokud by izolace vůdce byla z důvodu pandemie koronaviru, nebyl by problém fotografie pořídit. Za „zmizením“ Kim Čong-una tak bude dle odborníků nejspíše jeho špatný zdravotní stav či rekonvalescence po nějakém zdravotním výkonu, stejně jako tomu bylo v roce 2014, kdy zmizel po operaci kotníku z veřejného života na 40 dní. Poslední dny však stále častěji vyvstává otázka: Co by se stalo, kdyby Kim Čong-un zemřel?
Dynastie u moci
V KLDR neexistuje oficiální posloupnost nástupnictví do funkce předsedy. Když zemřel Kim Il-song, žádný ze čtyř místopředsedů ho nezastoupil. Když zemřel Kim Čong-il, nenastoupil na jeho místo místopředseda Čang Song-tchek, i když pravděpodobně chtěl. V případě Severní Koreji panuje implicitní konsenzus, že zemi může vést pouze potomek z dynastie Kimů. Pokud by Kim Čong-un zemřel dříve, než budou jeho tři děti dospělé, představovalo by to pro severokorejskou elitu i severokorejský lid obrovský šok. Nikdy předtím se nestalo, že by v zemi nebyl žádný zřejmý nástupce.
Z rodinného kruhu je nejvýraznější osobou Kimova mladší sestra Kim Jo-čong. Ambiciózní mladá žena je považována za klíčovou postavu pro udržení moci dynastie Kimů. Je nejbližším spolupracovníkem Kim Čong-una a její silnou roli v hierarchii severokorejského režimu potvrdilo i její znovuzvolením do politbyra Korejské strany práce. Mnoho lidí si však neuvědomuje, že je jen dalším projevem zavedeného vzoru. Za posledních sedmdesát let prakticky každý severokorejský vládce (Kim Il-song i Kim Čong-il) spoléhal v prvních letech vlády na svého bratra či sestru. I když sourozenci byli vnímáni jako ti nejloajálnější, všichni takoví bratři a sestry skončili špatně: nepřežili nástupce nové generace, tj. děti vůdce. Navíc v KLDR je silná konfuciánská tradice, ve které je respektována seniorita a maskulinita. Zvolení Kim Jo-čong se tedy nepředpokládá.
Po smrti vůdce by tak mohl být určen spíše regent, který by zemi vládnul, než bude dynastický nástupce připraven převzít moc. Je pravděpodobné, že by jím mohl být někdo z předních vůdců Korejské strany práce. Nejčastěji se hovoří o Čche Rjong-heovi. Čche Rjong-he je v současné době předsedou parlamentu KLDR a je jediným mladým mužem v nejvyšších vrstvách strany, který je také přímo zodpovědný za všechna jmenování do nejvyšších funkcí. Nového vůdce by dle ústavy muselo zvolit Nejvyšší lidové shromáždění.
Totalitní režimy smrtí diktátorů nekončí
Po nástupu nového vůdce by pravděpodobně nedošlo k okamžité dezintegraci severokorejského systému. Historie naznačuje, že totalitní státy se nerozpadají hned po smrti vůdce: Sověti se nebouřili, když Stalin umřel, ani Číňané, když zemřel Mao Ce-tung. Smrt diktátora nicméně obvykle vede k reformě. Nástupce by musel elitě a lidem vysvětlit, proč i on je dobrým vůdcem. Zdrojem legitimity Kim Čong-una byla a je rodová provázanost a jeho věrnost otci a dědovi. Nový vůdce, pokud nebude z dynastie Kimů, bude potřebovat k legitimizaci něco jiného. Jednou z možností jsou rozsáhlé ekonomické či politické reformy, což si Kim Čong-un nemohl dovolit, protože by to mohlo být vnímáno jako zrada otcovy linie. Rozsah reforem by závisel na osobnosti vůdce a podmínkách země.
Smrt Kim Čong-una by představovala významnou událost, která by postavila severokorejské ideology před zásadní otázku: jak něco takového začlenit do oficiální verze historie a příslušného ideologického rámce? Jak se vyrovnat s otázkou nástupnictví? V té chvíli by Korejská strana práce nepotřebovala nové válečné hrdiny, nýbrž mnohem více – upevnění vlády.
Autorka je koreanistka.