Nevěděl jsem, zda čtu ještě Reflex, nebo už Haló noviny anebo mi nějaký troll na monitoru podstrčil pod zavedenou hlavičkou vyčpělé fejky z Aeronetu. Každopádně: takovou snůšku lží a dávno vyvrácených hoaxů, jakou sesmolil pan Oldřich Tichý v internetové – počítám, že mnohem čtenější – verzi Reflexu, jsem už dlouho v seriózním (seriózním?) periodiku nečetl. „Papalášské manýry“ prý „nepřinesl na Hrad Zeman, ale Havel! I on si užíval, že může všechno.“ Ano, čtete dobře – Václav Havel rovná se podle pana Tichého „Zemanovo a Ovčáčkovo alter ego jako vyšité.“ (Autor na úplný závěr nepopírá i Havlovy – nejmenované - zásluhy o republiku, ale chtěl prý zůstat objektivní, padni komu padni).

Ministerstvo lásky
A co tedy náš první (a pro mne zatím i poslední) polistopadový prezident hrozného spáchal? Už krátce po listopadu se prý „chtěl předvést“. Prošel se po Jelením příkopu a zjistil, že se tam z nařízení ministerstva vnitra nesmí. A jeho ego okamžitě hlásalo do světa: „Vnitro na území Hradu rozhodovalo, kam kdo smí a nesmí? To už nebude rozhodovat! Takže ode dneška Jelení příkop zpřístupníme“. A proč takovou nehoráznost udělal, ptá se pan publicista. „Proč? Protože se mu zachtělo a protože byl v pozici člověka, kterému si nikdo netroufal odporovat!“. To píše člověk, který nemůže nevědět, že to byl právě Havel, kdo okolí Hradu (včetně Jeleního příkopu a jižních zahrad) zpřístupnil – ne kvůli svému egu, ale kvůli nám, občanům, kteří jsme tak poprvé po mnoha desetiletích mohli juknout a dokonce vstoupit na půdu zakletého Husákova nebo spíš Kafkova Zámku. Toho Zámku a okolí, jež se opět staly, včetně toho Jeleního příkopu, za nynějšího prezidenta územím zakázaným, hlídaným samopalníky. V lepším případě, což nebylo ani za Husáka, natož za Havla a Klause, „pouze“ po celé délce areálu územím obrněným, dovnitř přístupným jedině za cenu ponižujících prohlídek a šacování dámských kabelek i pánských kapes u vchodu. To už není hoax, pane Tichý, to co tu vyrábíte, je Orwellův záměrně převrácený svět – zřejmě je pro vás předlistopadové vnitro, jehož jste se tak mužně zastal, ministerstvem lásky.

Papalášovy kamarádšofty
Další papalášské manýry: Havel rozdával řády svým kamarádům! (Prosím tímto pana publicistu, aby mi vyjmenoval jediného Havlem vyznamenaného odbojáře, vězně komunismu i nacismu, spisovatele, historika, umělce, vědce, který si toto vyznamenání nevysloužil svým životem a dílem, nýbrž pouze kamarádšoftem s Havlem, tak jako si to vysloužily servilitou k Milošovi popové hvězdy a hvězdičky normalizace, podprůměrní herci typu Ivana Vyskočila nebo dokonce funkcionáři a slouhové komunistického režimu!). Pomiňme, že to je opět drzá lež (byl jsem svědkem, že všechny navržené pečlivě posuzovaly komise odborníků, historiků, sociologů atd.). Ale i kdyby! Není kamarádšoft jako kamarádšoft. Kamarádšoft s Havlem v minulém režimu smrděl buď kriminálem, nebo přinejmenším sledováním a znepříjemňováním života. Sám jsem byl toho svědkem. Když jednou Havel krátce po propuštění z kriminálu navštívil jedno malostranské divadélko, kde jsem působil, sotva usedl k baru, nevěřil byste, pane Tichý, jak rychle se sálek za ním vylidnil.

Dále: “Zeman osvobodil odsouzeného vraha Jiřího Kájínka“, přiznává pan publicista, jenže „Havel pro změnu zastavil vyšetřování své kamarádky Marty Chadimové, které hrozilo dlouhé vězení za pokus získat podvodem v restituci lukrativní pozemky na Hradčanech“.

In dubio pro reo?
V citované větě jsou snad pravdivá jen slova „zastavil“ a „Hradčany“: jinak až na tu abolici, jde opět jen o výmysly z estébáckých plátků minulých i dnešních (snažím se, seč můžu, k těm druhým dosud Reflex neřadit). Chadimová nebyla kamarádka Havla (viděli se všeho všudy 2x při oficiálních příležitostech). O majetek nepožádala. Pouze se o něm majitelům ústně zmínila (požádala teprve po lživém udání, že požádala). Celý proces, plný nezákonných přečinů, nepovolených odposlechů manžela a předkládaných fals, byl vedený doktorem Hodouškem, který jen pár let předtím soudil a ničil rodiny odpůrců režimu napařováním trestů za „nedovolené opuštění republiky“ A tak si chtěl možná „smlsnout“ i na disidentovi a rockerovi Mikoláši Chadimovi. Příště, pane Tichý, než začnete psát o nějaké kauze, prostudujte si místo bulvárních plátků i serióznější literaturu, včetně celých knížek (musím vás – i čtenáře – bohužel neskromně odkázat i na svou dvoudílnou studii IN DUBIO PRO REO v Kritické příloze Revolver Revue, kde najdete podrobně doloženo vše, co jsem tu mohl jen heslovitě načrtnout).

Neříkám, že Václav Havel neměl chyby (měl je, jako já i vy, pane Tichý), a už vůbec ne, že je nedělal i v politice. Ale ty, které jste vyjmenoval, abyste zlehčil velkopanské manýry jistého pomstychtivého černokněžníka na Hradě a soudně potvrzeného lháře, který se chová jako ideový agent hned dvou cizích mocností, ty mezi ně určitě, ale určitě nepatří. Ani to směšné, nepotvrzené překročení povolené rychlosti v nové Fabii, doložené stylem jedna paní povídala. Jako ostatně celý váš článek.


Přišel mi tento upřesňující dodatek od Petra Havlíka. Rád bych ho připojil ke svému článku:

„Malá, ale důležitá poznámka k panu Oldřichu Tichému, autorovi textu, na nějž správně reaguje Vladimír Just.
Pan Tichý začínal v devadesátých letech jako redaktor okresních novin v okrese Plzeň-jih. Jeho rodina pochází z obce Mileč. Pak přišla kariéra v Mf Dnes, Blesku a odtud skok na prestižní a velmi dobře honorované místo mluvčího VZP. Za jeho slušnou mediální kariérou stál jeho strýc Václav Klaus.
Oba tuto vazbu tají, neboť nemají rádi, když se jim připomíná místo zapadlé vesnice v západních Čechách, odkud pocházel Klausův otec, jeho sourozenci a rodiče. Klausův otec byl účetní, a Klaus na něj příliš pyšný nebyl. V jeho životě hrála klíčovou roli matka (stejně jako u Zemana), která pracovala jako průvodkyně a uvaděčka v galerii...
Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde...
Klausův tchán pan Miština (otec Livie) pro změnu pracoval u tajné policie fašistického Slovenskéhošstátu...
Klausova i posmrtná nenávist vůči Václavu Havlovi tvoří jeden z hlavních smyslů jeho existence. Je patologická, asi i iracionální, ale ze všeho nejvíce jde o komplex, mindrák. Klaus mu záviděl všechno, i to, co tak drsně kritizoval.“