„Nákupní ceny ochranných pomůcek letí prudce nahoru a je obrovské riziko, že pro nás mohou být i ztrátové. V budoucnu nebude toto obchodování jednoduché, protože budeme mít velký problém zboží po světě vůbec sehnat,“ říká v rozhovoru pro MF DNES.

Jak se prodej ochranných pomůcek v poslední době proměnil?
Dnes se jich prodává několikanásobně více než v tuto dobu loni. My jsme měli za březen obrat kolem 27 milionů korun, loni to bylo 14 milionů. Zvýšila se pochopitelně poptávka po pomůckách proti koronaviru, po rukavicích, brýlích, rouškách, respirátorech i oblecích.

Ty se ale většinou vyrábějí v Asii, kde jsou teď zpomalené trhy, ne?
Ano. Většina se vyrábí v Asii a dodavatelské řetězce jsou zpřetrhané, je velká časová prodleva, protože se nějakou dobu nevyrábělo. A také je tam poptávka vytvářená Spojenými státy, které nás vytlačují. Logicky je jejich kupní síla větší a naše objednávky jsou tudíž přeplácené. My jsme totiž ztratili spoustu času, když nás vláda ujišťovala, že máme všeho dost. Kdyby byl jasný signál, jaký stav je ve skutečnosti, začaly by firmy mnohem dříve s vlastním vývojem 3D respirátorů, štítů i plicních ventilátorů. Virus nemusel být tam, kde je teď.

Jak jste se v lednu zachovali vy, distributoři?
Nakoupili jsme několikanásobně více respirátorů. Ale ve chvíli, kdy vláda řekla, že jich má dost, tak pro mne to byl signál, že nemusíme dál kupovat, protože bychom to neměli komu prodat. Kdyby vláda neřekla, že všechno má, tak by si soukromý sektor s touto situací poradil mnohem lépe než skupina lidí na ministerstvu zdravotnictví, která se dva týdny snažila suplovat nákup ochranných pomůcek z Číny.

Počkejte, vy jste už v lednu věděl, co přijde?
Jako laik o koronaviru vím málo. Ale když se podíváte na to, co Čína tehdy vyřadila ze hry, tak to bylo zřejmé. Zavřeli Wu-chan, což je nejen průmyslové, ale i dopravně-distribuční centrum. Tím, že ho paralyzovali, bylo jasné, že paralyzují celou ekonomiku. A otázka byla jasná: Proč to dělají? Proč to dělá režim, pro který pár mrtvých neznamená nic zásadního?

Pro vás to byl signál?
Jednoznačně. Proto jsme nejvíce nákupů udělali v lednu a únoru. Dovezli jsme pár desítek tisíc respirátorů FFP3 a mysleli jsme, že v tom budeme pokračovat dál. Ale pak ministr zdravotnictví řekl, že stát má všeho dostatek. Přitom už v druhém týdnu v únoru se po respirátorech v Česku začala pídit čínská komunita. Měli jsme tehdy nabídky i 8 až 10 eur za jednu polomasku, což tehdy byly velké peníze. Probírali jsme to ve firmě a nakonec jsme nevyvezli jediný kus ven.

Co jste tehdy očekával?
Všichni, kteří jsme tehdy nakupovali, jsme byli přesvědčení, že stát má ochranné pomůcky ve státních hmotných rezervách, protože nejde jen o koronavirovou nákazu. Máme dvě jaderné elektrárny a nejvyšší respirátory chrání i proti radioaktivním částicím. Tipl bych si, že v hmotných rezervách jich máme tak milion. Navíc ještě v lednu i únoru se daly sehnat ve stovkách tisíc kusů, což by pomohlo v první fázi a neměli bychom teď tolik nakažených zdravotníků a lidí v ústavech sociální péče.

