Do čela firmy Zapletalová společně s dalšími spoumajiteli nastoupila před více než čtyřmi lety. Výrobky značky, která je v současnosti známá hlavně v zahraničí, teď chce vrátit zpátky do rukou Čechům. Do otevření hranic totiž jeden z hlavních zdrojů svého přijmu, turisty, v Praze její prodavači nenajdou.
Čas, po který byly prodejny Moseru nuceně uzavřeny, tak společnost využila k restrukturalizaci. Tatam jsou výrazně zlacené karafy a zdobné skleněné předměty s rozsáhlými ornamenty. Obchodům teď dominují střídmé sklenice a designové vázy. „Jsem za to ráda. Chtěla jsem to udělat už dlouho, ale až teď to vyšlo,“ doplňuje s úsměvem Zapletalová.
Když se zpětně ohlédnete na své působení ve firmě, jak byste ho ve světle současných událostí zhodnotila?
Jako velké dobrodružství. Je hrozně zajímavé, jak se teď některé věci urychlily. Odhalilo to, co je podstatné, a zaměřilo to naši pozornost zpátky na českého zákazníka.
Posunulo vás to někam?
Rozhodně. Když jsme do firmy přišli, zjistili jsme, že je tam spousta zvyklostí a způsobů zakonzervovaných z minula. Klidně až z doby socialismu. A to se nám nedařilo změnit – když už, tak byly ty změny pomalé a nedostatečně razantní.
Tato situace nám najednou ukázala, že tu změnu udělat musíme. Že už nemůžeme čekat. Musíme reorganizovat, zamyslet se nad tím, jak do budoucna změnit portfolio. Jak budeme zacházet se sklady, s historickým archivem… Byla to příležitost. Udělali jsme spoustu změn rychleji, než bychom je udělali, kdyby nebyl koronavirus.
Koronavirus v Česku   |
Nebojíte se ale, že až se situace navrátí do normálu, přijdete o veškerý tento pokrok a budete se muset přeorientovat zpátky na zahraničního zákazníka?
Tak Moser byl ve své celé historii orientovaný na export. Ta firma byla založená tak, že dělá nejluxusnější a nejkvalitnější křišťál pro ty nejnáročnější zákazníky. A ti vždycky byli v zahraničí. Export bude pro Moser vždycky zásadní, a to se nezmění ani za současné situace.
Tuhle dobu ale chceme využít na to, abychom získali zpátky i české zákazníky. Před druhou světovou válkou sice nebyli velcí v objemu, ale bylo tradicí, že křišťál Moser patřil k dobrému bontonu a dobrému stolování. Tam ho chceme zase vrátit. Nadchnout lidi pro krásné věci.
Jak to chcete udělat? Například mladí lidé už dnes nemají o křišťál tolik zájem, a navíc má pověst zboží určeného hlavně pro turisty.
Je několik způsobů, jak chceme českého zákazníka oslovit. Jednak jsme reorganizovali naši prodejnu na Staroměstském náměstí tak, aby i pro české zákazníky byla přehledná, srozumitelná a atraktivní. Další krok připravujeme v prodejně Na Příkopě, kde 11. května otevřeme vzorkovnu a archiv.
Rozhodli jsme se, že tam zpřístupníme část našich skladů. Budou tam některé historické unikáty i věci, které byly roky zavřené a nedávali jsme je do prodeje. Nebyla ve standardní nabídce.
Chceme lidem také začít připomínat, že sklo je výborná investice. Vidíme to ve Spojených státech i třeba na Tchaj-wanu. Křišťál Moser, který je nějak unikátní – třeba staršího data nebo něčím zajímavý – se velmi dobře prodává na aukcích a burzách.
Bez výjimky se výroba nerozjede
Kvůli pandemii covid-19 jste propustili asi 70 lidí. Plánujete poté, co se vaše hutě opět rozjedou, navyšovat počet zaměstnanců zpět?
Náš termín znovuzahájení výroby je také 11. května. Musím ale říct, že to zatím nevypadá, že budeme moci ty lidi vzít zpět. Nevyhověli bychom současným požadavkům na ochranu zdraví.
PŘEHLEDNĚ: Čím Sněmovna podpořila ekonomiku |
Takže budete provoz spouštět omezeně, nebo budete čekat na výjimku?
Vlastně to ani nevypadá, že budeme moci zahájit výrobu. Ty požadavky jsou absolutně neslučitelné s ruční výrobou skla. Když se vyrábí sklo tradičním způsobem, na huti, tak je tam parta tří lidí, kteří si předávají jednu sklářskou píšťalu a foukají do ní ústy. V žádném případě nemohou mít roušku ani odstup na dva metry. Pokud nedostaneme nějakou výjimku, tak nejsme schopni výrobu zahájit.
Momentálně zjišťujeme, co nám vlastně současná nařízení dovolí. Obáváme se ale, že tam pro nás prostor není. Tu výjimku budeme nejspíš potřebovat. A nejenom my, ale i všechny ostatní české sklárny.
České sklářství je ve světě unikátní záležitostí. Bylo by škoda, kdyby se nenašel způsob, jak mu pomoci. Teď alespoň opatřujeme všechny náustky sklářských píšťal stříbrným povrchem, protože stříbro je antibakteriální. Alespoň tímto způsobem chceme zlepšit hygienu.
Také předěláváme pracovní řád, podle kterého se řídí bezpečnost práce. Hodně inspirace máme z automobilového průmyslu, kde mají různé ionizátory a procesy na to, jak často a jakým způsobem se ta pracoviště dezinfikují. Bude to ale vyžadovat spoustu změn a úprav.
Myslíte si, že vás taková opatření ve výrobě zpomalí?
Doufám, že ne. Jakmile to naběhne a lidé si na to zvyknou, tak to bude prostě běžný způsob.
Takže plánujete ve zvýšených hygienických opatřeních pokračovat i poté, co pandemie opadne?
Kdybych měla křišťálovou kouli, tak by se ta opatření dělala dobře… Zatím máme plán na to, změnit to tak, abychom vyhověli současným zdravotním požadavkům a abychom to udělali co nejpraktičtěji. Myslím si, že to nakonec zvládneme udělat tak, aby to potom mohlo zůstat i dál, až nákaza skončí.
Antivirus nestačí
Pokud do května výjimku nedostanete, co to pro vás jako pro firmu bude znamenat?
Já bych se do toho nepouštěla. Věřím, že se ten způsob najde. Jedenáctého začneme s vedlejšími aktivitami, které budou trvat dva týdny. Prvních čtrnáct dní tak nebudeme standardně vyrábět, to přijde teprve až pak.
Vše o koronaviru
|
Přemýšleli jste o využití možnosti požádat o státní podporu?
Zažádali jsme si o podporu v rámci projektu Antivirus a za měsíc březen už jsme ji i dostali. Musím ale říct, že jsme na platech a na odvodech vyplatili 10,5 milionu a podpora byla jen 1,5 milionu. Takže je to sice bezva, jsem moc ráda, že se něco takového děje a že se stát snaží pomoci, ale je to málo. Stát by měl dát víc. Mluví se o tom, že by firmy neměly propouštět a měly by udržovat pracovní místa, ale v podstatě k tomu nedostávají podporu. Ve velké míře je to jen hodně řečí a ve skutečnosti nic.
