Jak se doma nenudit

Autor

Nastala těžká doba. Všem nám to změnilo život. Jelikož se musíme co nejvíce zdržovat doma, mám jeden tip, jak se nenudit a toho ušetřeného času smysluplně využít.

Já sama jsem do toho spadla úplně náhodou. Před nějakým časem jsem narazila na sociální síti na nabídku, přihlásit se do jednodenního kurzu kreslení tužkou. Jenže kurz se měl konat v místě, kam bych nedokázala dojet vlakem ani autobusem, prostě bylo to trochu z ruky. Ani ne moc daleko, ale spojení takřka žádné. Tak jsem paní psala, jestli nebude mít kurz někde poblíž. A před šesti týdny, světe, div se! Blíž už se ten kurz konat nemohl. Narazila jsem totiž na možnost přihlásit se do kurzu on – line. Dokonce ho vede ta stejná paní.

Podotýkám, že jsem naposledy kreslila na základce. Ale vždy to byl můj sen, naučit se to. Protože se mi moc líbí kresby, ale takové ty krásné, jak živé, žádné mazanice. Tak jsem chtěla zkusit, jestli jsem schopná se něco v tomto oboru naučit. A, až teď, konečně, jsem měla možnost si to vyzkoušet. A zas musím říct: kdo si počká, ten se dočká. Protože, jak tak zpětně uvažuji, tak je to nejlepší varianta. Učíme se kreslit to samé, co v tom jednodenním kurzu (řekla bych spíše v rychlokurzu). Ale vše máme rozložené na pět týdnů. Takže je víc času na zkoušení, trénování určitých postupů. A navíc, v pohodlí domova, a kreslíme, kdy nám to vyhovuje. V té jednodenní rychlosti bych byla tak akorát ve stresu, a určitě by výsledky nedopadly tak, jak dopadly. Bylo by to odbyté.

Abych do toho nešla sama, přihlásila jsem i dceru. Aspoň si třeba můžem radit, spolu jsme nakupovaly potřebné pomůcky, a dost mi to pomáhá, že můžu s někým konzultovat. S někým, kdo přesně ví, o co jde. I když je pravda, že paní školitelka je velice milá, příjemná, vstřícná, ale přece jen není po ruce. Ale zeptat se jí můžeme kdykoli na cokoli. Vždy se snaží všechno vysvětlit.

Takže nejdřív jsme dostali před úkol, to ještě nebyla žádná lekce, nakreslit kytaristu. To pro mě byla fuška. Tvrdé ruce, kostrbaté čáry, co vám budu povídat. Nebyla to sranda. A guma byla můj velký kamarád. No, nějak jsem to nakonec nakreslila. ( Guma je povolena, dokonce později nutná k některým výtvarným trikům.)

První úkol byl nakreslit kosatce. Ty se mi na první pohled líbily. (Víc, než kytarista). Zvládla jsem je nakreslit dvakrát.

V druhé lekci jsme se učili stínovat. Kreslili jsme jednu kouli, nejspíš polystyrénovou. Tak ta ještě, jakž takž, šla. A kdo zvládne jednu, zvládne i tři. To jsou slova naší paní učitelky. Takže jdu na další výkres. Jedna koule opět polystyrén, ale druhá a třetí asi skleněné, v nichž se všechno odráží. Uff, na první pohled hrůza, ale nakonec jsem to dala.

Další, v pořadí už třetí lekce. Máme kreslit zátiší: váza, konvička, těžítko. Opět spousta stínování, a používání snad 50 odstínů šedi.

Čtvrtá lekce. Jde do tuhého. Začínáme se učit části obličeje. Dnes je to nos, ucho a pusa. Musím ještě napsat, že máme k dispozici videa, jak na to. Začala jsem podle videa pusou, a ty rty se mi kreslily velmi dobře. To mě tak nějak povzbudilo do další práce. Takže jsem i nos a ucho taky zvládla.

V páté lekci došlo na oko. Očičko jsem dělala na etapy postupně, podle videí. Nakreslila jsem stínovaný obrys, a pak, nakonec se měly dodělat obočí a řasy. Ty jsem zkoušela pořád dokola nanečisto vedle na papír. Dlouho se mi to nedařilo tak, jak bych si to představovala. Pak už jsem asi na to trochu přišla, zřejmě jsem musela dostat ten správný tvar do ruky. Tak jsem je dokreslila naostro. Trochu mám vždy strach, že pokračováním si předešlou práci zkazím.


Tohle oko kreslila dcera

Pátá lekce je poslední v základním kurzu. Hned však na něj navazuje další kurz, kde se ten portrét učí dopodrobna. Nejdřív jsem nechtěla o pokračování ani slyšet. Nemyslím si, že ze mě bude nějaká dobrá malířka. Ale díky situaci, jaká je, a taky díky tomu, co všechno jsem se za těch pár lekcí naučila, tak jsem změnila názor a pokračovat budu. Obě půjdeme dál. I moje dcera. Tu to začalo velice bavit, a kreslí líp, než já. A to není jen u nás, vidím velké pokroky u všech účastníků kurzu. A to vše díky naší paní učitelce, která z nás dokáže vykřesat i to, co nevíme, že v sobě máme. Když jsem to zvládla já, tak to určitě dokáže každý. Chce to jen zkoušet, kreslit co nejvíc, a o tom to je.

Pokud by měl někdo o kurz zájem, kontaktujte lektorku na https://www.facebook.com/K.Santin.Art/

4 comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *