Lidovky.cz: Jak jste se dostala k výrobě šperků?
Od malička jsem malovala a tvořila z keramické hlíny. Máma mě naučila základy šití. Byla jsem dost kreativní dítě. Na základní škole jsem absolvovala pár uměleckých soutěží a vydala se na umělecké gymnázium. Tam jsem své umělecké sklony rozvíjela naplno včetně zpěvu. Po maturitě mi rodiče UMPRUM rozmluvili kvůli velké konkurenci, takže jsem šla studovat kulturu na Karlovu univerzitu. Až po narození prvního syna jsem se rozhodla bižuterii, kterou jsem do té doby tvořila jen pro sebe a jako rekvizity pro různé filmové projekty, zkusit prodat na českém trhu. Začátky byly těžké. Na poli designu jsem se vůbec neorientovala. Chtěla jsem se posunout dál a nabídnout lidem kvalitnější materiály, proto jsem se začala učit se stříbrem a zlatem. Každý den, když usnuly děti, jsem se učila z tutoriálů na Youtube. To, co jsem se tam neměla šanci naučit, mi poradili kamarádi zlatníci.
Lidovky.cz: Měla jste těžké zdravotní problémy, co se stalo a jak vás to ovlivnilo?
Přišlo se na to náhodou, když mi diagnostikovali náměsíčnost. Nebýt toho, tak už tu nejsem. Spoustu let se nic nedělo, ale potom nádor začal růst. Obrátilo mi to život na ruby, měla jsem v té době 4leté dítě a miminko. Ale ve výsledku mi to přineslo jen úžasné věci. Ten masakr před a po operaci stál za to! Pan doktor mi zachránil život a ze mě se stal jiný, šťastný člověk. Najednou si vážíte i vzduchu, který můžete dýchat. Pociťujete vděčnost i za úplné banality. Mám po operaci trvalé následky, ale naučila jsem se s nimi fungovat.
Lidovky.cz: Jaký materiál máte nejraději?
Nejraději pracuji se zlatem. Je jedno, jestli je bílé nebo žluté. S červeným je trochu náročnější pracovat. Zlato lépe vodí teplo a není tak nevyzpytatelné jako stříbro. Taky miluju perly. To je asi v mých špercích dost vidět. Pravé mořské perly nádherně odrážejí světlo. Je to skutečný skvost přírody. Teď jsem začala dělat šperky s keramickými barvami. To je úžasná záležitost. Posune to šperk mnohem dál. Mým šperkům to, myslím, moc sluší.
  |
Lidovky.cz: Jaká kolekce je pro vás největší srdcovka a proč?
Asi moje první – Bowpearls. Byla to moje první ucelená kolekce, kterou jsem vymyslela a vytvořila a stala se bestsellerem. Je to trochu paradox, protože mě od ní všichni zrazovali a nakonec se prodává nejvíce. Potom všechny moje poslední rustikální kolekce. Pulsatilla, Leaf a Barok. To mne vystihuje úplně nejvíc. Je tam vidět můj typický styl. Do každé kolekce se snažím vnést nějakou myšlenku a předat určité poslání dál.
Lidovky.cz: Jak dlouho vám trvá vyrobit jeden prsten nebo náušnice?
Záleží na technice. U Pulsatilly mám na kytky už vyrobené formy. Takže když to vezmu od odlití květiny, prsten mi do finální vyleštěné fáze trvá do 2 hodin. Ale dělám jen ten a nic jiného. Počítám čistý čas. U zakázek na míru je čas mnohem delší. Tam si na proces od konzultace, návrhu, výrobu až k předání nechávám až měsíc. Vše se odvíjí od toho, jakou metodu musím zvolit a zda se zasazují kameny.
Lidovky.cz: Je výroba šperků to, co chcete dělat celý život?
Rozhodně ano! Miluju to, naplňuje mě to natolik, že nehodlám dělat nic jiného. Je dar si vydělávat tím, co vás tak baví. A jsem za to obrovsky vděčná. Teď mám plán ke šperkům ještě něco přidat, ale pořád se jedná o tvůrčí věc. Koketuji s kůží a módními a bytovými doplňky.
Lidovky.cz: Dá se v České republice tímto řemeslem uživit?
Začátky jsou vždycky těžké. Většina z nás měla práci, aby mohla dělat design nebo umění. I teď jsou okurkové sezóny a člověk musí myslet na horší měsíce. Tak je to asi skoro u každé umělecké profese. Nicméně křivka plynule stoupá a společnost se čím dál víc přiklání k designu a udržitelné módě. Takže jsem optimista.
