Hlinka, Růžička, Kokrment, Rosol, Reichel, Ručinský, Viktor Hübl… Útočníci byli vždycky ozdobou Litvínova, ofenzivní sklony se dědily z jedné generace na druhou. I mnohé beky to táhlo spíš dopředu. Hokej si pod Krušnými horami vždycky užívali, sypali soupeřům spousty gólů, zato bránit se moc nechtělo. Lidé se bavili, tím víc se museli snažit brankáři, kteří prožívali očistec. A že se jich v Litvínově urodilo taky dost. Zdeněk Orct byl u dvou finále, jeho žák Pavel Francouz vychytal historický titul. Zapojte se do nových diskuzí na iSport.cz>>>
Jak se vybírala sestava snů?
Z každého klubu, který odehrál v extralize aspoň šest sezon, jsme vybrali ideální sestavu napříč jeho historií od roku 1946. Kritéria jsou následující: do sestavy může patřit i slavný odchovanec, který v klubu za áčko nikdy extraligu nehrál, ale hned odešel jako junior do zámoří. Jinak platí, že člen „Sestavy snů“ musel odehrát aspoň jednu celou sezonu a zanechat v týmu nějakou výraznou stopu. Tudíž se v sestavě nesmí objevit hvězdný hráč, který dorazil třeba jen během výluky v NHL na pár zápasů.
NEJ bitky hokejové extraligy: Vopat rozparovač, nezklamal Kočí ani HollwegVideo se připravuje ...Brankáři
Pavel Francouz, Zdeněk Orct
Kvalitních brankářů se v Litvínově urodilo taky dost, první extraligový triumf však vychytal až přespolní gólman, původem plzeňský odchovanec. Pavel Francouz přišel v roce 2013 z Ústí nad Labem. Potkal se tam se Zdeňkem Orctem, později trenérem brankářů, a vydupal si jeho příchod do Vervy. Orct v týmu v 90. letech působil třináct sezon, deset jako jednička. Déle setrval jen dvacet let před ním legendární Miroslav Kapoun, vydržel 17 sezon a později vychovával gólmany. Ani na další zajímavá jména jako Marek Pinc nebo Petr Franěk se však nedostalo.
První obrana
Jiří Bubla, Jiří Šlégr
Prvním bekem daleko přesahující hranice země byl Jiří Bubla, hokejové dvojče Ivana Hlinky a trojnásobný mistr světa. Než odešel do NHL, zamířil do Sparty. Jiří Šlégr jeho geny nezapřel. Ofenzivní a důrazný srdcař, který po celou domácí kariéru i po ní zůstal věrný Litvínovu. Mezitím prošel kus světa, vyhrál Stanley Cup, olympiádu i světový šampionát. Tohle z Čechů dokázal jen Jaromír Jágr.
Druhá obrana
Arnold Kadlec, Kamil Prachař
Taky výtečný pár. Arnold Kadlec zažil už druhé místo v roce 1978, další po vojně v Jihlavě o šest let později, kdy už byl ministrem litvínovské obrany a stálicí reprezentace. V roce 1985 získal titul mistra světa s tehdy litvínovským parťákem Eduardem Uvírou. Rád hrál na kytaru, Kamil Prachař byl zase později kapitánem na šífu. V týmu působil tucet sezon, nosil na dresu céčko a hrál za něj 580 zápasů, což je nejvíc ze všech obránců.
Třetí obrana
František Procházka, Jordan Karagavrilidis
Přezdívka „Špacír“ u litvínovského libera sedí. František Procházka byl dalším z produktivních beků, kteří to dotáhli do reprezentace. Zahrál si i v útoku, ale ne tolik jako Ondřej Weissmann, přeškolený pak na obránce. Tvrďák a bavič Karagavrilidis byl něco jako později Michal Trávníček. K litvínovskému koloritu patřil jedenáct sezon. Problémy nedělal jen soupeřům, ale i komentátorům. Místo jazykolamu v jeho řeckém příjmení říkali „napravo od Weissmanna“.
První útok
Jan Čaloun, Robert Reichel, Martin Ručinský
Trojzápřah olympijských vítězů. Ústecký rodák Čaloun v Litvínově nepobyl dlouho, ale trhal sítě a ve 194 zápasech nasázel 152 gólů. Reichel jich zase dal v osmnácti 49 za jednu sezonu. Působil v NHL a Německu, pokud se vrátil, pak jedině do Litvínova. I jako trenér. Spolužák Martin Ručinský toho prošel v NHL ještě víc, v extralize se mihl taky ve Vsetíně, hrál za Spartu, ale poslední čtyři sezony strávil tam, odkud vyšel a kde bije jeho srdce. Kariéru korunoval titulem před pěti lety.
Druhý útok
Petr Rosol, Vladimír Růžička, Ivo Prorok
Ano, Vladimír Růžička kromě vojny v Trenčíně ve 26 letech odešel a už se nevrátil, ale svými 217 trefami zanechal hluboký otisk, je šestý v historii klubu. Se střelcem Rosolem byli svého času srostlí, po odchodu Petra Klímy se vedle nich spoluhráči střídali. Ivo Prorok prošel ještě Plzní, Vítkovicemi, kde prožil střelecky svou nejlepší sezonu. Ale pod Krušné hory patřil s přestávkami čtrnáct sezon a patří tam dodnes. Pro ránu taky nešel daleko, s 612 minutami trestů je čtvrtý v historii klubu.
Třetí útok
Jindřich Kokrment, Ivan Hlinka, Vladimír Kýhos
Tuhle lajnu tvoří elitní centři 70. a 80. let. Za normálních okolností by Kokrment ve své době jako spousta nejen litvínovských následovníků zářil v NHL. Prvního velikána v litvínovském útoku Hlinku pustili na konci kariéry. S 666 body jasně nejproduktivnější hráč klubu, v přetlaku centrů se nenašlo místo na jeho někdejšího švagra Josefa Ulrycha, jenž rovnou čepelí dřevěné hole Vítěz Speciál nastřílel 248 branek, třetí nejvyšší počet v historii. Vladimír Kýhos navázal na svého otce, bývalého obránce Litvínova a později trenéra.
Čtvrtý útok
Robert Kysela, Viktor Hübl, František Lukeš
Zástupci poslední silné generace. Pátý nejlepší střelec Kysela (219 gólů) zažil titul už jako generální manažer, zbývající dva k němu výrazně pomohli. Hübl je synovcem útočníka a trenéra Jaroslava Hübla. Přišel z Chomutova, působil ve Slavii a Českých Budějovicích, ale s 590 body je druhý v historii za Hlinkou, Lukeš s 512 třetí. Dějiny klubu jsou nabité skvělými útočníky. A tak se nemohli vejít třeba další výteční centři Jan Alinč, Robert Lang, zástupce první generace Miroslav Kluc, který má v hale vyvěšený dres, Jeřábek, Kašťák, Vlasák nebo dlouhověký Michal Trávníček.
Související články
Související články
