RECENZE: Jonathan French, Šedí bastardi

Kopyto, brum, mazel – cože to? Nerozumíte, o čem je řeč? Ale nebojte – stačí s Jonathanem Frenchem strávit chvíli v Souzených zemích a poloorčímu slangu porozumíte i vy. 

Souzené země jsou velmi zvláštním územím – jsou mimo dosah velké lidské říše Hisparty a zároveň slouží jako její nárazník proti vpádu orků, který v minulosti přinesl vleklou válku a nesčetně obětí. Souzené patří kopytům, společenstvím jezdců, kteří stráží svůj vlastní kus půdy. Některá kopyta jsou složena z elfů, další tvoří poloorkové – nechtěné produkty násilí orků na lidských ženách, kterými lidé pohrdají. Šedí bastardi jsou kopytem vedeným starým nemocným křížencem Jílmistrem, který ještě pamatuje dobu, kdy poloorkové otročili pod biči lidských pánů v dolech, než se osvobodili díky válce s orky. Jílmistrův rozum už je ale zastřen stářím a nevede své kopyto dobře – tak alespoň smýšlí Šakal, mladý ambiciózní poloork, který pomalu spřádá plán na to, aby se sám stal šéfem Bastardů. Obyčejný život v Souzených je však najednou narušen sledem různorodých událostí, které Šakala přinutí přehodnotit jeho plán…

Vezměte několik vypravěčských receptur prověřených nejen ve fantastice, smíchejte je dohromady s citem, v adekvátní míře, a dostanete Šedé bastardy. French se ostatně nijak netají tím, že se nechal inspirovat těmi největšími jmény žánru, naopak svou knihu bere jako poctu tradici. V poděkování na konci knihy zmiňuje dobu reconquisty, spaghetti western, Tolkienovu Středozem i Zákon gangu. Stopu všeho jmenovaného lze v Šedých bastardech opravdu najít. Autor však z těchto roztodivných ingrediencí zvládl stvořit celek, který hladce funguje, dává smysl, a navíc je příjemně svěží. Šedí bastardi bývají řazeni mezi temnou fantasy – výstižnější by však patrně bylo označení „špinavá“. Spíš než do psychologické hloubky a nechutných detailů, ze kterých by se vám převracel žaludek, se autor pouští do realistického popisu drsného prostředí, okořeněného zdravou porcí nadávek. Nebojte, ze čtení Bastardů vás nezamrazí, ani vám neklesne nálada kvůli zvrácenosti světa.

Šedí bastardi jsou specifické společenství – kopyto, tedy jakýsi gang s pevnou hierarchií, přijímacími rituály a pevným poutem mezi členy. Ti se po vstupu zbavují svých dřívějších jmen a vyslouží si nová – mezi členy tedy potkáte Kaňoura, Macka, Cvočka nebo Nádhernou. Bastardi také používají již výše zmíněný slang – orky označují jako siláky, lidi jako třasořitky, své kance jako mazly... Jaké kance, ptáte se? Kopyta poloorků nebrázdí svá území na hřbetech koní, ale velkých divočácích, ke kterým mají opravdu silné pouto. A co elfové, říkáte si? Ti jezdí na jelenech. French reálie svého fiktivního světa nakombinoval zajímavě, neodhaluje jich však víc než ty, které hrají bezprostřední roli v příběhu. Ten je poměrně komorní – Souzené země nejsou rozlehlé ani hustě obydlené, je zde jen několik skupin postav, se kterými se hlavní hrdina Šakal setkává, a v podstatě vše podstatné se točí jen kolem Šedých bastardů. Ano, nakonec je ze zápletky vycucáno něco „globálního“, ale komorní nádech jednoznačně převažuje.

Než se ale příběh v cílové rovince nafoukne do rozměrů celosvětové události, tvoří ho jen menší epizody. Různé problémy, se kterými se kopyto nebo Šakal musí potýkat, se pak až zpětně spojují v celistvý příběh. Tempo vyprávění je místy trochu uspěchané, což se ale v celkově akčním ladění ztratí. Zápletka má místy i jemnou detektivní příchuť a na konci každé kapitoly láká k dalšímu čtení, takže knihou pravděpodobně prolétnete tak rychle, až se budete divit, že už jste na konci.

Hlavní hrdina Šakal, stejně jako další postavy, rozhodně není příkladem vzorného sympaťáka, přesto ale dokážete pochopit jeho volby v kontextu nevlídného světa Souzených. Nejvíce prostoru společně se Šakalem dostávají jeho dva nejlepší přátelé, „trojkrevný“ kříženec Kaňour a jediná ženská členka Bastardů, Nádherná. Kdybyste prahli po romanci, nebojte, právě Nádherná se Šakalem kolem sebe budou kroužit, a nepůjde o zrovna jednoduchý vztah. Ostatní členové kopyta bohužel nutně trochu splývají, protože většina z nich má velmi podobné charakteristiky, a obecně je kvůli podobnosti jmen těžké si zapamatovat, který poloork je který.

Ačkoli jedno pokračování je již na světě a dle svých slov jich Jonathan French chystá ještě několik, Šedí bastardi se dají brát i jako vcelku samostatný uzavřený příběh, na jehož konci čeká několik možností, jak mohou budoucí knihy navázat. Nakladatelství Host v případě zahraniční fantastiky opět nesáhlo vedle – Frenchova prvotina oplývá přitažlivou a silnou atmosférou, a tak není těžké se do ní začíst a dostat se na konec rychlostí cválajícího divočáka. Nejde o překombinovanou fantasy ani takový počin, který by až příliš silně tlačil na temnou pilu pochmurnosti. Šedí bastardi jsou zkrátka tak akorát. K tomu se vážně dobře čtou, nabízí hned několik slušných překvapení – a uvidíte, přijde tam i kouzelník.

Jonathan French – Šedí bastardi (Souzené země, 1. díl)
Nakladatelství: Host
Počet stran: 461, hardback s přebalem
Rok vydání: 2019
Překlad: Hana Vrábelová
Cena: 399 Kč