Hlavní obsah

Triumf před narvanou halou, pak i pocit křivdy. Zařízli nás jako podsvinčata, vzpomíná manažer legendárního týmu

Brno

To byla jízda! Pouhých třináct let po vzniku klubu dokázaly basketbalistky Gambrinusu Brno vyhrát prestižní Evropskou ligu. Na kontinentální klubový trůn dosedly 2. dubna 2006 a tehdejší manažer Brňanek Jiří Hamza, současný šéf Českého svazu biatlonu, má dodnes vzpomínky na historický úspěch jako živé. A nejen on.

Foto: Petr Horník, Právo

Bývalý ministr školství, mládeže a tělovýchovy Josef Dobeš předává na archivním snímku ocenění legendárnímu trenérovi zlatého týmu Janu Bobrovskému.

Článek

Dokázal tehdy sehnat pro klub i na dnešní poměry ohromující sumu šedesát milionů korun na jednu sezonu, přilákat do Brna nejlepší české hráčky a kádr vyšperkovat kvalitními cizinkami. Tento mix "Žabinám", jak se podle městské části Brna klubu vždy říkalo, přinesl úspěch, který se už neopakoval.

Hamza jako manažer a legendární Jan Bobrovský jako trenér stáli u zrodu klubu v roce 1993 a jejich cílem a snahou bylo vybudovat silný tým. Podařilo se jim to během několika let. V roce 1995 přišla zkušená Irma Valová a z Litvy Loreta Berukstieneová. Další skvělé hráčky zamířily do Žabin v následujících sezonách. "Tak začala naše éra, která vyústila až v zisk prvenství v Evropské lize," vzpomínal v rozhovoru s ČTK Hamza, který letos v srpnu oslaví padesátiny.

Na začátku tohoto století se pak v Brně zformovala zlatá generace českého ženského basketbalu. "Holky, které do Brna přišly, byly v nejlepších basketbalových letech. Jana Veselá, Eva Vítečková, Ivana Večeřová, Hanka Machová... Trefili jsme se (při výběru zahraničních posil) do Američanky DeLishy Miltonové-Jonesové a také do její krajanky Nykeshy Salesové," vyjmenoval Hamza slavné hráčky tehdejší éry Žabin. Do zlatého kádru z roku 2006 patřily také Slovenky Zuzana Žirková a Alena Kováčová a domácí hráčky Petra Kulichová, Michala Hartigová a Romana Hejdová.

Právě Salesová byla klíčovým jazýčkem na vahách v historickém finále Euroligy proti Samaře (68:54). Výkony americké rozehrávačky či křídelní hráčky zůstávaly celou sezonu za očekáváním, ale finále rozhodla. Byla v něm nejlepší střelkyní.

"Věděl jsem, že její čas přijde. Trenér Bobrovský si mě před finálovým turnajem dobíral, že už na to má jen dva zápasy. A vyšlo to," řekl Hamza s vítězoslavným úsměvem na tváři. "Úspěch to byl o to větší, že jsme jej dosáhli doma, před narvanou halou. Takových zápasů člověk za kariéru moc neprožije," prohlásil.

Byla to tehdy pátá účast "Žabin" ve Final Four, poprvé korunovaná titulem. "My jsme už o rok dříve měli krůček k vítězství. Právě v Samaře. Ve finále jsme tam vedli o hodně bodů, ale pak nás neskutečně zařízli ukrajinští rozhodčí. Po zápase před námi doslova utekli a ani nám ruce nepodali. Zařízli nás jako podsvinčata," vzpomínal Hamza na finálovou porážku 66:69.

Už před čtrnácti lety totiž platilo, že finanční možnosti ruských klubů daleko převyšovaly ty české. A o těch sportovně-politických ani nemluvě. "My jsme hospodařili s rozpočtem mezi 55 a 60 miliony korun, to bylo naše maximum," vyčíslil Hamza, jak velkou částku musel sehnat, aby vytvořil v Evropě konkurenceschopný klub. "Pokud u nás nejlepší hráčky braly třeba patnáct tisíc dolarů za měsíc, tak pro ruské kluby nebyl problém je i pětkrát přeplatit," přiblížil Hamza situaci v tehdejším ženském klubovém basketbalu.

Zhruba půl roku před brněnským triumfem získal rovněž pod vedením trenéra Bobrovského český národní tým titul mistryň Evropy. A Hamza u toho byl jako manažer reprezentace. "Těžko se to srovnává, spíš bych tam hledal společné znaky. Třeba to, že jak Žabiny, tak i reprezentaci jsme budovali dlouhodobě. Já jako manažer a Honza Bobrovský jako trenér. Družstva se tak výrazně nelišila, akorát v Brně jsme měli pár cizinek navíc," konstatoval Hamza.

Tehdejší situaci také porovnal se současností, kdy domácímu basketbalu vévodí pražský USK, vítěz Evropské ligy z roku 2015. A rozdíl vidí obrovský. Kádr USK totiž stojí na zahraničních hráčkách, což podle Hamzy nemá pro reprezentaci absolutně žádný přínos a hodnotu.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Jiří Hamza

"Proto je český ženský basketbal tam, kde je," komentoval Hamza aktuální pozici ženského basketbalu, který se na posledních třech evropských šampionátech nevešel do první desítky v konečném pořadí. Předtím v ní od roku 1995 nechyběl ani jednou. Po třech startech za sebou a zisku stříbra na domácím šampionátu v Karlových Varech v roce 2010 se také nekvalifikoval na předloňské mistrovství světa, a to kvůli neúspěchu na domácím ME.

To už u toho Hamza dávno nebyl, basketbalovou kapitolu uzavřel v roce 2009 po sporech s brněnskou radnicí. "Byl jsem v tom kolotoči sedmnáct let. Hrozně rád na to vzpomínám, ale zároveň říkám, že některé lidi, kteří mě tehdy sestřelili, už nechci potkat. Šlo hlavně o lidi z Brna, nikoliv z Prahy. Tak to ale v životě chodí," konstatoval Hamza. Basketbal nyní sleduje hlavně proto, že dcera Eliška jde ve stopách své matky Romany, která jako rozehrávačka pod dívčím jménem Janálová stála u zrodu slavné éry Žabin.

Související témata: