Sdílej
Nepřehlédnutelná a energií překypující sympatická zpěvačka Žofie Dařbujánová se sice se svou domovskou kapelou MYDY pohybuje ve zcela jiných kruzích, nicméně protože pochází z Hradce Králové, jenž v minulosti hostil hned šestnáctkrát Hip Hop Kemp, napadlo nás zjistit, jak vřelý (a jestli vůbec) je její vztah k rapu.
Bobby: Na české wikipedii se jde dočíst, že je electro swing žánr spojující swingové styly s housem, EDM nebo hip hopem: Vidíš to stejně? Poslední položka mě překvapila…
Žofie: „Vidím to stejně! O těch prvních dvou se nedá pochybovat, každej trochu rytmičtější styl byl pro electro swing ideální, takže opravdu i prvky hip hopu se občas objevovaly. Dokonce jednu dobu frčel i electro swing rap, což zní už docela bizarně, když se tak poslouchám. Hned si vybavuju například Smokey Joe and The Kid. I my jsme za to pak s MYDY vzali, přestali se tolik omezovat v rámci jedné škatulky a začali propojovat úplně všechny žánry, který nás zrovna bavily.“
Když sis to v rámci vašich potřeb sama vyzkoušela, asi nebudeš patřit k těm muzikantům, kteří se na hip hop dívají skrz prsty a příliš ho kvůli parazitování se samply nebo repetičnosti neuznávají a s oblibou tvrdí, že se v něm jen nesrozumitelně haleká, což?
„Určitě ne. Ano, vzpomínám si, že když jsem byla menší, tak jsem jím opovrhovala a nebyl to zdaleka jedinej žánr, nicméně pak jsem naštěstí zjsitila, že jde o kvalitu a ne o to, co je to za styl. I v hip hopu si jsem schopná najít věci, co bych zvládla poslouchat. První kontakt s ním proběhl s Eminemem, kterýho začala poslouchat moje starší ségra a protože jsem vždycky chtěla být jako ona, tak jsem taky poslouchala všechno, co ona. I když se u nás díky rodičům hrála spíš Annie Lennox, Patti Smith nebo Dylan, ségra se trhla a měla své rebelské období. Z jejího pokoje si mimochodem pamatuju i pár výtisků tištěnýho Bbaráku a teď mi došlo, že jsem zmíněnýho Ema posléze viděla v Dánsku. Asi jsem toho ale očekávala až příliš a nejprve jsem byla docela zklamaná, za což však mohl spíš špatný zvuk a horší místo. Když jsem se přesunula zpět do backstage, zjistila jsem, že je to tam slyšet líp. Už jsem sice nic neviděla, ale vše slyšela perfektně a nakonec jsem byla nadšená.“
Jak by si uspěla v potenciálním hiphopovém Riskuj? Udržuješ si v tomto žánru alespoň kapku přehled?
„Bohužel moc ne, nicméně jsem zjistila – speciálně loni- že kromě toho, co se hraje všude, jsem na tom podobně i v ostatních žánrech. Měla jsem poslední roky tolik práce, že jsem vlastně nic jinýho (kromě naší hudby, na který jsme tou dobou pracovali) opravdu nestihla moc vnímat. Když se mě zeptáš na konkrétní interprety, tak neuspěješ.“
Jaký vztah ji pojí k RnB a jak v ní rezonuje hudba od Alicie Keys, Erykah Badu, Mary J. Blige či Beyoncé? „Mám tyhle baby hodně ráda. Ale jak to blíž popsat…je to pro mě velmi obdivuhodný žánr, na který bych si však sama netroufla. Ráda z něj ale čerpám inspiraci. Nicméně nemyslím si, že bych jako bílá holka v Česku dokázala nějak excelovat právě v tomto ranku,“ zůstala upřímná pětadvacetiletá interpretka, jež už se dlouho zná např. se 7krát3.
Rozumím, zeptám se jinak. Co rapového jsi slyšela naposledy?
„Za poslední tři dny (rozhovor. proběhl v neděli 19. 4., pozn. aut.) asi jen Paulieho Garanda. Makali jsme teď v rámci Red Bullu na jednom projektu a já šla nahrávat hned den po něm. A co já na to? Mám ho ráda, je hrozně hodnej, ale hudebně je to na mě moc měkký. Potřebuju emoce a ty mi u něj nějak chybí. Tím ale rozhodně nechci říct, že by to snad dělal špatně, to vůbec. Jen to zkrátka není můj šálek kávy.“
O Pauliem Garandovi: Mám ho ráda, je hrozně hodnej, ale hudebně je to na mě moc měkký. Potřebuju emoce a ty mi u něj nějak chybí
Když narazíš na rap například na festivalu, dělá to s tebou něco? Cítíš z té muziky energii, která by se dala srovnat s kapelou využívající normální hudební nástroje?
