Úvod  > 

Štěpán Koreš: Kdyby přišla rozumná nabídka, do Písku bych se vrátil rád

Jaké byly vaše fotbalové začátky?

Začínal jsem v pěti letech na místním stadionu v Písku, kam mě přivedl můj taťka. Mívali jsme tréninky asi tak dvakrát týdně.

Nastupujete na postu záložníka. Bylo to vždycky vaše místo nebo jste si zahrál i jinde?

Pozice záložníka je moje místo. Úplně nejlépe se cítím na levém kraji zálohy. Za celý fotbalový život jsem si vyzkoušel snad všechny posty kromě brankáře a stopera.

Kdo je vaším fotbalovým vzorem?

Už odmala to byl Tomáš Rosický. Jeho plakát mi dodnes visí u rodičů na stěně v pokoji. Nakonec se mi ještě poštěstilo si proti němu zahrát zápas v lize. Nastupoval jsem za pražskou Duklu a po zápase jsem si s ním vyměnil dres.

Jak vzpomínáte na léta v Písku?

Vzpomínám jen a jen v dobrém. Vydržel jsem tam až do osmnácti let. Když mám možnost, do Písku se vždycky rád vracím a kouknu se na zápas áčka. Potkám se se známými, bývalými trenéry, spoluhráči a prohodíme pár slov.

V osmnácti letech jste odešel do pražské Slavie, která hrála nejvyšší dorosteneckou soutěž. Jaký to byl z Písku skok?

Skok to byl samozřejmě veliký. V kádru bylo dvacet kvalitních fotbalistů, trénovalo se každý den někdy i dvakrát. Na kluka, který do té doby maximálně trénoval třikrát v týdnu, to byla velká změna. Byl jsem odloučený od rodiny a sám bydlel v Praze. Neuměl jsem pomalu ani jezdit v městské hromadné dopravě. Začátek pro mě opravdu nebyl jednoduchý.

Během dorosteneckých let jste ještě nastupoval i za B tým. Jak jste vnímal rozdíly dorosteneckého a dospělého fotbalu?

Je to obrovský rozdíl. V dorostu si víceméně jdete zahrát fotbálek pro radost- takový ten dětský fotbal. V béčku, kde už se hrála třetí liga, jde i o peníze. Když přijedete do Králova Dvora, Sezimova Ústí nebo Vltavínu, kde chlapi mají prémie, do toho rozhodčí, soubojový silový fotbal, diváci stojí za klandrem, z metru na vás řvou a nadávají, tak to pro dvacetileté kluky není úplně jednoduché. Úplně jiný fotbal, který vás ale podle mého názoru dokonale připraví na dospělý fotbal a vyšší soutěže. Bylo to v době, kdy se znovu vrátila třetí liga a zrušila se juniorská liga.

V roce 2009 jste poprvé nastoupil za elitní tým Slávie. Jaký byl váš první zápas?

To si pamatuji úplně přesně. Byla to středa a my měli s béčkem naplánované dva tréninky. Ke konci prvního tréninku si mě vzal trenér Miroslav Janů stranou a řekl mi, že mám skončit a že odpoledne pojedu s áčkem na pohár do České Lípy. Ať se odpoledne hlásím v Edenu. Byl jsem trochu nervózní, ale trenér řekl, že budu hrát maximálně dvacet, třicet minut, když to všechno dobře půjde. Přijel jsem do Edenu a šel jsem do kabiny áčka, kde jsem všem řekl dobrý den. A všichni si samozřejmě ze mě dělali srandu. Zavolal si mě trenér Karel Jarolím do kanceláře. Seděl přímo proti dveřím, zvedl oči a říká, ať si sednu. Věci se mají tak, že půjdeš od začátku. Úplně se mi sevřel hrudník. Ptal se mě, jestli nemám strach. Samozřejmě jsem měl strach obrovský. Bez jediného tréninku s áčkem, rovnou z těžkého dopoledního tréninku jsem šel od první minuty do zápasu. Naštěstí jsem řekl, že strach nemám. Na zápase byla skvělá atmosféra, přišlo tři a půl tisíce lidí. Vyhráli jsme 4:2 a poprvé jsem si mohl vychutnat slávistickou děkovačku.

Jak zpětně vidíte své působení ve Slávii?

Své působení ve Slávii vidím ze svého pohledu jako úspěšné. Odehrál jsem ve Slávii padesát osm zápasů a vstřelil šest gólů. Hrál jsem za nejstarší klub v Čechách, zahrál si Evropskou ligu. Jediné, co mě mrzí, že byl klub na ústupu díky finanční krizi a většinou jsme hráli střed tabulky. Jediná trofej, kterou jsme měli opravdu na dosah, byla ta v Českém poháru. Věřím, že bychom ho s naší jarní formou vyhráli. Ale v prvním semifinálovém zápase, kdy byl stav po poločase 1:1, vběhli na hřiště fanoušci a začali demolovat stadion. Zápas byl zkontumován 0:3 pro hosty a sen o týmovém úspěchu byl pryč.

Zahrál jste si také Evropskou ligu. Jaké to pro vás bylo?

To byl samozřejmě největší zážitek. Hráli jsme doma v Edenu a potřebovali jsme vyhrát, abychom mohli bojovat o postup. Začínal jsem na lavičce. Na tribuně jsem měl celou rodinu kromě mamky, která na to neměla odvahu. Nastoupil jsem na posledních dvacet minut a mohl jsem vstřelit i gól. Bohužel se mi to nepovedlo, kdyby ano, asi bych v euforii vyběhl ze stadionu. Zápas skončil 0:0 a už bylo před posledním zápasem s Lille jasné, že nemůžeme postoupit.

Ze Slávie jste byl na hostování i v jiných prvoligových klubech. Pak přišlo zranění a vy jste hrát nemohl. Byl to důvod, proč jste se ve Slávii neudržel? Přece jen ta konkurence je tam velká…

Jak to ve fotbale bývá, po úspěšné půlsezoně jsem se vážně zranil. Na turnaji v Čelákovicích jsme hráli dva zápasy po sobě. Já samozřejmě nastoupil do obou zápasů a při jednom špatném došlápnutí mě píchlo pod kotníkem. Žádné vyšetření nic neukázalo a já tak hrál půl roku s bolestmi. Samozřejmě to bylo špatně. Po půl roce neustálých bolestí mě nakonec poslali na cétéčko, kde se ukázala únavová zlomenina. Poté jsem absolvoval operaci a tím pádem byl další půlrok pryč. Dohromady tedy rok. Tam vidím největší problém, vyměnili se trenéři, moje sebevědomí bylo pryč a nehrál jsem dobře. Všechno špatné je ale pro něco dobré. Byl jsem půl roku na hostování v Mladé Boleslavi a skončili jsme na třetím místě, což byl můj největší týmový úspěch. Pak jsem hrál ve Zlíně, kde jsem zažil svou nejlepší sezonu v kariéře. Odehrál jsem skoro všechny zápasy a vstřelil jsem sedm branek.

Vaše poslední štace v České republice byla v pražské Dukle. Jak to vypadalo tam?

V Dukle jsem začal nejhůře, jak jen to šlo. Po týdnu přípravy jsem si přetrhl přední křížový vaz v koleni, poškodil chrupavku a natáhl postranní vaz. Následovala další nucená roční pauza po skvělé sezoně ve Zlíně. Návrat byl těžký, ale zvládl jsem ho a na konci sezony jsem stihl ještě pět zápasů, ve kterých jsem nahrál na dva góly a jeden dal. A to dokonce své Slávii, které jsem tím zkomplikoval cestu za titulem. Naštěstí si to pak ale uhrála sama. Konec v Dukle nebyl bohužel úplně ideální, nesedl jsem si s trenérem, který mě neustále přesvědčoval, že moje zranění plynou z toho, že mám špatně nastavenou mysl. Vždycky mi říkal - nadechuj slunce, vydechuj temnotu. To na mě bylo moc, protože na takové věci nevěřím. Toto jsem zažil už s mým zmiňovaným kotníkem ve Slavii, kdy na mě trenér řval, že tam nic není, že to mám v hlavě. Poté, co mi diagnostikovali únavovou zlomeninu, tak se mi trenér omlouval. Vedení Dukly už pak ztratilo zájem, konkrétně Pavel Vandas. Naskytla se mi šance jít do Německa za tenkrát ještě přítelkyní Ivetou Luzumovou, tak jsem rozvázal ještě platný roční kontrakt.

