Petr za ta léta, co žije ve Stuarts Point, vybudoval za domem úžasnou zahradu. Plnou citrusů, kaktusových kmenů dračího ovoce a různých okrasných rostlin a stromů. Také palem a omamně vonících keřů frangipani a ibišků.

Když se každou sobotu sejdeme na kávu o desáté, rád nejprve prohlédnu zahradu a pak ze svého stálého místa u stolu pod střechou domu obhlédnu výhled severním směrem. Mísí se mi v něm nejen ibišek a frangipani, ale i palmy, které na zahradě u plotu za ta léta značně vzrostly. Palmy jsou pro mne pořád exotické. To mám asi z mládí, když jsem se v zimě třásl chladem a prohlížel si obrázky palem u modrých vod Tichého ocenánu v Polynésii. Je to pohled, který mi nikdy nezevšední, i když u Petra to mají palmy k moři daleko, asi jeden kilometr.... a tak zde modrou barvu Tichého oceánu nahrazuje modrá barva nebes.

Já vím, lépe řečeno jsem slyšel, že modrá barva nejde dohromady se zelenou! Když ale vidím tu nádhernou zeleň a nad ní modrou oblohu, nedovedu si představit, kdo ten stupidní názor o barvách vymyslel. Ba ani, co by mohlo ladit krásněji.

A pak následuje rituál. Petr vyrábí na espress mašině šálky kávy, zatímco já je roznáším kolem stolu. Tam už většinou sedí pár hostů, z nichž nejčastější jsou Lída ze SW Rocks a moje žena. Někdy se objeví Alenka s Billem nebo malý Péťa, též ze SW Rocks, kterému nedávno zemřela žena na rakovinu. Zřídkakdy přijde Dáša, Polka Christýna nebo exotičtí hosté ze Sydney a jiných dálav.

Po kávě si nalijeme vodu nazvanou Paulem Behrendt (Dášin manžel, ale už také zemřel). PCA, Palet Cleansing Ale. Tedy chuťový orgán čistící pivo. Když byl Paul naživu, tak jsme si skutečně vyplachovali ústa pivem, ale (pozor!) pivo jsme nevyplivnuli, jak je zvykem u čistících tekutin, nýbrž polykali! Paul by nás hnal, kdybychom PCA vyplivnuli! Byť by to bylo těsně před tím, než si dáme víno.

Dnes pivo nahrazuje voda s citrónem, což by Paul nikdy za svého života nepřipustil, ale my jsme dnes starší a také už tolik nesneseme. Abyste věděli, už to není jako kdysi, kdy se v této zemi pít a řídit smělo. Dnes policajti honí nejen opilce, ale i nás, slušné pijáky! A kdo nechce přijít o řidičák, musí si hladinu alkoholu v krvi hlídat. Můj metabolismus není špatný a po půl láhvi vína si naměřím dechovou zkouškou 0,028. V Austrálii je povoleno pouze 0,049, a tak mohu vypít už jen jednu sklenici, abych byl těsně pod hranicí povolenosti.

Nejraději mám vína od firmy Penfolds, kde jsem kdysi pracoval jako chemik zodpovědný za kvalitu šumivých vín. Dnes piju jejich Kunoonga Hill, které považuji za skvost v ceně přijatelné pro penzistu.

Při víně se rozproudí debata a je nám všem na chvíli hej. Zapomeneme na ty, co už tady nejsou, ba i na ty, co se někam časem propadli a my s nimi ztratili kontakt, ale nezapomeneme na chvíle s nimi prožité. Víte, život je krásný i ke konci a někdy vyloženě hezký a hlavně klidný, milý a pěkný, ale za všechno se musí platit. Za všechny chyby mládí (bože, jak mne bolí kotník, který jsem si na vojně rozlomil..), ale i za chyby stáří a tak to asi musí být, nestěžuji si. I za tu kávu u Petra se musí platit, ale to vysvětlím příště...