„Jo, jo. My interpreti to myslim posloucháme už trochu jinejma ušima než běžnej posluchač. Hodně vnímáme ten základ, jak je to předvedený naživo, performance, show. jak to jde do hloubky, jak je to produkčně udělaný… Ty beaty mě bavěj. Musí to ve mně vyvolat emoci, to je stěžejní věc. Když jsem byla s kámoškou na jednom z předešlých Hip Hop Kempů, zamilovala jsem se do Yelawolfa, což pro mě bylo díky přítomný kapele velký plus. Pak jsem ho nějakou dobu intenzivně poslouchala a těsně před karanténou letos propásla jeho pražský koncert. To mě hodně zamrzelo. Zaujalo mě tam tehdy víc věcí, ale co ti budu povídat, na jména jsme blbec. Kámoška Kašna je teda rozhodně větší znalec, ta by ti pověděla víc.“
Máš na zdejší rapové scéně nějaké známé, s nimiž si nevyměníte jen pozdrav ze slušnosti?
„Hodně se potkáváme s různejma hiphopovýma seskupeníma. Když jsme začínali, hodně jsme jezdili s Red Bull Tour Busem, kde jsme byli mezi všemi těmi rappery snad jediná kapela mimo žánr. To léto jsme se hodně vídali s PSH, Majkem Spiritem nebo Vecem. Hrál tam tenkrát tuším i Ego, Vladimir 518 s vlastní sólo show. Kdybych je slyšela, poznám je, mají svý rysy, který jsou jasný, i když mi podle hlasu přijde, že jsou si čím dál víc podobnější, alespoň tedy Slováci. Narozdíl od zbytku kapely nemusím jako jediná ženská v kapele nosit věci nebo stavět stage, takže se na všechny kolegy můžu chodit koukat. Velký plus, díky tomu je mám docela naposlouchaný.“
Z jejich rozhovorů jde cítit, že ohledně publika a posouzení úrovně koncertu hodně lpí na pohybu a vůbec tanci. Jak ji bere například breakdance? „Obecně tanečníky velmi obdivuju. Pro mě je tanec hrozně záhadnej a přijde mi, že speciálně teď v karanténě toho sjíždím docela dost, pomalu i víc než muziku. A opět mi na stylu vůbec nezáleží. Je pro mě naprosto nepochopitelné, jak někdo tak strašně moc dokáže ovládat svoje tělo,“ uvedla v interview pro bbarak.cz zpěvačka, jež se svou kapelou vystupovala už i v Anglii, USA, Kanadě či Jižní Koreji.
Je ti hudebně sympatičtější spíš starší garnitura, kterou jsi zmínila, nebo nová vlna?
„Těžká otázka, ale asi spíš ty starý páky. K nim mám blíž a přijde mi, že to dělaj poctivějš, z lásky k muzice a vůbec kořenům. Zástupci tý mladší generace mě v poslední době často až serou. Nedávno jsem viděla dokument o Milion+ a byť je to stáj, která mě hudebně až tak nebere, musím uznat, že to dělají dobře. Je to rozjetej vlak, kterej někam jede a lidi v něm ví kam. Ví, co chtěj, a vrací do hry rockandrollovej život, což je mi sympatický. Na druhou stranu jim to ale nevěřím na 100 procent. Přijde mi, že to dělají kvůli tomu, že je to prostě cool a aby to bylo vidět, což si hodně spojuju se sociálníma sítěma. Spíš je to takový pro zajímavost a není to můj šálek kávy. Já chci, aby byla muzika poslouchtelná a celý ten kolotoč navíc k tomu být nemusí.“
O Milion+: Je to rozjetej vlak, kterej někam jede a lidi v něm ví kam. Ví, co chtěj, a vrací do hry rockandrollovej život, což je mi sympatický. Na druhou stranu jim to ale nevěřím na 100 procent
Jeden z tvých vzorů Lady Gaga už s rapovým světem spolupracovala díky Walemu či T.I. Za sebou už to mají i např. Katarzia nebo Klára Vytisková. Kdy něco takového čeká tebe?
„Zrovna ta Katarzia mě na posledních PSH bavila. S klukama jsme se ostatně už několikrát domlouvali, že něco spácháme taky. Už mě i párkrát zvali do studia, ale kvůli nedostatku času to bohužel zatím nikdy nedopadlo. Snad mě kvůli tomu nezavrhnou a ještě to někdy klapne. Určitě se tomu nebráním, bylo by to zajímavý spojení. Právě teď ale rozhodně nic neplánuju, kdo ví, co si jako muzikanti budem moct v blízký době dovolit. Dveře jsou však otevřený víc než dokořán a čekám, kdo do nich vejde jako první.“
Už jsi četl?
