Řídí největší demoliční bagr v Česku: Vím, kam střihnout, aby to padalo

Na datum 6. prosince 2019 obyvatelé dvanáctipatrového paneláku v Mukačevské ulici ve slovenském Prešově nezapomenou: explodoval zde plyn a celý dům se následně ocitl v plamenech. Kvůli masivnímu požáru musela být budova zbořena. A tuhle práci zvládne široko daleko pouze jeden stroj. Z Čech. Ze severočeského Horního Jiřetína. Vydali jsme se za ním na úpatí Krušných hor.

Jak se žije sběrateli zemních strojů: Diagnóza? Bagrofil!

Komíny, chladicí věže a…

„Pěkný ho máte. I když jsme čekali, že bude trochu větší,“ zdravíme Jaroslava Němce – operátora, jenž byl hlavní tváří prešovské demolice. „Ne, to je klasický demoliční bagr s dosahem ‚pouhých‘ dvacet sedm metrů,“ opravuje nás pětačtyřicetiletý Němec. Na východě Slovenska prý pracovali s jiným, speciálním. Ten se tu prý taky nachází, byť ho zatím nevidíme. „Je tady všude okolo. Kvůli své rozlehlosti musí být rozporcovaný na několik částí,“ poznamenává náš průvodce. Než se na mnohatunovou skládačku podíváme, sluší se zeptat, co vlastně demoliční stroj je a k čemu primárně slouží. „Jedná se v podstatě o upravený standardní bagr. Za zásadní úpravu platí výměna ramene, jež se namísto dvou částí skládá ze tří – takzvaný tripl,“ říká šéf demoličních prací společnosti Cannoneer Jiří Raszka: mimo jiné muž, který v Prešově stál na střeše protější budovy a konzultoval s Němcem každý krok, respektive řez do torza někdejších bytů. „Náš speciál se díky dosahu teleskopického ramene až do osmašedesáti metrů hodí na vysoké konstrukce typu komínů, kotlů elektráren, chladicích věží nebo právě panelových domů, u nichž máme maximum dvaadvacet podlaží,“ doplňuje Raszka.

Tatra 148: Hvězda stavenišť i pískovišť ve velké galerii

Monstrum o váze 202 tun

Tělo bagru (základem je model Liebherr 984C s šestiválcovým vznětovým motorem) se skládá ze tří samostatných částí. Z masivních podvozkových pásů, jež se tyčí do výšky 174 cm a váží 65 tun. Dále ze strojovny s kabinou, čítající 55 tun, a konečně pětadvacetitunového závaží. „K tomu ještě připočtěte tamhle ležící hlavní teleskopické rameno o váze 46 tun, dvojici přídavných pětitunových ramen a nůžky o hmotnosti jedné a půl tuny na beton,“ zakončuje matematické okénko Němec, na jehož konci máme dohromady slušných 202,5 tuny! Za kolik hodin (možná dní) je tohle podsadité puzzle kompletní, a hlavně jak je z Ústeckého kraje zavezou až do 737 kilometrů vzdáleného Prešova, zajímá nás následně. „Do dvou dnů je hotovo!“ odpovídá Raszka. „A co se týče transportu, bavíme se o kvartetu souprav pro nadměrný náklad plus ke každé přidejte dvě až tři doprovodná vozidla.“ Přesun na Slovensko podnikli v nočních hodinách – i proto, že například na Pražský okruh smějí vozidla s nadměrnou tonáží až po dvaadvacáté hodině.

Dempr Terex a nakladač Hitachi: Obři v pískovně

Když vzplane stroj

Prešovský (panelákový) beton Němec svými manévry sfoukl jako domeček z karet za čtyři dny. „Za osmiletou praxi už znám účinné strategie, které nesou ovoce,“ vypráví sympatický čtyřicátník. Při zakázce u našich sousedů však řešil jiné problémy. „Musel jsem brát ohledy na paní, kterou se nepodařilo v sutinách najít. Vždycky tam nejprve vletěl policejní dron a až pak jsem mohl pokračovat. Přesto jsem musel být maximálně opatrný,“ zmiňuje operátor Jaroslav. Za vůbec nejhorší označuje moment, když mu praskla hadička, přes niž putuje olej k mazání turbodmychadla. „Málem mi bagr shořel, zaplať pánbůh to dobře dopadlo,“ oddychuje si Němec. Všichni svatí u něj rovněž stáli, když mu před rokem prosvištěla skrz ochrannou mříž kabiny cihla. „Pancéřové sklo naštěstí prokázalo potřebnou sílu,“ dodává Němec a prstem ukazuje na „památku“ po oranžovém kvádru.

Jak se žije autojeřábníkovi: Občas jde o život

Trénink u počítače

Jaroslav Němec přitom neměl zrovna blyštivý start kariéry. „Když jsem začínal, v bývalé firmě mi tvrdili, že jsem nemotorný,“ vzpomíná šikovný bourač objektů. Poté se nicméně zakousl do studia a tréninku o to víc. „Manželka sice nadává, že sleduju videa demolic z celého světa,“ popisuje Němec, „tím se ale nejlíp učím a zlepšuju.“ Zdokonalil se natolik, že je jediným člověkem v republice pyšnícím se privilegiem tuhle žlutou godzillu vyrobenou v anglickém Ipswichi krotit. „Za základ označuji pevné nervy, respekt a důvěru vedení. Chyba se neodpouští, mikrosekunda nepozornosti a převrátíte se,“ přiznává operátor, jenž si vystačí s klasickým strojnickým průkazem. „Prostě bagr jako bagr, nedělám v tom rozdíly,“ doplňuje Němec, který většinu pracovní náplně stejně tráví na menších (byť stále obrovských) strojích.

Když nestačí normální sklápěč, aneb ty největší dampry z největších

Hlavně ne ocelové

Když cukráři pečou medovník, dodržují striktní postupy. Jak to má pan Němec, pokud mu rozkážou – „tak, a demoluj“? „Možná se budete divit,“ spouští Jaroslav, „ale moderní stavby jsou si docela podobné. Byť každou budovu analyzuju samostatně až několik hodin, jistý klíč tam existuje. Mezi nejobtížnější jednoznačně považuji ocelové a historické objekty – u nich je hledání receptu násobně složitější.“ Jakmile ovšem usedne do kabiny s trojicí displejů a spoustou tlačítek – kupříkladu na kropení vody kvůli eliminaci všudypřítomného prachu, má o všem jasno. „Vypnu rádio, mobil. Totálně se uklidním. A potom už moc dobře vím, kam střihnout, aby to padalo,“ uzavírá s lehkým úsměvem ve tváři Němec.

Převáželi jsme nadrozměrný náklad: Když most cestuje

Časopis Svět motorů si můžete objednat na ikiosek.cz.