Vlastimil Resl - eWRC.cz
17. 4. 2020 12:08 − 4416× − 0

Zdeněk Vrbecký: „Pořízení kita mě láká!“

Po dlouhé pauze se loni na Rallye Kroměříž objevil za volantem rallyového speciálu Zdeněk Vrbecký.

A to rovnou se Škodou Fabia S2000. Úvodem našeho povídání tak nemůže padnout jiná otázka, než jak se start zrodil a zdali to byla pouze jednorázová záležitost. „Šlo spíše o legraci a zpestření. Hecovali jsme se s Danem Zpěvákem a on mi nabídl půjčení Fabie S2000. Za to mu moc děkuji. Rallye Kroměříž se nám jede u baráku a tak jsme do toho šli. Rozhodně však neplánuji nějaký dlouhodobý návrat,“ vysvětluje pilot z obce Kvasice a přidává své dojmy. „Den před soutěží jsem najel s Fabií nějakých deset kilometrů na suchém asfaltu. Během závodu však panovaly úplně jiné podmínky, vydatně pršelo a bylo vytaháno hodně bláta. Nutností tak bylo jet opatrně,“ přiznává Zdeněk. A já převádím téma k jeho rallyovým začátkům.

„Soutěže kdysi jezdil můj otec. Byl jsem tedy v obraze. Pak jsem se k nim přes kamarády dostal blíže. V devětadevadesátém z toho byl debut, tehdy ještě na sedadle spolujezdce, vedle Ladislav Koláře ve Felicii. Téhož roku přišla i má jezdecká premiéra za volantem Favorita po Danu Balcarovi. Následovala krátká epizoda s Cliem od Jirky Roubíčka, načež mě táta vzal k Hasíkům. Tím začala nejvýznamnější část mé kariéry za volanty vozů značky Honda.“

Můžeš jednotlivé typy Hond porovnat?

„Civic VTi a Integra byly v podstatně stejná auta, vycházející z totožného podvozku. Rozdíl byl ve výkonu – Civic byl „šestnáctistovka“ a Integra „osmnáctistovka“. Jiný vzhled zajišťovaly delší nárazníky Integry. "Tajpár" už znamenal posun, především výkonem byl trošku jinde. Bylo s ním pěkné svezení. Zároveň však šlo o neposlušné a nevypočitatelné auto s odskakujícím zadkem. Hodně kluků na to doplatilo ošklivými karamboly.“

Následoval přestup k áčkovým autům.

„Pro sezónu 2004 jsem byl Autoklubem České republiky nominován mezi talenty roku. Podmínkou však byly starty na evropských podnicích a silnější auto oproti Hondě. Nakonec však reprezentace padla, protože se nám nepodařilo zajistit potřebný rozpočet. Touha zkusit áčkové auto v nás ale zůstala. Po dvou startech s kitovým Escortem od Petra Zedníka následovala úzká Octavia od Romana Odložilíka. Další rok mi pak půjčil na Hustopeče „šestkového“ Lancera Vláďa Barvík a výsledkem bylo čtvrté místo absolutně.“

Zároveň však trochu „Labutí píseň“.

„Rok 2006 přinesl návrat do Integry a „Tajpára“. Po namlsání silnějšími auty mě však už Hondy neuspokojovaly. Oproti áčkům mnohem hůře brzdily a měl jsem pocit, že po nich chci příliš. Jízda přes hranu skýtala přílišná rizika. Raději jsem tedy skončil.“

Kterého úspěchu si ceníš nejvíce?

„Asi vyhrané třídy N3 a zároveň absolutního osmnáctého místa na Barumce 2003 s Hondou. Tehdy tam startovalo osmnáct speciálů WRC. Pak také následující rok vyhrané třídy N3 na sněžném Jänneru, který byl poprvé součástí českého šampionátu. Druhý Tonda Tlusťák na nás ztratil přes osm minut a třetí Petr Křížek dokonce více než jedenáct.“

Udělal bys během Tvé kariéry něco jinak?

„(Dlouho váhá). Takhle jsem o tom ani nepřemýšlel (smích). Některé věci možná mohly být jinak. Nevím však, jestli jsou publikovatelné. Možná mi chyběla větší průbojnost při zajišťování financí.“

Máš nějakou oblíbenou soutěž?

„Určitě Barumku. Je doma a většinou se nám tam dařilo. Nádherné jsou také Krumlov a Bohemka.“

Můžeš porovnat soutěže za Tvých časů s těmi současnými?

„Hlavní rozdíl je, že se výrazně vytratily nižší třídy, které jsme jezdili my. Naopak přibylo hodně aut elitní kategorie R5. Ta jsou však o obrovských financích. Z mladých se velmi nadějně jeví Erik Cais. To je raketa (smích). Soutěže však sleduji spíše všeobecně. Barumku mám kousek od baráku, tak na ní zavítám. Nějaké objíždění dalších soutěží však neumožňuje čas. Mám tři děti a snažím se věnovat jim. Devítiletý syn hraje hokej za Kroměříž. Jeví se talentovaně. Jako čtvrťák totiž už hraje za páťáky. Snaží se nám také pomáhat na dílně. Má i autokrosovou buginu „havlovku“ a jezdí s ní okolo baráku. Raději však budu, když zůstane u hokeje.“

Přestože dlouhodobý návrat neplánuješ, zeptám se Tě, jestli přece jen ještě nemáš nějaký rallyový sen?

„(Přemýšlí). Po svezení s S2000 mi všichni říkali, že oproti R5 to je „bastard“. Na mě zapůsobila jako závodnička, se kterou musíš trochu bojovat. „Er pětka“ je prý mnohem jednodušeji řiditelná. Lákalo by mě to vyzkoušet. Podstatnou část mého závodění jsem pilotoval předohraby. Pořízení nějakého pěkného kita, coby veteránka, na občasné svezení pro zábavu, mě také láká. Nyní se nicméně snažím pomáhat především synovi Dana Zpěváka. Kryštofovi bylo osmnáct a měl jet už Valašku s Opelem Adam. To považuji pro mladé kluky za ideální nářadí pro začátek. Sekvenční převodovka z toho dělá takové malé áčko. Tak snad bude Kryštof další nadějí českých soutěží.“

Chceš závěrem někomu poděkovat?

„Určitě všem svým spolujezdcům. Bez nich by to nešlo. Mým učitelem byl Vladimír Bisaha. Následovali Libor Ocelík, Jana Balcarová – Matoušková, Danek Janalík a Petr Řihák. Prostě všem, s nimiž jsem jel a kteří mi pomáhali. Hlavně tátovi, celé rodině a kamarádům za dlouhodobou podporu.“

Komentářů celkem: 0
Pro komentování je třeba se nejprve přihlásit!

Je aktivovaný AdBlock!
Pokud chcete náš web používat, vypněte ho prosím. Děkujeme!