Články / Rozhovory

ex-presso: Bára Votavová

ex-presso: Bára Votavová

waghiss666 | Články / Rozhovory | 31.03.2020

Knihomolka a feministka, co i když se rozčílí, neschová PMA (Positive Mental Attitude) a důvtip. Bára Votavová pracuje pro nakladatelství Albatros a je asi jediná straight edge holka, co znám. Potkali jsme se u kafe v našem nejoblíbenějším krámě s hudbou a čtením. Zatímco od pultu v Rekomandu vyhrávali Against Me!, ona zkoumala anotace a obálky knih o současných ožehavých tématech od feministických autorek. A sbírku povídek od našeho společného oblíbence Neila Gaimana jsem si na Bářino doporučení odnesl domů.

Kolik kafe vypiješ denně?
Pokud strávím celý den v kanceláři, tak tak 2 – 3 deci french pressu. Pokud pracuju po kavárnách, je to horší, celkem tak tři kousky, většinou alespoň 1 espresso a nějaký ty filtry. O víkendu minimálně jeden Chemex ráno doma.

Jakou odrůdu kávy máš nejraději?
Popravdě se v kafi vlastně nevyznám, dělím ho spíš na země a pražírny než na odrůdy. A z pražíren jsou to určitě OR z Bruselu, The Barn nebo Bonanza z Berlína, lokální Respekt Coffee, ani Doubleshot neurazí. A ze zemí – z nějakýho důvodu je vždycky dobrá Kostarika.

Jaký způsob přípravy preferuješ?
Z hand brew asi chemex, ale espresso je samozřejmě král, a aeropress nebo V60 jsou taky boží. Ale vzhledem k rychlosti nejčastěji piju batch brew a Moccamaster si stejně jednou koupím domů.

Proč bych měl chodit do kaváren, když si zrna můžu umlít a uvařit doma?
Protože tam jsou lidi, pokud je to zrovna to, co chceš / Protože tam mají i něco k jídlu / Protože se tam dobře pracuje / Protože se tam skvěle schůzkuje a čte / Protože málokdo má doma všechna udělátka na všechny druhy přípravy / Protože chceš podpořit malý indie kavárny / Protože kdybychom tam neutráceli naše mileniálský peníze, neměly by noviny o čem pohoršeně psát.

A na která média dáš? Co zrovna čteš?
Jediná věc, která vypadá jako noviny a čtu ji, je A2. A v papíře čtu ještě Respekt a časopis Host. Ale z online médií sleduju kromě Alarmu taky Radio Wave, Referendum, Voxpot, Deník N, AJ+, čtu taky literární rubriky všude možně a poslouchám podcasty The New York Times, Timesů a Monoclu. A baví mě slovenská levicová média jako Karmína nebo Kapitál noviny. A zrovna mám rozečtené tři knihy, jako skoro vždycky, ehm. Tlustší k posteli – Možnosti milostného románu od Němce, ta mě zatím spíš rozčiluje, tenčí do kapsy – Předvoj od Adély Knapové, ta je super, a v mobilu povídky Kristen Roupenian. Šmarjá, na knihy se neptej, nebo to bude mít tři stránky.

Napadá mě, jestli v době, kdy se do diskurzu dostává ekologie, resp. myšlenka zero-waste, udržitelnosti módy a vůbec materiálního odpadu, co člověk vyprodukuje, jestli nejsou v ohrožení právě knihy? Myslíš, že i z toho důvodu jednou digitál vytlačí papír?
Nevytlačí. Jednak proto, že čím víc věcí musíme nabíjet, tím víc nás to štve, jednak díky potřebě si od displejů odpočinout nebo díky tradicionalismu, který má v tomhle případě, snad jako v jediným, nějaký ten pozitivní dopad. Myslím, že taky přijde doba, kdy si budou lidi uvědomovat energetickou náročnost digitálních produktů, u kryptoměn už se o tom mluví. Jak říká můj kluk, „za každej tweet, kde někdo světu píše, že mu ujela tramvaj, by se měla platit daň“. Knihy jsou v porovnání s většinou spotřebního zboží spíš pomaloobrátkový, papír je možný recyklovat a tak dále. Takže podle mě jsou ještě velmi ekologickou formou trávení volnýho času i šíření myšlenek. To už bych se víc bála toho, že z ekologických důvodů nebude kafe.

Kupuješ si knihy i tzv. k přečtení na potom? A co děláš s těmi, co jsi už přečetla? Dostávají přidanou hodnotu i třeba skvrnami od kafe?
Já si kupuju knihy takřka jen k „přečtení na potom“, protože něco mám rozečtený neustále. Občas se z toho samozřejmě stane čtení na hned teď, pokud mě to chytne, proto toho mám rozečtenýho imrvére víc. Mívám pozornost jako kolibřík, než se začtu. Většinu knih, který si koupím, si chci zároveň nechat – jen výjimečně mě něco přesvědčí anotací nebo doporučeními k nákupu a pak zjistím, že to je vlastně slabší kousek a doma ho nepotřebuju. Hodnotu knihy získávají hlavně tím, kdo mi je doporučil, co díky nim cítím, komu je doporučím já – ale třeba i tím, kde jsem je četla, a tak se v nich občas nějaký to kafe objeví. A čokoláda.

