Vyškovský bojovník MMA Jan Gottvald věří, že si letos ještě zaboxuje

Na úvod, prosím, odšifrujte tu zkratku MMA.
V překladu znamená smíšená bojová umění. Je to relativně mladý sport, ve kterém se mísí a mohou využívat prvky ze všech bojových sportů, které fanoušci znají. Takový desetiboj bojových sportů. V počátcích se vedly spory, které bojové umění je nejúčinnější. Vzniklo z toho MMA. Mix všeho, laicky řečeno.

Jak takový zápas konkrétně vypadá?
Bojuje se v osmihranné kleci zvané oktagon. Někde, třeba některé organizace v Rusku, využívají i klasický ring. Zápas je vypsaný na tři kola po pěti minutách, v soubojích o titul pět kol po pěti minutách. To je celých pětadvacet minut v kleci. Čtvrtému a pátému kolu se říká kola šampionů. Člověk musí mít opravdu natrénováno a psychicky se na to připravit, když chce získat titul. Já jsem šel celých pět kol dvakrát v životě, takže opravdu vím, o čem mluvím. Boj začíná v postoji a může se využívat široká škála technik ze všech bojových sportů. Ze začátku tohoto sportu se tak například proti sobě postavil boxer proti řecko-římskému zápasníkovi a každý se snažil prosadit svůj styl boje. Moderní MMA je už o něčem jiném. Mladí kluci i děti se už od začátku učí být komplexní. Perfektní pohyb, box, kopy, strhy na zem, na zemi perfektní kontrola a brazilské jiu jitsu, perfektní kondice, síla, mrštnost… To vše jsou důležité aspekty k tomu být dobrý MMA bojovník.

Lékárna ve vyškovské nemocnici zůstane otevřená až do večera

Kdy a jak jste se k MMA dostal?
Začínal jsem judem a po pár měsících jsem začal trénovat čistě MMA. Přivedl mě k tomu kamarád, který zápasil v judu a v bojových sportech celý život. Vzal mě tenkrát do brněnského Jetsaam Gymu k Martinu Karaivanovi. Tam jsem trénoval asi tři měsíce a potom nastoupil k prvnímu zápasu, který jsem vyhrál K.O. ve druhém kole. No a tak začala moje MMA kariéra. Na světě uznávám pár desítek lidí a mezi ně rozhodně patří Mike Tyson, Tyson Fury nebo momentální šampion UFC v mojí váze Jon Jones.

Čím vším je nutno projít, než se bojovník dostane do nejvyšších soutěží?
Mimo profesionálních organizací je také řada amatérských, kde bojovníci nejdříve nasbírají zkušenosti a až poté přejdou na profi dráhu. V amatérském MMA je zkrácený čas kola na tři minuty a bojuje se většinou na dvě kola. Ve finálových soubojích na amatérských turnajích je to 2 x 5 minut. Amatérské turnaje probíhají pavoukovým systémem, kdy vítěz předchozího duelu postupuje dál pavoukem. Můžete tak mít až třeba pět zápasů za jeden den, což je samozřejmě extrémně náročné i přes upravený počet kol, chrániče holení a větší rukavice. Já osobně, abych se dostal na mistrovství světa, tak jsem musel vyhrát mistrovství republiky. Bilance z amatérských turnajů se nikam nezaznamenává, takže kluci dnes mají víc možností sbírat zkušenosti. Třeba v Rusku vybojují okolo 300 až 400 zápasů a až potom nastoupí do svého prvního profi zápasu na nějakém velkém turnaji.

Zásadní je pohyb na čerstvém vzduchu, říká poradkyně pro zdravý životní styl

Vy už tedy jste profesionálem. Co to obnáší?
Ano, jsem profesionál. Mám dobré sponzory. Velké firmy. Takže se tomu mohu věnovat naplno. Jinak je samozřejmě těžké se uživit jen sportem. Finanční podmínky se za poslední roky sice výrazně zlepšily, ale pořád by to mohlo být mnohem lepší. Je to hodně o štěstí, nemít vážnější zranění, dělat atraktivní zápasy a hlavně vyhrávat. Pak je třeba šance uzavření kontraktu s nějakou velkou organizací.

Co je zatím vaším sportovním vrcholem?
Bronzová medaile z mistrovství světa v Minsku v roce 2014. Jsem mistrem republiky z roku 2016. V amatérských soutěžích je má bilance 36 vítězství ku čtyřem porážkám. Profesionální bilance je 9:3. Teď jsem, tuším, v první stopadesátce na světě v polotěžké váze.

Čeho a kterých výsledků v loňském roce si vážíte nejvíc?
Uzavření kontraktu s organizací Oktagon MMA. V roce 2019 jsem měl dva zápasy. Jeden jsem vyhrál a druhý nešťastně prohrál a potom jsem byl zraněný. Takže nic extra.

Co jste plánoval pro letošní rok a co už bylo z důvodů pandemie covid-19 zrušeno?
Na letošní rok jsem měl velké plány. A stále mám. Měl jsem životní formu, dřel jsem od listopadu každý den. Od ledna dvakrát denně a připravoval jsem se na 14.3 na Oktagon v Ostravě, kde mělo být okolo 15 000 lidí. Čtyři dny před turnajem vláda zakázala akce nad 100 lidí a vše bylo ztraceno. Peníze, dřina, odříkání. Byl jsem hodně naštvaný. Jestli stihnu tento rok zápas? Pevně věřím a doufám, že něco ano.

Nejlepší rok fotbalových Drnovic: Kaufmanovi bronz pomohl do Hannoveru

Jak se tedy připravujete?
Měsíc před zápasem trénuji dvakrát denně s tím, že sobotu si dávám den odpočinku. Trénuji v brněnském Jetsaam Gymu. Mám skvělé sparringpartnery, například Jirku Procházku, který teď podepsal kontrakt s UFC a je v TOP světové dvacítce. Momentálně jsou tréninkové možnosti hodně omezené, tak se snažím alespoň běhat, jezdím hodně na kole a každý den si udělám na zahradě nějaký kruhový trénink.

Váš sport asi hodně bolí. Jaké vlastnosti pro něj potřebujete nejvíc?
No, ping-pong to není. (úsměv) Je to nejtvrdší bojový sport. Ano bolí, i trénink. Několikaměsíční i každodenní tvrdá příprava. Drily, silový trénink, kondiční trénink, box, thajský box, lapy, wrestling, zem, vše to je třeba skloubit. Člověk si na to zvykne jako na všechno. Ale ze začátku to bolí hodně. V samotném zápase díky adrenalinu nic moc necítíte. Horší je to po probuzení další ráno. Po mistrovství světa, kdy jsem měl čtyři zápasy za den, jsem nemohl více než týden pořádně nazout boty, jak jsem měl z kopů oteklé nárty a holeně. Co se týká vlastností, tak je to určitě síla, skvělá fyzická kondice, mrštnost, ohebnost, odhad vzdálenosti. To vše jsou věci, které jako úspěšný MMA zápasník musíte mít. Ale to hlavní je srdce válečníka. Psychika. Je plno šikovných kluků, kteří na tréninku excelují, ale jakmile začne zápas, tak nepředvedou nic a soupeř je přejede. Je to jako jít do války. Bud zabiješ, nebo budeš zabit. Žádné slitování. Zní to přehnaně, ale opravdu se musíte v hlavě takto nastavit. I ze sebehorších situací jsem se v zápasech díky „srdci“ a touze po vítězství dostal a vyhrál.

Co byste považoval za vrchol své kariéry?
Na to nedokážu konkrétně odpovědět. Všechny moje úspěchy mě něco naučily a posunuly mě, jak po fyzické, tak psychické stránce. Ale hodně si samozřejmě vážím bronzu z mistrovství světa a titulu polotěžké váhy GMC, což je prestižní německá organizace.