„Nebudu lhát, jsem potěšený, že mám více času k tréninku na hry v Tokiu. I když jsem říkal, že doufám, že budu moci skákat už toto léto,“ přiznává Drouin pro web Světové atletiky.
Kromě něj dává odklad her kvůli pandemii koronaviru naději obhájit prvenství z Brazílie třeba také běžci na 400 metrů Waydemu van Niekerkovi nebo šampionovi na dvojnásobné trati Davidu Rudishovi.
Všichni mají podobný příběh: dlouhá pauza od závodů, návrat pro řádný termín her letos v létě nejistý, a nakonec rok času navíc dát se do kupy.
Konkrétně Drouin se potřebuje zotavit opravdu důkladně.
Diamantová liga v Oslu 15. června 2017.
To byla poslední špičková akce, na níž se představil.
Od té doby olympijského vítěze z Ria a mistra světa z Pekingu souží vážná zranění, která se navíc chovají jako bájná nestvůra hydra. Jakmile kanadský výškař vyléčí jedno, objeví se další.
Dlouhý výčet jeho neduhů začíná v norské metropoli, kde si přetrhl levou achilovku a musel vynechat světový šampionát v Londýně.
„Bylo to velmi obtížné,“ nezastírá. „Byl jsem zklamaný, že nebudu moct obhajovat svůj titul, ale využil jsem tu příležitost k uzdravení a na podzim jsem začal znovu trénovat.“
V pravé půlce těla necítím nic
Zpět v zátěži vydržel pouhé dva týdny, než přišla ještě krutější rána.
„Když jsem při kondičním tréninku pohnul hlavou dozadu, abych sledoval míč vyhozený do vzduchu, začaly mě svrbět nohy a cítil jsem, že jsou ochromené. A lehké znecitlivění mě provázelo po zbytek týdne,“ popisuje.
Vyšetření odhalilo vážné poranění krční páteře, Drouin ztratil cit v pravé polovině těla od hrudi až k palci.
Celý rok 2018 nezávodil a snažil se zotavit vlastní cestou. „Nechtěl jsem podstoupit operaci. Řekl jsem sám sobě, že to nechám uzdravit samo a že jestli je toto konec cesty a neuzdravím se, tak končím. Ale jestli to zvládnu, potom snad budu moct znovu skákat.“
Obviously, this was a rough season for me. A nagging injury hampered the better part of a year which culminated with me having to withdraw from
the World Championships. Injuries are part of the game, all athletes know this, but that still doesn't mean it's easy. What helps is the undying support and the kind words from fans and this summer I received plenty of both.
So as a thank you, I would like to give back. During the Rio Olympics last summer I had a lot of people admiring my hat (pictured above) and asking where they could buy their own. Since I'm not sure where you can buy it, I've decided to give one supportive fan mine. (Which I can autograph if you so choose). If you would like a chance to win, just leave a comment on this picture and in one week from today, on Sept 8, I will draw the winner.
Thanks again to all of my fans. Your support does not go unnoticed.
Rehabilitace byla bolestivá a pomalá, 30letý Kanaďan bojoval se základními cviky i běžeckou motorikou. „Měl jsem velké problémy s výbušností a reagováním, což je v podstatě celý skok do výšky,“ popisuje. Normálně běhat a skákat přes překážky začal až v létě 2018.
Proti původnímu přesvědčení v srpnu nakonec operaci absolvoval, ovšem jen takovou, při které mu nahradili poškozené místo titanovou destičkou.
„Na operaci jsem šel s tím, že cílem je Tokio 2020. Nebylo kam spěchat, další vrchol, mistrovství světa v Dauhá, bylo až na podzim 2019,“ plánoval.
Jehla, nebo prst?
Pokud by vše běželo hladce, katarský šampionát, který se konal více než rok po operaci, by stihl. A z počátku to vypadalo nadějně, loni v dubnu se Drouin vrátil k závodům, vše směřoval k vrcholu v Dauhá.
Ovšem jeho stav měl k ideálu daleko, v pravé polovině těla stále necítil bolest, nepoznal, jestli ho někdo píchá prstem nebo jehlou. A právě v postižené oblasti jej zasáhlo známé zranění, tentokrát si přetrhl pravou achilovku.
„Pamatuji si, že v roce 2017 zranění achilovky nesnesitelně bolelo. Když jsem si ji natrhl na pravé straně, neměl jsem žádný signál, že se to opravdu stalo,“ prozrazuje, že o zranění zprvu netušil. „Lidé říkají, že by bylo úžasné necítit bolest, ale ve skutečnosti je to dobrá věc. Schopnost cítit bolest je varovným systémem pro naše tělo z dobrého důvodu.“
Derek Drouin z Kanady zdolává laťku.
Šampionát v Dauhá, kde ve výškařském sektoru exceloval domácí Mutaz Essa Baršim, tak sledoval jen jako divák u televizní obrazovky.
A pokud by se olympijské hry v Tokiu konaly letos, s největší pravděpodobností by se Drouin musel spokojit se stejnou rolí i při další vrcholné akci.
Díky ročnímu posunu ale dostane šanci poprat se o místo účastníka.
„Při každém vážném zranění jsem si říkal: Nevím, jestli na konci toho všeho budu schopen znovu závodit, ale musím absolvovat rehabilitace jako bych závodit měl. Stále miluji život, který vedu, stejně jako soutěžení. Nevím, jestli momentálně svému tělu věřím na 100 procent, ale cítím, že jsem se za rok zlepšil.“
Inspirací Drouinovi může být právě ten, kdo usedl na trůn nejlepšího výškaře místo něj. Katařan Baršim loni před domácím publikem získal svůj druhý titul mistra světa jen rok a dva měsíce poté, co si přetrhl vazy v kotníku.
A zatímco v Dauhá na jejich souboj nedošlo, na odložených hrách by spolu hvězdy skákat mohly.