Lidovky.cz: Vzniká u výroby odpadový materiál? Případně využíváte ho nějak dál?
Ve šperkařině vzniká spousta odpadu. Ale jedná se o takový druh odpadu, který se dá zpracovat dál. Takže já se snažím využít každý kousíček drátu nebo plíšku, který mi zbyde. To, co se už nedá použít hned, se roztaví a ryzí stříbro nebo zlato se použije dál pro výrobu dalšího šperku. I kameny a perly se ve šperkařství dají používat znovu, pokud nejsou poškozené. Snažím se vždy využít vše, co zbyde. I nářadí, které doslouží, se dá použít dál, jen jiným způsobem, když vymyslíte na co a jak.
Lidovky.cz: Jak se vy osobně stavíte k otázkám udržitelnosti?
Trvale udržitelný rozvoj je mi blízký. Bylo to i jedním z mých oblíbených témat v ekologii na univerzitě. Není mi jedno, co se s naší planetou a společností děje. Vedu k tomu i svoje děti. Snažíme se jí nezatěžovat jakýmkoliv způsobem. V tomto směru jsem šťastná, že mohu dělat práci, která s udržitelností koresponduje. Dělám lokální věci a navíc recykluji materiál a vybavení. Většinu dílny tvoří pomůcky, které jsem podědila. Je to kvalita, která vydrží generace. Žiji ekologickým způsobem života, třídím odpad, recykluji i oblečení. Miluju nakupování v second-handech. Stejně jako můžete recyklovat nebo předělat oblečení a nevytvářet zbytečný odpad, tak to stejné dělám i s nábytkem. Mám z toho potom i větší radost.
Lidovky.cz: Co chystáte dál?
Mám teď rozpracované dva projekty. Pořád se něco děje a brzy přijde období zásnub a svateb. Tak se těším, co nového spolu s klienty vznikne. Vrhám se teď ještě na takovou odbočku. Kdysi jsem šila i pásky a navrhovala si kabelky. A teď právě přišel čas návrhy zrealizovat. Takže ve spolupráci s jednou dílnou vzniká první model kabelky a pásku podle mých představ ve dvou barvách, které budeme testovat v obchodě s lokální tvorbou na Chodově.
Lidovky.cz: Jak moc vás zasáhla současná situace a karanténa. Ovlivnilo to nějak vaši práci?
Karanténa mi dost zásadně ovlivnila osobní, ale i pracovní život. Mám dítě školou povinné a druhé ve školce. Oba jsou kluci, takže přemíra testosteronu. Musím je každý den totálně „vyřídit“. Často jsem večer víc unavená, než oni.
V současné době jsem kromě matky také školník, kuchařka, uklízečka, družinářka, tělocvikář a učitelka. Pojala jsem karanténu z jiného konce a snažím se ji využít ke stmelení s dětmi. Menšího jsem za tu dobu naučila jezdit na kole a na bruslích a se starším večer hrajeme šachy a dámu. Většinu času odpoledne trávím s dětmi v přírodě, kde nikdo není. Jezdíme na kolech a inlinech a běháme. Dokonce mě to chytlo natolik, že už běhám pravidelně každý den. Takže si díky koronaviru zlepšuji i fyzičku. Děti to ale snášejí hodně špatně. Ta sociální izolovanost jim vadí asi nejvíc a někdy nám všem „tečou“ nervy.
Lidovky.cz: A co vaše práce? Neovlivnilo ji omezení svateb?
Na práci má pandemie fatální dopad. Zakázky, které jsem měla rozjednané se zastavily, protože se nemohu setkat s klienty a nemohu ani nakupovat materiál, odlévat nebo rhodiovat šperky. Všechny galerie jsou zavřené, takže ani tento prodejní kanál využít nemohu. Zákazníci si velmi často chtějí šperky osahat a to teď možné není.
Dalším velkým problémem je naprosté omezení svateb. Mám pocit, že letos se nikdo brát asi nebude. Svatbu si snoubenci chtěji užít a raději ji odloží. Tím mě odpadají i zásnubní i snubní prsteny. Minulý rok jsem touto dobou už pracovala na snubních prstenech, protože od května začíná největší svatební sezóna. Nevyužitý čas jsem vložila do šití roušek pro nemocnice a moc mě to baví. Navíc dělám něco užitečného pro dobrou věc. Pokud mi zbyde ještě trochu čau, kreslím si návrhy a přemýšlím nad novými kolekcemi. Věřím, že se situace trochu uklidní. Ale takový rok, který jsme zažili v loňském roce, bude dle mého názoru až v roce dalším. Musíme si všichni zvyknout na dobu po koronaviru.
