Nespěchat a nepřeskakovat! | SK Slavia Praha
Více

Nespěchat a nepřeskakovat!

Jan Kočí v akademii SK Slavia Praha působí už od roku 2012, kdy začínal jako asistent u tehdejší kategorie U11 ročníku 2003. Aktuálně má jako hlavní trenér kategorie U12 na starosti také technický rozvoj hráčů v akademii.

Hlavní trenér žákovské kategorie a jedna z odpovědných osob za rozvoj technických dovedností u mládežnických hráčů. Trenér z mládežnické akademie Jan Kočí nám přiblížil nejen to, jak ve Slavii začínal, ale také kdo je jeho rada na telefonu a jak od fotbalu relaxuje.

Ve Slavii jste začal jako hráč. V jakých kategoriích jste zde působil a je ve Slavii ještě někdo z vašich trenérů?
„Do Slavie jsem přišel ve věku 8 let a skončil v mladších žácích. Náš ročník 1990 se do nejvyšších fotbalových sfér neprobil téměř vůbec. Napadá mě Kristián Zbrožek, který hraje v Hradci Králové druhou ligu. Z trenérů je samozřejmě na svém místě Petr Karoch. Pavel Vyhnal mě sice v tu dobu netrénoval, ale i ten ještě dnes v klubu funguje.“

Jak vzpomínáte právě na Petra Karocha jako na trenéra a jak ho vnímáte teď, když jste vlastně kolegové?
„Vnímám ho jako personu a člověka s obrovskými zkušenostmi, který mi je schopný denně poradit a občas ukočírovat mé myšlenky. Petra, jako trenéra, pod kterým jsem hrál, si vybavuji jako velkou autoritu. Dbal na technickou stránku a rozvíjel talent hráčů. Myslím, že za něj mluví řada hráčů, která mu prošla rukama až do nejvyššího fotbalu.“

Do Slavie jste přišel na pozici asistenta trenéra k týmu 2003 v sezoně 2012/2013. Jak vzpomínáte na tento ročník? A jak se na ně díváte dnes, když někteří hráči, které jste vedl ve starší přípravce, jsou nyní v reprezentačních výběrech a sbírají úspěchy a zkušenosti v dorostenecké lize?
„Vzpomínky na tenhle ročník jsou jen pozitivní, měli jsme výbornou partu. Z tohoto ročníku je ve Slavii ještě stále několik hráčů. Například Denis Višinský, Pavel Bahenský, Filip Prebsl nebo Daniel Langhamer. Tehdy ve starší přípravce byli na začátku cesty a rozhodně nebyli tak dominantní, jako jsou teď. Nicméně talent v nich dřímal a díky své práci navíc se dostali tam, kde jsou teď. Tým se pozměnil, ale základ zůstal stejný, z čehož mám obrovskou radost. Přeji si, aby jim zůstala vzrůstající křivka výkonnosti a aby nezastavovali, přeci jen jim ještě kousek na cestě chybí.“

V sezoně 2014/2015 jste dostal jako hlavní trenér ročník 2009, tedy kategorii U6. S ročníkem 2009 jste byl až do kategorie U10, takže teď je to první sezona, kdy jste u jiného týmu. Pod vaším vedením se vystřídala spousta hráčů, ale také s vámi spolupracovalo několik trenérů jako asistentů. Jak vzpomínáte na těchto pět let?
„Být poprvé hlavní trenér na Slavii byla pro mě obrovská pocta a čest. Tehdy Slavia nebyla tam, kde je teď. Na nábor přišlo zhruba 20 dětí a ty všechny jsme hned vzali. V porovnání s dnešní realitou absolutně jiný svět. V průběhu se ten tým podařilo vhodně doplnit a ve velké konkurenci se kluci zlepšovali každým tréninkem. Myslím, že se udělal kus práce a že mají kluci dobrý základ do dalšího zlepšování. Na to, že to byl můj první tým, tak věřím, že jsem udělal maximum. Člověk se samozřejmě pořád učí a některé věci se daly ještě posunout. Velkým plusem bylo, že se u týmu točili poměrně často asistenti a přinesli do týmu takový nový vzduch, který byl vždy velkým přínosem. Vypíchnu ty, se kterými jsme to ovlivňovali nejvíce, a to určitě ze začátku krásné 3 roky s Patrikem Jírou, poté velká posila David Kubáň, Lukáš Khun a ke konci Adam Varkoček, který je mým asistentem až doteď. Zároveň jsem rád, že na naši práci navazuje Ondra Jura se svým realizačním týmem. Dokáží se týmu věnovat opravdu s velkou pečlivostí.“ 

S ročníkem 2009 jste se podíval i do zajímavých destinací na velké turnaje proti velkým soupeřům. Jaký turnaj vám nejvíce utkvěl v paměti?
„Měl bych asi říct turnaj v rakouském Grazu, který se nám podařilo vyhrát bez jediné porážky. Ale musím říct Torcy v Paříži, kde byla výborná konfrontace, dále také Van Persie Cup v Rotterdamu, to byla jedna velká špička. Ale můj turnaj numero uno je Andorra. Zápasy proti Španělským klubům jsou absolutně odlišné a hrozně zajímavé. Velké ocenění pro kluky je, že se mohli na každém turnaji v každém zápase měřit se všemi špičkovými týmy.“