Jakou soutěž nyní hrajete a jak se vám tam daří?

Nastupuju ve čtvrté německé lize. Kvalitou bych jí přirovnal k naší druhé nejvyšší soutěži. Tým, za který hraju, se jmenuje FSV Wacker Nordhausen. V Čechách jsem se finančně tak vysoko nikdy nedostal. Klub měl velké plány postavit nový stadion a postoupit do třetí ligy. Už když jsem přicházel, říkal jsem si, kde tolik peněz berou. Po roce a půl to přišlo. Klub skončil v insolvenci. Sezonu chceme dohrát a od nové začít znovu nanovo. Bohužel, kvůli koronaviru se nehraje nikde.

Sledujete dění v českém fotbalu? Jak vidíte situaci ve Slávii, která se zbavila zkušených hráčů? A kde má podle vás největší problém Sparta?

Máme O2 TV sport, takže sleduji skoro všechny zápasy o víkendech. Ve Slávii se podle mého názoru zbavili až moc zkušených hráčů. Škodu měli jednoznačně udržet a měl být útočník číslo jedna. Pořád měl skvělá čísla. Je to legenda a kapitán mužstva. Chápu, že obměna je třeba, ale nemyslím si, že bylo potřeba až tak moc měnit celý tým. Jsem toho názoru, že když máš výkonnost, tak věk je jen číslo. Na co potřebuju mladé hráče? Byli první s osmnáctibodovým náskokem, tak asi vše fungovalo. Nechápu, proč přišlo tolik změn. Sparta má podle mě problém sama se sebou. Nejednotnost od vedení přes hráče až po fanoušky. Myslím, že je problém hlavně v tlaku na hráče, ne každý zvládne náročnost Sparty a Slávie. Je něco jiného hrát třeba za Jablonec, kde chodí dva tisíce diváků. Cesta Sparty přes zahraniční hráče nebyla správná, ale už na to pomalu přišli a postupně se jich snaží zbavovat.

Fotbalistům Písku se letos dařilo ve třetí lize, umíte si představit, že se do Písku někdy vrátíte?

Výsledky samozřejmě sleduju a mám z nich radost. Písek by si určitě zasloužil druhou ligu. V Písku je skvělé zázemí, to ani Slávie nemá, co se týče hracích ploch. Tři trávníky, dobrá umělá tráva, ovál, posilovna, regenerace- to všechno na jednom místě. Kdyby mi přišla z Písku nabídka, která by dávala smysl, tak proč ne. Pořád je mi teprve jednatřicet a mám ambice hrát co nejvyšší soutěž. Kdybych se vracel, můj jednoznačný cíl by byl postup do druhé ligy. Písek mám v srdci a prožil jsem tady víc než polovinu fotbalového života. Určitě se nebudu nikam tlačit, chtěl bych, aby o mě byl zájem.

Během vaší kariéry vás vedlo mnoho trenérů. Na kterého nejraději vzpomínáte?

Opravdu mě vedlo už hodně trenérů. Vždycky, když hrajete a daří se vám, tak si k trenérovi vytvoříte vztah. Nejlepší trenér, co jsem kdy měl, byl trenér Bohumil Páník, který mě vedl ve Zlíně. Na hřišti každý přesně věděl, co má dělat. Dbá opravdu na každý detail hry. Potom bych jmenoval trenéra Karla Jarolíma, který mi dal šanci zahrát si velký fotbal ve Slávii a pak si mě ještě vzal do Boleslavi. A pod trenérem Michalem Petroušem jsem odehrál nejlepší půlrok ve Slávii. Z Písku nejvíce vzpomínám asi na trenéra Juraje Kobetiče. Ale těch jmen je opravdu hodně, od každého trenéra jsem si něco vzal.

