Baník trénuje po skupinách na hřišti v Radvanicích, v útulném areálu, který vyzařuje příjemnou vesnickou atmosféru. „Musíme to zvládnout i takhle,“ řekl ostravský záložník Jiří Fleišman, když si promnul ruce dezinfekcí. „Doufejme však, že to už co nejdříve pustí, abychom mohli trénovat všichni jako tým. Snad to brzo skončí.“
Brankář Baníku Jan Laštůvka si pochvaluje, že nálada je lepší, když už jsou na hřišti a ve větším počtu. „Pořád je to však v takové nejistotě, protože se připravujeme a nevíme na kdy,“ podotkl.
„Takto je to ale pro kluky určitě lepší než běhat po lesích,“ je přesvědčený ostravský trenér Luboš Kozel. Tréninky mu připomínají ty pozápasové. „Do nich se v podobném počtu jako teď zapojují kluci, kteří neměli herní vytížení. Nové je to, že nemohou jít do kontaktu.“
V jakém stavu se hráči po pěti týdnech doma vrátili? „Ještě jsme je nevážili, ale díky sporttesterům jsme je měli pod kontrolou,“ odpověděl Kozel. „Volno měli nějakých deset dnů, kdy nemuseli dělat nic, ale stejně šli sportovat. Připraveni jsou. Kondici neztratili tolik, jako tomu může být v případě herní praxe.“
Kozel hovořil přes roušku se znakem Baníku. Troufl si v ní během volna z Vlašimi, kde bydlí, i do Prahy? „Popravdě jsem v Praze byl snad jednou a v tu dobu jsem tu roušku ještě neměl,“ usmál se.