Kde dělají nejlepší kávu?
Já mám dva oblíbený kávový one-night-stands, u kterých odmítám věřit, že byly tak super, protože to bylo jen jednou, maximálně dvakrát, a to je OR v Bruselu a Oswaldz v Drážďanech, kde jsem se, já husa, nezeptala, co to piju. V Praze mi chutná taky ledaskde, v Kobře (tam se dobře pracuje + banana brad pitt je král), ve Francinovi, v Miners… Specialty kaváren je tu fakt spousta. Jo a skvělý batch brew mají v Donut Shopu na Jiřáku, kde maj taky vegan koblihy, jsem slyšela.

Když přijedeš do nějakého města poprvé, co vyhledáváš nejdříve? Jak si vybíráš záchytné body?
Kavárny, vegan podniky, knihkupectví a obchody s komiksama. A levičácký, postupně gentrifikovaný čtvrti, protože tam je všechno. Pokud jedu na koncert, tak klub. Například v Berlíně jsem po prvních třech návštěvách znala jen SO36, Coretex a všechen vegan junkfood v okolí, zeď jsem viděla až napočtvrtý.

U které činnosti kafe nejčastěji piješ?
Kafe piju samozřejmě u práce a u mudrování. A u čtení. Pracovat chodím do Kobry, do Momentu, tam mají taky dobrý batch brew, do Francina, do Miners, do Café Jedna… Moje podmínky jsou víceméně specialty coffee, dog friendly ideálně s lavicí na sezení, pes rád leží vedle mě, že, a něco vegan k jídlu. A obsluha, co tomu sice rozumí, ale nebere se až tak moc vážně. Takže třeba Supertramp je pro mě skoro no-go zóna.

Kterou knihu sis’ naposledy přečetla znovu?
Ještě jsem asi nic nepřečetla dvakrát ve stejným jazyce. Jsou knihy, který jsem četla česky jako mladší a pak je chtěla přečíst i v originále – teda, anglicky, jinými jazyky knihy nedávám –, třeba asi tak polovinu díla Neila Gaimana. Nebo naopak, když nějaká moje srdcovka vyšla česky, chtěla jsem číst i překlad, abych ho mohla s klidným svědomím doporučovat – třeba Juliana Barnese nebo teď přednášky a eseje Johna Hollowaye, který vydal Neklid.

Zaregistroval jsem tě, když jsi pro Martinus doporučovala knihy na YouTube, na tvém IG profilu jsem si všiml mobilní aplikace storki, hádám, že za tímhle projektem částečně stojíš taky? Momentálně pracuješ pro Albatros. Jak se člověk stane profesionální knihomolkou?
V Albatros Media mám na starosti propagaci našich čtecích aplikací, brzo budou čtyři, v Martinusu šlo hlavně o promo papírových knih. Je to jednoduchý – stačí chvíli pracovat v marketingu mimo obor, který tě zajímá, konzultovat reklamy na prací prášky, a dojde ti, že jestli nenajdeš někoho, kdo ti zaplatí za propagaci něčeho, co má smysl, vybouchne ti hlava. Moje maminka je ředitelka knihovny, ta by ti řekla, že to k tomu vždycky směřovalo, pravda je ale taková, že mě štvalo mít graeberovský bullshit job, na volnou nohu jsem moc dobrohloupá a za neziskovkový peníze neumím vyžít. Takže co zbývá? Umění, knihy, vzdělávání, kultura. A větší nakladatel nebo knihkupec tě spíš uživí. A i když se netajím tím, že čtu spíš knihy konkurence, eticky je pro mě tahle práce naprosto v pořádku.

Všiml jsem si, že i u nás existují tzv. booktubeři a bookfluenceři. Jak tohle vnímáš? Sleduješ někoho z nich?
Můj nejoblíbenější influencer je Jan Bělíček, šéfredaktor Alarmu. Ale vážně – knižní influencerství vidím jako klasický příklad syndromu „super, a dál?“. Jasně že radši vidím na sítích sdílení knížek než propagaci fast fashion a podobných kravin. Jenže sociální sítě vedou k uniformitě a lidi, kteří na nich sdílí něco originálního nebo alespoň s vlastním, autentickým popiskem, jsou v drtivý menšině. Nejvíc mě těší, když ty „young adult“ influencerky, který znám i díky práci, postupně začínají číst světovou beletrii a náročnější, zajímavější věci a ukazujou je těm tisícovkám lidí, který je postupně začaly sledovat. Ale zatím jich moc není. Tipy tak hledám spíš u kritiků a kritiček, na anglických bookstagramech – přece jen je to výrazně větší jazyk, takže i těch pro mě hodnotnějších influencerů je tam víc. Anebo přímo u autorů a autorek, řada z nich buduje komunitu dost dobře a doporučují kolegy a kolegyně, o kterých bych jinak nevěděla.