Tvoříte pár s reprezentantkou házené Ivetou Luzumovou, dnes už Korešovou. Co vás svedlo dohromady?

Myslím si, že to bude asi trochu i osud. Chodili jsme spolu už do školky a její mamka byla naše učitelka. Prý jsme museli už tehdy mít lehátka vedle sebe. Známe se odmala a pořád jsme po sobě pokukovali a byli v kontaktu. Házenkářky a fotbalisti spolu trávili hodně času, takže mě to ani nepřekvapuje, že to nakonec takhle dopadlo.

Můžete prozradit, kdy čekáte přírůstek a jestli to bude holka nebo kluk?

Přírůstek do rodiny očekáváme někdy v polovině srpna a bude to kluk. Teď už jen stačí, aby všechno probíhalo, jak má, a aby miminko bylo zdravé.

Jak trávíte čas v nouzovém stavu? Čím se zabavíte?

Trávíme s manželkou spolu dvacet čtyři hodin denně. Já tomu říkám zkouška manželství. Čas samozřejmě trávíme většinou doma v Německu, kde cvičím tabatu a chodím si zaběhat do přírody. Hrajeme kostky, playstation, sledujeme filmy a čtu knížku. Mám rád sportovní biografie. Samozřejmě také sledujeme aktuální dění v České republice.

Jak vidíte současnou situaci v profesionálním fotbale? Myslíte si, že se soutěže dohrají? Jaký scénář by byl podle vás nejlepší?

Situace není ideální, ale věřím, že se to brzy uklidní. Myslím si, že se soutěže nedohrají. Nedovedu si představit, že se začne hrát a jeden jediný hráč se nakazí a s celým týmem i týmem soupeře pak budou muset do karantény. Jak by se to pak dohrálo? Jediné řešení by asi bylo, aby všichni hráči zůstali třeba dva měsíce spolu na jednom místě a nepřicházeli s nikým jiným do kontaktu, plus rozhodčí. To se mi ale zdá neproveditelné. Neexistuje ideální scénář, ať se rozhodne jakkoliv, vždy to někoho poškodí. Nedovedu si představit, jak by se tvářil Liverpool, který má náskok pětadvacet bodů a po třiceti letech sahá po titulu, kdyby jednoduše sezonu anulovali. Na druhou stranu, kdyby se zápasy dohrály bez diváků a titul by byl po třiceti letech doma, neměl by to Liverpool ani s kým oslavit.

Jak vypadá současná situace v Německu, liší se od České republiky?

Tady žádné velké omezení není. Jsme minimálně čtrnáct dní pozadu. Roušky kromě nás do obchodu nikdo nenosí. Vláda teprve bude řešit, jestli je zavede povinně celoplošně. Nesmí se scházet více lidi na jednom místě, to je podobné jako v České republice, ale zákaz vycházení tady není vůbec.

Autor: Lucie Mužíková

Další zprávy z regionu

• V jihočeském derby mezi Pískem a Dynamem se body dělily

  

  před 2 hodinami
  PÍSEK – Fotbalistům Písku se v poslední době příliš nedařilo. Prohráli tři zápasy v řadě a navíc při nich nevstřelili ani branku. V pátek 1…

  0 komentářů Více info a fotek (39)

• Trenéři HC Tábor Grof s Lobem zůstávají u týmu

  

  před 2 hodinami
  TÁBOR - Druholigovým hokejistům Tábora skončila letošní sezona sedmým zápasem semifinálové série v Havířově, kde svěřenci trenérů Jakuba…

  0 komentářů

• VIDEO: Písečtí kadeti udělali první krok do Final Four

  

  před 5 hodinami
  PÍSEK - Áčko píseckých Sršňů i junioři U19 mají po sezoně. Ta však ještě zdaleka pro písecký basketbal v nejvyšší soutěži nekončí. Písečtí…

  0 komentářů Více info a fotek (51)
•