Piráti na vlnách jsou už skoro kultovním filmem britského scenáristického miláčka Richarda Curtise. Příběh party bohémů, kteří z mezinárodních vod ilegálně vysílají rockovou muziku 60. let je sice fiktivní, vychází ale z reálného trendu a nápadně se podobá osudu skutečného Radia Caroline.
Piráti na vlnách rocku
V 60. letech vysílala ve Velké Británii populární hudbu jen veřejnoprávní BBC, a to jen asi půlhodinku denně. Proto vznikly pirátské stanice, které hrály 24 hodin denně to, co si rock'n'rollová mládež žádala. Rolling Stones, The Who, The Beach Boys... To všechno jste si mohli naladit díky partám zalezlých ve studiích plujících v mezinárodních vodách. Historický fakt, z něhož vychází už skoro kultovní snímek z roku 2009 Piráti na vlnách. Jeho autorem je britský scenáristický poklad Richard Curtis (Láska nebeská, Deník Bridget Jones, Notting Hill), který ho i režíroval.
Piráti na vlnách vypráví story fiktivního ilegálního rádia na lodi – Radia Rock. To se plaví v Severním moři mimo výsostné vody Británie. Posádku a zároveň partu svérázných moderátorů čeká přírůstek v podobě teenagera Carla (Tom Sturridge), kterého tam po vyhození ze školy posílá jeho svérázná matka (Emma Thompson) na převýchovu ke kmotrovi Quentinovi (vždy skvělý Bill Nighy), jenž pirátskému rádiu šéfuje. Carla čeká drsná životní lekce, vedená těmi nejlepšími pedagogy – americkým hudebním fanatikem (Phillip Seymour Hoffman), zábavným moderátorem Davem, playboyem na plný úvazek (Nick Frost) a dalšími rozhlasáky, kteří jsou všechno, jen ne normální. Miluje je celá Británie s výjimkou ministra Dormandyho (Kenneth Branagh), zodpovědného za rozhlasové vysílání. Ten je schopen čehokoliv, jen aby ty kacíře umlčel.
Barevný, zábavný snímek s naprosto božím soundtrackem. Když už je o tom řeč – ačkoliv jsou písně, co ve filmu zazní, opravdové pecky, většina z nich vznikla až po roce 1966. V něm se příběh snímku odehrává. Otázkou je – vadí to někomu? Další zajímavosti o filmu se dozvíte v následující galerii:
Film vs. realita
Ačkoliv konkrétně Radio Rock nikdy neexistovalo, existovalo jisté Radio Caroline. Lépe řečeno, v jisté formě existuje dodnes, ale nepředbíhejme. Radio Caroline v březnu 1964 založil známý irský hudební manažer Ronan O´Rahilly coby pirátskou rozhlasovou stanici fungující z lodi zakotvené v mezinárodních vodách u pobřeží Anglie. Radio vysílalo celodenně převážně rockovou hudbu, po které prahla britská mládež, ale z oficiálního rozhlasu se jí nedočkala. Díky tomu se ilegální rádio stalo velmi populárním. Svůj název rádio dostalo podle jediného žijícího potomka J. F. Kennedyho a Jackie O, prezidentské dceři, spisovatelce a diplomatce Caroline Kennedy.
Bohémská idylka na mořských vlnách ale narazila na pomyslný útes po třech letech fungování, když byl v roce 1967 přijat zákon, podle něhož mohli být britští občané stíháni za jakoukoli účast na pirátském vysílání. To všem neoficiálním stanicím zatlo tipec. BBC navíc v reakci na to zřídila nový kanál Radio 1, který přebral Radiu Caroline obsah, část DJů i publikum. V roce 1968 proto přerušilo Radio Caroline činnost, později ale bylo vysílání obnoveno skrze satelit. Od roku 2013 působí stanice na internetu a vydává i vlastní fanzin – Caroline Newsbeat.
Curtisův film Radiu Caroline vzdává poctu i tím, že loď, na níž funguje Radio Rock, je přesnou napodobeninou plavidla Ross Revenge, na němž právě to reálné pirátské rádio fungovalo. Podobností s realitou je tu ale ještě víc; herec Chris O'Dowd, který ve filmu hraje plachého, romantického a naivního Simona, se prý při ztvárnění své postavy hodně inspiroval jedním z nejznámějších DJů Radia Caroline Tonym Blackburnem. A postava zarputilého staromileckého Dormandyho má zase být parodií stejně škrobeného Tonyho Benna, který v 60. letech šéfoval britské poště. Jak příznačné!
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
