Nyní k nim přibyli i ti, kdo potřebují za současného nouzového stavu dovézt oběd nebo nákup.

Denisa Aubrechtová, jež náleží do kolektivu pečovatelského týmu, se stará stejně jako kolegyně v rámci své sociální práce o obyvatele Kaplicka a Velešínska. „Zajišťujeme pro klienty nákupy, rozvoz jídel, hygienu, úklidy a jiné úkony, které klienti sami nezvládnou,“ říká Denisa Aubrechtová. „V současnosti jsou naše služby zčásti omezené, provádíme jenom menší úklidy, ale imobilní pacienti i nyní potřebují hygienickou péči.“

Denisa Aubrechtová při své práci důsledně dodržuje nařízená opatření v souvislosti s hrozbou nákazy koronavirem. Samozřejmostí jsou rukavice a roušky. „Ředitelka Charity byla první, kdo chodil v roušce,“ říká paní Denisa. „Děvčata roušky šila, paní ředitelka nám sehnala i ochranné štíty. Máme dezinfekci do aut, do kabelek, rukavice si měníme i během jízdy. Začátek byl těžký, ty první dva dny, než jsme si na všechna ta opatření zvykly, ale teď už je to samozřejmostí. Je mi líto, když vidím, že mnozí lidé se na nařízení zlobí a nechrání se. Avšak naši uživatelé jsou skvělí. Stane se, že někdo otevře dveře, spatří mě v roušce a vzpomene si, že ji nemá a chvátá to napravit, nebo ho upozorním, že má roušku na krku, aby si ji nasadil. Nezlobí se, podotknou: já nikam nechodím, jsem jenom v bytě, ale to nehraje roli, protože člověk nikdy neví, kdo ho navštívil.“

Pečovatelky ráno po nástupu do práce nejprve od klientů zjistí, co chtějí a potřebují nakoupit, případně zajistí pochůzky, například pro léky. Vše vyřídí, předají, s klienty odsouhlasí a vyúčtují. Poté již vyzvednou od dodavatelů obědy a rozvážejí je po městech a vsích. „Vezu tak dvacet obědů,“ popisuje pečovatelka Denisa. „Po návratu připravíme a vydenzifikujeme kastrůlky na další den. Pak se věnujeme administrativě a odpoledne provádíme další nasmlouvané služby. To znamená například úklidy, přičemž se nyní snažíme, abychom při nich u klientů dlouho nepobyli.“ Pečovatelky se tedy u některých uživatelů objevují i vícekrát denně, u jiných třeba jen dvakrát týdně, podle druhu a počtu nasmlouvaných úkonů.

Pečovatelky Charity Kaplice tak v současnosti náležejí k lidem v první linii, obavy o své zdraví i svých blízkých pochopitelně mají. „Snažím se na to nemyslet, i když tomu člověk neunikne, protože zprávy o šíření koronaviru slyšíme ze všech stran. Dokud se to netýká přímo nás a našich rodin, tak si to člověk nepřipouští,“ přitakala paní Denisa. „Snažím se nepropadat panice, ale několikrát mi to proběhne hlavou. Nechci nikoho nakazit, včetně mé rodiny a mě samé, ale ti lidé pomoc potřebují. Ani my, pečovatelky, se nyní mezi sebou nestýkáme, neshromažďujeme se, abychom od sebe něco nechytily.“

Když se nákaza koronavirem objevila v pečovatelské odlehčovací službě v Českém Krumlově, v kaplických pečovatelkách docela hrklo. „Bylo to leknutí,“ souhlasí Denisa Aubrechtová. „Bylo to dost blízko a hlavně v sociální službě, ale člověk musí jít dál, stát rovnýma nohama na zemi, hlavně dodržovat všechna nařízení a nepodceňovat nebezpečí. Mám ohromný strach o tatínka kardiaka a svou rodinu, protože všichni včetně syna chodíme do práce, ale věřím, že se snaží dodržovat všechna pravidla.“