Letos je tomu neuvěřitelných dvacet let, co nás v kině a později na domácích nosičích a v televizi pobavila netradiční komedie herce Edwarda Nortona. Na první film šlo o kousek natočený neuvěřitelně jistou (a proto lehkou) rukou, který byl příslibem velkých věcí budoucích. Ty se však v případě Nortonovy režijní dráhy nikdy plně nezhmotnily a na jeho další počin (thriller Temná tvář Brooklynu) jsme si museli počkat až do loňského roku.

Dvacet let nám dává dobrý odstup, abychom viděli, jak masivně se změnila krajina filmového humoru po nástupu party kolem Judda Apatowa, Fratpacku, s popularizací denních show a příchodem flexibilních stand-up komiků, kteří volně proplouvají mezi plátnem, televizí a celosvětovými turné. Romantické komedie s třicátníky a pro třicátníky se přirozeně točí dodnes, ale humor a romantično už v nich mají trochu jiné parametry. Jsou ostřejší, fyzičtější, méně iluzorní, zakotvenější v každodenní realitě vztahů a osobních cílů. Podmínky pro to, co máme dnes, každopádně nevznikly ze dne na den a potřebovaly kypření půdy… a předvoj.

Komedie Rabín, kněz a krásná blondýna by jen s lehce upraveným námětem klidně mohla fungovat jako melodrama z rodu Ptáků v trní. Jen by to byl film pro úplně jiné publikum. Mladistvá energie Nortonovy prvotiny spočívá v tom, jak elegantně dokáže projít citlivým územím otázek víry a života vyhraněných náboženských komunit, ukázat je z úhlu, který vzbuzuje úlevný smích a propojit je s tradičními motivy romantické komedie. Boží dvojka rabína Jacka a faráře Briana se náboženství jako takovému nikdy nevysmívá (vlastně ani v té slapstickové scéně s překvapivě obsazeným Milošem Formanem). V pozadí neustále vnímáte velký respekt tvůrců, ale zároveň je jasné, že si uvědomují zřetelně lidskou stránku náboženství i tradic a často nezvladatelných nároků, jež na jedince kladou. A jak udržet víru (jak zní i původní název filmu) a skloubit rozum, cit a naprosto tělesné potřeby, když je vaší největší kámoškou blondýna v upnutém tričku Anna? 

Těžko. A to je zdrojem spousty skvěle napsaných a zahraných situací na půdorysu dobře rozvrženého komediálního motivu ryby na suchu. A jaká by to byla romantická komedie, kdyby nedošlo na překážky a jejich překonávání? „Duchovně založení“ Jack s Brianem plavou v citech, nejsou imunní vůči Anniným půvabům a naprosto netuší, jak fungují ženské zbraně a strategie. Anna se zase nechytá v kostele ani v synagoze, rituály a tradice se jí pletou a tajenku tajemství víry luští po svém. Navzdory náboženským motivům jde stále o komedii přístupnou pro nejširší publikum. „It´s funny, because it´s true,“ říkává často Ricky Gervais. A má recht. Bez toho, co je na ní rovným dílem legrační a pravdivé, bychom ji nikdy do V.I.M. nedali. 

Nortonova jiskřivá romantika je dnes překvapivě mnohem přijatelnější podívaná i pro starší publikum, než v době svého vzniku. A klidně může zafungovat jako svého druhu mezigenerační most. Není snad lepší příležitost po něm přejít a společně se zasmát, než se nabízí zrovna teď. Třeba to bude začátek tradice, na kterou budete všichni rádi vzpomínat…