Ale víte, že obchodování s Čínou, kde vláda domlouvala obrovské nákupy, není tak jednoduché.
Právě proto. Stát se o to snažil, aniž by měl obchodní vazby, znalosti a schopnost platit. V Česku jsou velké firmy, které obchodují v oboru ochranných pomůcek i s Čínou. Pokud vím, nikdo je nekontaktoval, aby se poradil. Bez těchto vazeb se do republiky dovezlo to, co se dovezlo.

Myslíte nekvalitní zboží?
Po první várce respirátorů z Číny nám nemocnice volaly, co si o tom myslíme. Protože mezi naše zákazníky patří i spousta nemocnic. Ty respirátory KN95, které mi poslaly, byly nejhorší, které jsem za pětadvacet let profesní praxe viděl. Vláda tvrdila, že byly na úrovni FFP2, ale z mého pohledu se účinností rovnaly roušce. Některé postrádaly vnitřní vrstvu a lékařům bych je proti virům nedal ani náhodou.

Jaká byla v lednu cena zboží?
U FFP3 desetkrát nižší než teď. Vláda totálně zaspala. Je evidentní, že situaci podcenili. Dlouho říkali, že všechno bude, výstupy pana premiéra se nedaly poslouchat, lidé se v tom ztráceli, krizová komunikace probíhala katastrofálně. Ale zase nechci říct, že stát nedělal nic. Když se ustavil krizový štáb, tak jsme se posunuli. Paradoxně si myslím, že naprosto tristní stav v ochraně dechu a nemožnost ochránit zdravotníky přinutil vládu jednat tak razantně, aby získala čas.

Jak vypadal obchod s respirátory před rokem?
Třeba za loňské čtvrtletí naše firma nakoupila možná dva tisíce respirátorů FFP3, za letošní první dva měsíce, než to vláda stopla, jsme jich koupili v Evropě 60 tisíc.

Poté, co vám vláda zakázala prodej FFP3 komukoli jinému než státu, tak vám zůstaly na skladě?
Všechny pochopitelně ne, protože si je ještě před nařízením stihli koupit zdravotníci, nemocnice i další firmy, které je běžně používají při výrobě. Spoustu jsme také prodali ministerstvu vnitra, kde bylo obchodování jednoduché a rychlé. Asi dva tisíce jsme odnesli nemocnicím ve Zlínském kraji jako dar. Mohli jsme je prodat státu a odvézt do Prahy, ale nedostaly by se do Zlína.

Některé firmy obchodování se státem kritizovaly. Co vy?
Na některých ministerstvech to šlo dobře, rychle a korektně. Ale zejména na ministerstvu zdravotnictví to nefungovalo vůbec. Trvá jim pět dnů, než zareagují na konkrétní skladovou nabídku na nejžádanější zboží v republice.

Máte jiné ochranné pomůcky?
Respirátory typu FFP2 máme, ale ne tolik, kolik bychom potřebovali. Nakupujeme pořád i rukavice, brýle a další, ale trh se chová velmi nestandardně. Respirátory nakupujeme předražené a je obrovské riziko, že to pro nás bude ztrátové. Myslím, že s ochrannými pomůckami bude problém, půjde to do kytek. Už dnes je toto zboží po Evropě vyprodané, státy zastavily vývozy. Stát musí okamžitě přispět k oživení ekonomiky, ale musí to udělat rychle a jednoduše, ne tak, jak to předvádí kolem OSVČ.

Je řešením výroba v Česku?
Zatím tady žádnou významnou výrobu nemáme. Jediným kritériem ve většině výběrových řízení je cena, je tedy logické, že naše výrobní firmy nemohou konkurovat levnější Asii. Ale myslím, že se z toho poučíme. V minulosti se nikdo nechtěl zásobovat a plnit sklady, selský rozum se totálně vytratil ve snaze maximalizovat zisky a zefektivnit výrobu. Neschopnost naší vlády a ostatních států udělat inventuru ochranných pomůcek dva měsíce před nástupem krize odkrývá nefunkčnost státních aparátů. Státy bohužel selhávají v péči o zdraví a bezpečnost svých občanů.