Slunečné nedělní odpoledne vylákalo do brněnských parků rodiny na procházky, děti si hrály a matky ty nejmenší vozily v kočárcích. Pohodové jarní odpoledne se však v 15 hodin změnilo v krvavou katastrofu. Před 75 lety na Brno dopadly neohlášené sovětské bomby. Ukrajinské pluky zahájily druhou část Bratislavsko-brněnské operace na osvobození Moravy.
„Na Brno v průběhu války svrhli bomby i Američané. Oproti dřívějším útokům však byl ten z 8. dubna nečekaný. A hlavně nehlášený. Lidé neměli čas zareagovat, schovat se, vůbec netušili, co se děje,“ zdůrazňuje Jan Břečka, vedoucí historického oddělení Moravského zemského muzea v Brně.
Ten den nezafungovaly poplašné sirény, které měly Brňany varovat, že se blíží nebezpečí. A ti si tak mohli domýšlet, že jde jen o cvičení nebo přesun vojsk.
„Lidé určitě letadla slyšeli, ale nevěnovali tomu pozornost. Sirény se ozvaly, až bylo po všem. Dodnes se neví, proč protiletecká obrana nezasáhla. Nejspíš selhal lidský faktor, ale samozřejmě existují i konspirace. Třeba že Němci nechali schválně Brno zničit nebo že se sovětské letouny pohybovaly velmi nízko a unikly tak radarům,“ nastiňuje scénáře Břečka.
Všechny sovětské pumy svržené z původně amerických letounů Boston směřovaly do středu města. Ačkoli průlet netrval déle než pět minut, tříštivé bomby zasáhly nejzranitelnější cíle – lidi. „Pamětníci říkali, že kusy lidských těl se dostaly až na stromy. Téměř všichni, kteří se pohybovali venku a zejména v parku na Kolišti, zahynuli,“ upozorňuje Břečka. Po útoku tak zůstaly desítky mrtvých a zraněných.
Pekelné dny před osvobozením
Přitom od prosincového útoku osamělého amerického bombardéru prožívali Brňané téměř čtyři měsíce relativního klidu. Zato na vzpamatování se z nehlášeného masakru nedostali téměř žádný čas. Jen o čtyři dny později dopadly na město další sovětské bomby.
„Brno se přesvědčilo o tom, že spoléhat se na systém protiletecké obrany Luftschutz se nevyplácí. Ani tento útok sirény neohlásily,“ přidává Martin Vlček, který tématu věnoval kapitolu v knize Brno v minulosti a dnes.
Protože 12. dubna 1945 byl čtvrtek a továrny se dál snažily fungovat, mířili Sověti dopolední útok přímo na ně. „Snažili se zasáhnout energetická srdce města – plynárnu, teplárnu a elektrárnu. Právě v posledním případě se jim to podařilo. V celém Brně byly přerušeny dodávky elektrického proudu. Exploze tříštivých pum navíc na několika místech poškodily vodovodní a plynové potrubí,“ líčí Vlček.
Jedna z pum zasáhla i plně obsazenou tramvaj v Joštově ulici či továrny na Cejlu. Jen při čtvrtečním útoku se na Brno sneslo až 200 tříštivých bomb. „Jak moc bylo město zničené, je patrné ještě dnes. Třeba ulice Údolní a Veselá měly jinak uspořádanou zástavbu. Tam, kde je sídlo ombudsmana, stály řadové domy. Dnes už na jejich místě lidé vidí volné prostranství,“ popisuje Břečka.
Od druhého pumového útoku se život ve městě zastavil. Přestalo se pracovat, lidé se ukryli do sklepení a na Brno doléhal jeden nálet za druhým. Postupně do ulic pronikla fronta. „Pak už byli lidé v podstatě čtrnáct dní zavření ve sklepích či v krytech. Už nikdo nepočítal oběti. Byl tu zmatek. Navíc šlo už těžko odlišit, co byl výbuch letecké bomby a co kaťuše či dělostřelectva,“ připomíná Petr Vachůt z Muzea města Brna, spoluautor internetové aplikace Bombardování Brna, jež zobrazuje na interaktivní mapě dopady amerických i sovětských bomb.
Právě dva týdny od druhého neohlášeného náletu se Brno dočkalo osvobození armádou maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského. „Výsledek bombardování na konci dubna 1945? V Brně bylo celkem zničeno asi 1 300 domů, dalších více než 12 tisíc silně poškozeno, což byla asi půlka z tehdejší zástavby. A konce války se nedožilo na 1 200 civilistů,“ vyčísluje ztráty Břečka.
Prvním osvobozeným městem byl HodonínPustošivé bomby dopadaly začátkem dubna 1945 i na Hodonín. Zdejší obyvatelé se jich však nebáli tak dlouho jako Brňané, z osvobození se totiž radovali dřív než zbytek země. Už 12. dubna se právě o Hodonín svedla konečná bitva a den nato se stal prvním volným českým městem, předběhla ho jen tehdejší obec Lanžhot. „Radost to pro lidi musela být velká, ale určitě hořkosladká. Město bylo zničené a rozvrácené, máloco zůstalo stát. Hodonín čelil bombardování už v listopadu předchozího roku. A co tehdy zůstalo, padlo při bojích ke konci války,“ shrnula ředitelka Státního okresního archivu v Hodoníně Galina Rucká. Ještě než 53. armáda generálporučíka Ivana Mefoděviče Managarova do Hodonína vstoupila, ostřelovala ho ze slovenské strany hranice. „Vojáci tak vešli do zničeného města, které tehdy pozbylo nejen budovy, ale i velmi staré písemnosti, protože archivy vyhořely. Boje v Hodoníně se pak vedly muž proti muži, zajatců Sověti nebrali mnoho,“ dodala Rucká. V historických okénkách, jež od roku 1967 publikoval místní občan Vladimír Novák, jsou věcné škody vyčísleny na tehdejších 260 milionů korun, padlo zřejmě 179 vojáků a 37 místních. Prolomení hranic na Moravě znamenalo pro Sověty dílčí, ale důležité vítězství. „Stalin později ocenil Managarova titulem Hrdina Sovětského svazu. Do prvního svobodného rána se Hodonínští probudili v pátek 13. dubna. Sovětská vojska na počest padlých vojáků, jichž bylo pět desítek, nechala ze 140 děl vystřelit dvanáct salv. Pak pokračovala na Brno,“ připomněla Rucká. O vzpomínku na první svobodný den se později podělil Novák ve sbírce Zrnka a zrníčka z dob dávných a nedávných. „Byl to smutný pohled na město. Vypadalo jako po náhlé živelní katastrofě, jako po strašném zemětřesení. Všude na ulicích spousty rozbitého skla, tašek, trosek a sutin. Silnice místy neschůdné, zatarasené zbořenými, rozmetanými domy a nad tím vším čpavý dým a kouř požárů. Město v rozvalinách, znetvořené, špinavé, jenom zvolna se probouzející z těžkých dojmů a utrpení ke skutečnosti a k naději v lepší dny příští,“ zapsal si Novák. |