Nyní vedete jako hlavní trenér první žákovskou kategorii, což je U12. Je nějaký rozdíl ve vedení tréninkových jednotek, v přístupu, nebo mají naopak něco společného týmy, které jste dosud vedl? Jste v neustále úzkém kontaktu s trenéry přípravek, předáváte i právě mezi ně nějaké poznatky?
„Rozdílná je určitě četnost tréninků a fungování na dennodenní bázi. Tím, kolik je času na tréninky ať dopolední či odpolední, se dá krásně pracovat na dalším rozvoji. Musím říct, že ročník 2008 mě baví a baví mě obrovská učenlivost, kterou kluci mají. Vidím u nich podobné vlastnosti, jako měli právě zmínění kluci z ročníku 2003. Jsem rád, že si i toto mohu vyzkoušet a vidím, kolik toho je třeba stihnout v přípravkovém věku. S trenéry v přípravkách jsem v kontaktu poměrně často a s těmi, co chtějí, tak i častěji, tudíž se jim snažím předávat poznatky do tréninkového procesu. Například co je potřeba neustále pilovat, kterým činnostem se věnovat opravdu s velkým detailem, nespěchat a nepřeskakovat.“

Mezi trenéry i hráči v akademii jste známý jako pedant na technické dovednosti. Už s ročníkem 2009 jste na techniku hodně dbal. Nyní jste jedna z hlavních osob, která má na starosti právě rozvoj techniky u hráčů v akademii. V čem tato vaše práce spočívá?
„Věřím, že veškeré míčové sporty spočívají v tom, že na vrcholové úrovni ovládáte dokonale míč. Technika se dá ovlivnit, naučit a zdokonalovat. Je potřeba nastavit hlavy naším fotbalistům tak, že to není žádné zlo, ale naopak dovednost, která je posune na další úroveň hry. Mám na starosti spolu s Davidem Pilařem dopolední tréninky U12-U15, kde se snažíme věnovat technické stránce ve skupinovém tréninku. Snažíme se věnovat technickým dovednostem a jejich rozvoji.“

Není tajemstvím, že váš otec je Boris Kočí. Bývalý ligový hráč a nyní asistent trenéra Karla Jarolíma, s kterým byl mimo jiné i u České reprezentace. Konzultujete s tátou nějaké trenérské metody nebo postupy?
„Táta je můj velký vzor. Určitě ho využívám pro takovou radu na telefonu. Mám velkou radost, že můžu využít jeho přehledu a nadhledu. Dokonce jsem ho pozval na několik našich tréninků a myslím, že to byla pro kluky opravdu cenná zkušenost. Stejně tak mám radost, že můžu denně komunikovat s kolegy od starších kategorií jako Robo Barborík a Mára Jarolím, protože jejich zkušenosti jsou pro mě cenné a snažím se z nich poučit a čerpat. Celkově máme výbornou partu trenérů.“

Na hřišti a obecně fotbalem trávíte spoustu času. Najde se ve vašem nabytém programu i prostor pro odpočinek? A jakým stylem rád relaxujete?
„Největší relaxace je moje rodina, manželka a dcery. Veškerý volný čas se snažím věnovat jim. Chci jim vracet jejich trpělivost. Holky máme ve věku, kdy si to rozhodně nechci nechat utéct.“ 

V akademii patříte mezi členy, kteří jsou ve Slavii delší dobu. Jak hodnotíte progres akademie za poslední roky a jak to vidíte do budoucna?
„Končím tu osmou sezonu a byl jsem tu v době, kdy týmy fungovaly každý sám za sebe, žádný systém, takové přežívání a využívání jména Slavie. Absolutně neuvěřitelný posun nastal poté, co se klub ekonomicky zvedl a do vedení byli dosazeni lidé, kteří mají zájem budovat systém a klub. Bude to pátý rok neustálého posouvání systému. Jsem velmi šťastný, kam se Slavia začala ubírat a kam míří. Věřím, že na mety, které máme velmi vysoké, dosáhneme a nezpomalíme ten progres, který nastal.“ 

Pokračujete jako trenér i s hráčskou kariérou?
„Nyní chodím bavit diváky do středočeské A-třídy. Hraji za Mníšek pod Brdy. S povinnostmi na Slavii je těžké něco stíhat, ale určitě ještě hrát chci.“

Aktuálně

Výhra se Slováckem a mistrovský titul

5. 5. 2024
Fotbalistky Slavie zvítězily na hřišti Slovácka 3:0 a po 3.kole nadstavby mohou slavit zisk mistrovského titulu tři zápasy před koncem soutěže s nedostižným desetibodovým náskokem před Spartou.

O derby, Chytilovi se Schranzem a mentalitě týmu

4. 5. 2024
Jindřich Trpišovský odpovídal na dotazy novinářů po domácí výhře 5:0 nad Baníkem Ostrava. Vyzdvihl výkony jednotlivců, mentalitu týmu i skvělou diváckou kulisu.

Za body vděčnost, důležitá výhra. O Holeše měl strach

4. 5. 2024
Promluvit o své brance, akrobatické asistenci patičkou i cenné výhře nad Baníkem Ostrava na úvod nadstavby (5:0) dorazil mezi novináře Ivan Schranz.

Další články