Ricciardovi chybějí závody a chce jezdit klidně i bez diváků: ‚Povzbuzovali by nás i z gauče!‘ |
Před mistrovskými boji si naplánoval test na málo významném podniku v Goodwoodu, kde už v kvalifikaci naprosto dominoval – Grahama Hilla, který mimochodem koncem roku slavil mistrovský titul, porazil o celé dvě sekundy. Jasně vedl i závod, ale v 9. kole musel do boxů; opravou převodovky ztratil tři kola a na trať se vrátil poslední. Nikoliv však beznadějně. A když se v následujících chvílích znovu zaskvěla jeho hvězda, netušil, že to bude naposledy.
Moss tenkrát jel úplně jinou ligu než jeho soupeři. McLaren, Surtees, Ireland... ti všichni ztráceli v každé zatáčce. Ve 30. kole nasadil k předjetí vedoucího Hilla, když jeho auto nadskočilo na hrbolu a řítilo se přímo do valu zeminy za zatáčkou. Záchranářům trvalo téměř půl hodiny, než Mosse vyprostili z hromady pokrouceného kovu. „Podle mě mu selhaly brzdy, takovou chybu by nikdy neudělal,“ potvrzoval po závodě Hill spekulace diváků, kteří těsně před nehodou neviděli žádné snahy o korekce jízdy ani brzdění.
Moss vyprávět nedokázal – s těžkými zraněními hlavy a zlomeninami snad všech kostí v těle zůstal 38 dní v kómatu a po probuzení si nic nepamatoval. Vrcholově závodit pak už nikdy nemohl. V pouhých 32 letech, což byl tehdy věk, kdy se naopak ve formulích jezdit teprve začínalo, se s kruhy loučil. Šampionem se zázračné britské dítě nikdy nestalo, krutými hříčkami osudu se Moss dočkal „jen“ čtyř pozic vicemistra. Přesto když kdysi řekl pětinásobný šampion Juan Manuel Fangio, Moss byl vždy nejlepší z nás, nebylo to velké překvapení.
A jako nejlepší pilot, který nikdy nezískal titul mistra světa F1, také letos 12. dubna v 90 letech po dlouhé nemoci zemřel.
Zářil hlavně v Monaku
Stejně jako tři dekády poté Ayrton Senna potvrzoval Moss svou jezdeckou genialitu zejména na nevyzpytatelném okruhu mezi svodidly monackého knížectví. V roce 1961 Moss na proslulé trati zesměšnil Ferrari, které jinak díky nejsilnějším motorům jasně ovládlo celou sezonu. Přestože jeho Lotus 18 vypadal vedle rudých žraloků jako krabice od bot a měl pod kapotou o 35 koňských sil méně.
Mistr světa Hill se v bitvě se svodidly tak snažil, že si ohnul řízení, jeho týmový kolega Ginther předvedl možná nejlepší výkon svého života, ale nebylo mu to stejně nic platné. Moss se řítil kolem davů jako v transu a získával na obě ferrari v každé zatáčce. Nedůtklivý šéf Enzo Ferrari v boxech nemohl uvěřit, že jeho armáda dostává tak na frak.
Do povědomí soupeřů se Moss zapsal o pět let dříve, také v Monaku. Byl to jeho první závodní triumf mimo Británii a opět v něm ponížil některého z mistrů světa, tenkrát toho nejslavnějšího – Juana Manuela Fangia. Argentinec se hnal ulicemi jako smyslů zbavený, novináři popisovali, že vidět v kokpitu rozzuřeného Fangia, který s do té doby neviděnou brutalitou řezal serpentiny nebezpečné trati, byl zážitek na celý život. Ale ani to na uhlazený, technicky dokonalý styl Stirlinga Mosse nestačilo. Fangio si to pamatoval a od té doby, ač šampion šampionů, mluvil o Mossovi vždy s respektem.
„Závodit se musí na hraně“
A nebyl sám. Sir Stirling Craufurd Moss byl celebritou i dávno poté, co skončil ve formuli 1. Závodění se samozřejmě nevzdal, až do roku 2010, kdy spadl doma do výtahové šachty, zlámal si oba kotníky a prasklo mu několik obratlů, objížděl podniky veteránů po celé Evropě a všude byl oblíbený. Nikdy nezahořkl, nikdy neoplakával smutný fakt, že nenaplnil, co mu bylo dáno, a nestal se mistrem světa. Naopak. Pozitivní přístup, stále dobrá nálada a humorný nadhled, ty byly jeho znamením.
  |
A k tomu puntičkářství a extrémní pracovitost – ne nadarmo ho již v amatérských padesátých letech označovali za dokonalého profesionála, který nic nepodcení. Ani později se nezastavil; mezi cestováním, odpovídáním na dopisy nebo závody veteránů nikdy neměl čas odpočívat. Ačkoliv na pronájmech realit vydělal majlant, nenapadlo by ho jen tak si užívat důchodu. Téměř třicet let pracoval jako televizní komentátor nebo třeba namluvil dětskou sérii o autech.
Až do smrti dělal čest svému jménu. Ve světě sobeckých dravců platil za ryzí charakter a zcela po právu byl povýšen do rytířského stavu. Jeho čin, jímž v roce 1958 sám sebe připravil o titul, když dokázal, že jeho úhlavní sok Mike Hawthorn neměl být penalizován, nemá ve světě sportu obdoby.
„Doufám, že se o mně bude pořád mluvit jako o nejlepším jezdci, který nikdy nezískal titul, ale vlastně na tom nezáleží. Hlavní pro mě bylo získat si respekt soupeřů a to se mi povedlo, řekl bych,“ řekl před časem Moss, jenž dokázal vyhrát 212 závodů z 529, k nimž v kariéře nastoupil.
Byl to muž starých pořádků, do světa moderní formule 1 se nehodil. Třeba kvůli tomu, co si myslel o současných do detailu propracovaných bezpečnostních pravidlech. Kritizoval, že mohou vyhrát i ti, kdo by do dřívějších „létajících rakví“ ani neusedli. „Ti nejlepší, nedbajíce nebezpečí smrti, závodí na hraně. Ti, co se jí chtějí jen přiblížit, zůstanou pomalí. Je to jako zápas s býkem – když nemá rohy, není nebezpečný. K závodům smrt patří a my s tím byli smířeni.“