Kdyby žil Nietzsche, coffee2go by pohrdal. Hrnek, nebo termoska?
Nietzsche by naopak nosil ty nejmodernější keepcupy, ještě než by přišly do módy. Byl to pozér. Já si zásadně nedávám kafe s sebou, pokud s sebou nemám Kinto termosku, to je ten Nietzscheho hipsta shit, a tu pořád zapomínám. Takže: Nekupujte si kafe do těch nezrecyklovatelných kelímků s plastovýma víčkama. Tak moc kafe nepotřebuje nikdo.

Potřebuje káva mléko a cukr?
Nope. Mléko je vražda, sojový se sráží a ovesný si dám radši skleničku separé. A cukr? To bych pak neměla důvod si ke kafi dávat sladkosti.

Nejlepší doplněk kávy?
Banánový chlebíček. Mandle. Jo a hlavně voda.

Je káva droga? A jestli není, čím je?
Já souhlasím s Ianem Mackayem. Káva je droga. But fuck you. Nějak v tom pozdním kapitalismu přežít musíme. Dokud se neukáže, jak strašně je to celý neekologický.

Shodneš se s Mackayem ještě v něčem? Jak jsi na tom s muzikou?
Tak samozřejmě v šestnácti jsem slyšela písničku Straight Edge a už mi to zůstalo. Poslouchám všechno možný, vlastně se v muzice nevyznám a okukuju, co poslouchá Banán, Judita Císařová, Šaman a další. Ale pořád nejčastěji odpovídám, že poslouchám HC/punk, takže posuďte sami, jak moc velká je to blbost – mezi moje nejoblíbenější stálice patří Fall of Efrafa, Kritická situace, Propagandhi, Against Me!, Dessa, Ceschi, The Smith Street Band, Beyoncé, Kendrick Lamar a The Clash.

Espresso, nebo filtr?
Nenuť mě si vybrat.

Info

Bára Votavová na Instagramu.

Bářin literární podcast Do Slov.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Margaux Sauvé (Ghostly Kisses): Příběhy posluchačů ovlivňují proces psaní

Kristina Kratochvilová 29.03.2024

Kanadská zpěvačka Margaux Sauvé je středobodem Ghostly Kisses a ve snových zvukových krajinách rozpíná příběhy o lásce, touze a ztrátě. Rozhovor.

Václav Havelka (fyield): KEXP vnímám jako milník

Michal Pařízek 25.03.2024

Dostat se s kapelou do studia legendární radiové stanice KEXP v Seattlu je snem mnoha hudebníků z celého světa. Rozhovor.

Josef Buchta (B-Side Band): Vždycky jsem snil o tom, že budu mít big band

Jiří V. Matýsek 11.03.2024

„Spotify je skvělý nápad, uživatelsky neuvěřitelně fantastická věc. Člověk nemusí nic tahat, nic nosit. Ale všichni ti muzikanti jsou okradení," říká principál. Rozhovor.

The Bladderstones: Záskoky nevedeme

Jiří V. Matýsek 06.03.2024

Slánské artbluesové trio se po sedmi letech od debutu Without Cover vrátilo s chválenou studiovkou a zároveň slaví deset let na scéně. Rozhovor.

Boris Schubert (Skvot Czech): Tvorba úspešného kurzu je tímová záležitosť

Mariia Smirnova 05.03.2024

„... snažíme sa oslovovať naozaj zaujímavých a úspešných ľudí vo svojom obore. Základom je vzájomná dôvera, sympatie a ochota lektora s nami aktívne spolupracovať.“ Rozhovor.

Pragueshorts: Piotr Jasiński (Mimo), Natálie Durchánková (Přes střepy)

Viktor Palák 28.02.2024

Ve finálním díle ankety odpovídají Piotr Jasiński, v jehož filmu Mimo ztvárnili Josef Trojan a Jakub Kalián kamarády, kteří narazí na situaci, která může být spouštěčem revize jejich vztahu.

Julie Martinková, Anna Horáková (FAMUFEST): Nesmíme se strachem nechat odradit od růstu

Mariia Smirnova 27.02.2024

„V programové dramaturgii si hrajeme hodně s pocity či smysly a chceme, aby i diváci při návštěvě festivalu mohli více reflektovat tuto část sebe sama..." Rozhovor.

Pragueshorts: Greta Stocklassa (Bzukot Země), Marie-Magdalena Kochová (3MWh)

Viktor Palák 26.02.2024

Bzukot Země zachycuje absurdní i povědomou šarvátku o to, jak formulovat zprávu mimozemským civilizacím. V kontaktu se současnými tématy je i film 3MWh, který volí atmosféričtější cestu.

Pragueshorts: Philippe Kastner (Deniska umřela), David Payne & Tomáš Navrátil (Baroko)

Viktor Palák 25.02.2024

V národní soutěži největší domácí přehlídky krátkých filmů se potkalo ke dvěma desítkám titulů, oslovili jsme tvůrce a tvůrkyně některých z nich.

Gaika: Nechat se unášet

Nora Třísková 22.02.2024

Podobně jako kloubí různé aktivity – psaní, kurátorství a výtvarná tvorba, producentství – na desce spojuje v lecčem typické anglické žánry jako dub, postpunk nebo alt rock. Rozhovor.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace