Vždycky jezdil naplno, z plynu ždímal, co to šlo, na brzdy šel později než ostatní. Absolvoval na 500 závodů, z toho 200 vítězných. František Šťastný je naším nejslavnějším i nejúspěšnějším motocyklovým závodníkem. Od jeho úmrtí dnes uplyne 20 let.
Vlastně je zázrak, že se Šťastný dožil požehnaného věku 72 let. V éře jeho závodění, v padesátých a šedesátých letech minulého století, byly úrazy motocyklových závodníků běžnější než čerstvé pečivo v obchodech. Výjimečné bohužel nebyly ani ty smrtelné. Šťastný potřeboval i kus štěstí, a to hned vícekrát. Ze závodů si odnesl na třiatřicet zlomenin, několikrát byl v bezvědomí, nejdéle tři hodiny. Následkem úrazu měl také jednu nohu o pět centimetrů kratší, přesto si dokázal dělat legraci ze šroubů, které držely jeho tělo pohromadě. Prý jich měl tolik jako v šuplíku v železářství. A v nemocnici ve Střešovicích měl dokonce rezervované vlastní lůžko.
František začínal sportovní kariéru jako cyklista, a to ne ledajaký. V roce 1948 reprezentoval Československo v prvním ročníku Závodu míru. Na motorky přesedlal až ve dvaceti, o to silněji mu však učarovaly. Prvního motocyklového závodu se zúčastnil pod jménem nevlastního bratra, protože ještě neměl řidičský průkaz.
Nakonec se proslavil v sedle jawy a vyhrál 17 velkých cen, z toho čtyři závody zařazené do mistrovství světa. V roce 1961 měl na dosah titul mistra světa, ale nakonec skončil ve třistapadesátkách druhý. Kdo ví, jak by klasifikace dopadla, kdyby se mohl zúčastnit všech závodů. Politika tehdy promlouvala i do sportu. Na optimismu to ale Šťastnému nic neubralo. V seriálu mistrovství světa se ještě pětkrát umístil jako čtvrtý. Vítězil, i když ke startu přišel o berlích a kvůli zraněné noze nemohl pořádně roztlačit motorku.
O tom, jaký je život s motocyklovým nadšencem, mohla nejlépe vyprávět jeho manželka Jarmila. Sama úspěšná sportovkyně, mistryně republiky v krasobruslení a rychlobruslení, o svém muži napsala knihu s vypovídajícím názvem: Mezi peklem a rájem.
