Většinou jde o svahová prameniště, v dalším vývoji často přecházející v sečená prameništní slatiniště, zásobovaná proudící, silně bazickou a extrémně minerálně bohatou vodou s vysokým obsahem Ca2+, HCO3 –, často i Mg2+. Hojně se vyskytují inkrustace CaCO3 (pěnovce) a železitých sloučenin (limonitu), které velmi omezují dostupnost fosforu pro rostliny. Inkrustace vznikají na mechových rostlinkách, nadzemních částech cévnatých rostlin, zejména přesliček, i na schránkách živočichů.
Uhličitan vápenatý tvoří buď mocné a tvrdé vrstvy, nebo jsou jeho inkrustace jen roztroušené a promísené s jinými usazeninami, například slatinou, slínem, detritem a limonitem. Hlavním ekologickým faktorem odlišujícím slatinná pěnovcová prameniště od lesních je osluněnost, která předurčuje výskyt světlomilných slatiništních druhů. Výjimečně může množství ostatních usazenin převyšovat obsah uhličitanu vápenatého. Pokud sedimenty obsahují převážně vysrážené železo, je vegetace velmi málo zapojená a druhově chudá.
Druhová kombinace
Bylinné patro A-J
Blysmus compressus – skřípinka smáčknutá
Carex davalliana – ostřice Davallova
Carex distans – ostřice oddálená
Carex flacca – ostřice chabá
Carex flava – ostřice rusá
Carex hostiana – ostřice Hostova
Carex lepidocarpa – ostřice šupinoplodá
Carex panicea – ostřice prosová
Carex viridula – ostřice pozdní
Eleocharis quinqueflora – bahnička chudokvětá
Epipactis palustris – kruštík bahenní
Equisetum palustre – přeslička bahenní
Equisetum telmateia – přeslička největší
Eriophorum angustifolium – suchopýr úzkolistý
Eriophorum latifolium – suchopýr širolistý
Gymnadenia densiflora – pětiprstka hustokvětá
Juncus articulatus – sítina článkovaná
Juncus inflexus – sítina sivá
Juncus subnodulosus – sítina slatinná
Zdroj textu: Katalog biotopů České republiky, Milan Chytrý, Tomáš Kučera, Martin Kočí, Vít Grulich, Pavel Lustyk (editoři)