Tajemství vítězného puku ze Série století nerozluštěno. Majitel si ho vzal s sebou do hrobu

Říká se, že každý Kanaďan té doby přesně ví, co v ten moment dělal a kde byl. V té zemi pravděpodobně neexistoval člověk, který by nebyl přikován k televizoru nebo aspoň k rádiu. Vítězný gól Paula Hendersona z konce osmého klání památné Série století 1972 je exkluzivním kouskem ve výkladní skříni historických úspěchů země javorového listu.

Jde o nejslavnější gól kanadské hokejové historie, gól s obrovským přesahem. Nebyl to totiž jen hokejový souboj, byl to také souboj svobody proti totalitě. První velká srážka tradiční hokejové bašty se zatuchlou mocností, která začala s hokejem před nějakými dvěma desítkami let. Nutné lekce však zvládla velmi rychle a Kanadě byla více než důstojným soupeřem.

Jedna věc ovšem zůstává na slavném okamžiku nerozluštěna.

Kam se poděl vítězný puk?

V gejzíru radosti se o něj nejdřív nikdo nezajímal. Kamery ovšem odhalují, že jej později sebral obránce Pat Stapleton. Ten 8. dubna 2020 v nedožitých 80 letech zemřel.

Jelikož se nikdy jasně nevyjádřil, tajemství si vzal s sebou do hrobu.

Stapletonovi bylo tehdy 32 let. Měl za sebou solidních pár sezón v Chicagu Blackhawks, od roku 1973 zkusil konkurenční WHA. Chicago Cougars v téže soutěži později i trénoval. Známý šprýmař přitom nikdy neozřejmil, kde vlastně puk skončil. Dokonce i o fotografii, kde ho světu notně prošedivělý pán ukazuje, se pochybuje. „Může nebo nemusí být,“ píše k ní tisk.

Dotazován na něj byl mnohokrát. Vždycky pozměnil pár detailů a povídání zakončil výbuchem smíchu. Přišlo mu zábavné obestřít celou záležitost tajemstvím. „Kdykoli jsem se ho zeptal, kde ten puk je, dostal jsem jinou verzi příběhu,“ říká Ron Ellis, křídelní útočník Toronta, který si také zahrál v Summit Series 1972. „Takový byl Patty. Řekl něco a pak se rozesmál. Žil na farmě. Zeptali jste se ho: ‚Kde je puk?‘ A on odpálil: ‚Tamhle někde ve stodole…‘ A pak se zasmál.“

Měl by být v Síni slávy

Autor legendární branky Paul Henderson nikdy po kotouči osobně nebažil, chtěl jej ale pro Kanadskou hokejovou síň slávy. Pokud tam může být uveden celý vítězný tým z roku 1972, proč by tam neměla být i ceněná relikvie? „Říkal jsem mu o něj pro Síň slávy snad stokrát, ale nechtěl se ho vzdát. Když se ohlédnu, sebrat ho byla ta poslední věc, na kterou jsem myslel.“

V Sérii století nastupoval s týmovým kolegou z Chicaga Billem Whitem. „V NHL byli ohromnou dvojicí. Při hře jsem se obvykle otáčel, abych se podíval, kdo hraje za námi v obraně. Jakmile tam byli tihle dva, vždycky jsem se cítil dobře,“ přiznává Henderson.

Stapletonův smysl pro humor dobře dokládá historka, kterou si Ellis stále vybavuje. V roce 1972 se hrály nejprve čtyři zápasy v Kanadě, pak čtyři zápasy v Sovětském svazu. Hosté zpoza Atlantiku na evropském kontinentu poněkud podcenili zásobování. Vezli si s sebou málo jídla, které jim po druhém duelu došlo. Místní boršč nikomu příliš nevoněl.

Po tréninku Stapleton hrdě oznámil ostatním, že objevil čínskou restauraci, kde se všichni nadlábnou. Sraz v hotelové hale v 18.00. Hráči i jejich manželky byli nadšení. „Dal bych sto babek za cheesburger,“ vzpomíná Ellis. Co myslíte? Když se všichni sešli, zpoza sloupu vylezli Stapleton s Whitem a smáli se na celé kolo. V Moskvě sedmdesátých let hrozila čínská restaurace asi jako stánek McDonaldu na Měsíci. 

„Vždycky dovedl pobavit,“ vzpomíná na Stapletona Ron Ellis.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter