Fotbalisté v Česku musí trénovat sami. Běhají v lese, v parku a cvičí doma v pokoji.
Slávisté, sparťané, hráči Plzně, Baníku Ostrava, Liberce, Slovácka... Všichni do jednoho.
Co by asi dnes dali za německý způsob: v tréninkovém centru se mužstvo připravuje po malých skupinkách, které se nepotkávají.
„Není to ono, vlastně jen běháme a posilujeme, každý sám. Není to fotbal, ten mi chybí. Nemůžu se dočkat, až zase budeme všichni spolu a věci se vrátí do normálu,“ říká sparťan Drchal pro klubový web.
Připadají si jako po sezoně, kdy se během dovolených připravují podle individuálních tréninkových plánů.
„Už je to dlouhé. Běhat pořád bez míče, to už nikoho moc bavit nemůže, je to psychicky náročné,“ poznamenává Trávník.
„Ale stalo se něco, co nemohlo nikdo předpokládat. Ani ve snu by mě nenapadlo, že něco takového přijde. Je to nepříjemné, ale pevně věřím, že brzo zase budeme zpátky.“
Jejich spoluhráč Dávid Hancko měl také zdravotní problémy, ale do startu jara se dal dohromady.
Ve čtyřech ligových a jednom pohárovém utkání nechyběl ani minutu, takže toho odehrál stejně jako za celý podzim, kdy do základní sestavy nepatřil. K tomu měl velmi solidní formu, nejlepší od loňského příchodu na hostování z Fiorentiny.
„Nad tím jsem se bohužel mohl jen pousmát,“ líčil v rozhovoru pro slovenský sport.sk. „Po roce jsem se do toho konečně dostával a cenil jsem si toho. Ale nedá se nic dělat, potkalo to každého. Nejde takhle přemýšlet.“
I pro něho není současná situace jednoduchá. „Všichni bychom nejradši byli na stadionu, na hřišti, společně trénovali a hráli. Ale zdraví je přednější,“ zdůraznil Hancko.
„Snažím se být pořád doma. Z bytu v Praze chodím ven jen ve chvíli, kdy si jdu zaběhat. Odpoledne cvičím. A občas si vezmu míč a jdu si zakopat,“ poznamenává Hancko.
Stejně jsou na tom i protihráči. „Fotbal nám všem schází, ale musíme být trpěliví,“ říká slávistický bek Tomáš Holeš pro klubový web.
„Jsem u rodičů na vesnici a tady se karanténa snáší o něco líp než ve městě. Můžu do lesa, na zahradu. Ale chybí mi fotbal a všechno obecně je úplně jiné. Doufejme, že všichni budou dělat, co mají a tato omezení brzy skončí, nebo dojde aspoň k jejich zmírnění,“ doufá Holeš.
„Připravovat se doma mi nevadí. Jsme na to určitým způsobem všichni částečně zvyklí. Chodím běhat, ale víc mě baví cvičit. Je to pro mě líp snesitelné.“
