Nesmrtelné soundtracky | Mrtvý muž, který nezemřel

Nekonečné koleje. Divoká příroda. Polovina 19. století. Ve vlaku do města Machine kdesi na západě sedí William Blake. Mladík, kterému zemřeli oba rodiče a opustila ho dívka. Cestuje vlakem za prací a doufá v lepší budoucnost. Zvuky parního stroje se prolínají s kvílením kytary. Kvílením, které dokáže mnoho: táhne se jako sama cesta na západ, dokreslí úvodní dialog, aby nám bylo jasné, že tady něco nebude v pořádku, spoluvytváří bezútěšnost města strojů.

Nesmrtelné soundtracky (1.): Hudba k batmanovské trilogii od Christophera Nolana

Hudba Neila Younga k filmu Mrtvý muž od režiséra Jima Jarmusche bývá často zmiňovaným příkladem vzorového soundtracku. Proč? Protože v tomhle případě záběry nejen podbarvuje, ale stává se plnohodnotnou složkou filmu. Už její nahrávání podle Jarmuschových slov probíhalo poněkud netradičním způsobem. 

Improvizace v hangáru

Neil Young si do obřího hangáru na kraji San Francisca nechal navézt všechny možné nástroje a několikrát se na snímek podíval. U sledování rozvážně vykouřil několik jointů a posléze se dal do hraní. Ano, hrál k samotné projekci filmu, nechal se unášet záběry, stejně jako zvukem, který se v hangáru nesl prostorem. Žádná sluchátka, žádná sterilita, ale syrovost až na dřeň. 

RECENZE: Neil Young si dělá, co chce. Berte, nebo nechte ležet...

Připomíná to způsob, jakým hudba k filmům vznikala kdysi, před zrodem zvukového filmu. Během živé improvizace. Plně odkázána na kouzlo okamžiku. Tato jam session trvala dva dny, během kterých (podle Jarmuschových slov opravdu dost zkouřený) Neil Young nahrál takřka celý soundtrack. Posléze přišel ještě mix a nějaké ty dohrávky ve studiu, ale základu se dalo vzniknout tam: v hangáru na periferii San Francisca. 

Jiná CD verze

Soundtrack, který vyšel rok po premiéře Mrtvého muže, se od hudby použité ve filmu liší. Někdy ve skladbách dominují jiné nástroje. Verze na CD obsahuje třináct položek: v některých zní hlas Johnnyho Deppa, jak čte verše anglického básníka Williama Blakea. To, že se hlavní postava jmenuje stejně jako on, samozřejmě není náhoda. A narážka je ve filmu i explicitně zmíněna. Převtělení tohoto básníka, výtvarníka a mystika do nevinného zelenáče, ze kterého se vlivem okolností stane psanec, dává smysl. 

Kombinaci jakési posvátné nevinnosti a čistoty se syrovostí a brutalitou má v sobě i samotný Youngův soundtrack. Právě kvůli tomu, že dokázal procítit atmosféru Jarmuschova snímku a pochopit jeho poselství, mohl složit soundtrack, který (stejně jako samotný film) rozhodně není mrtvý.

 Text: Marek Blažíček

Témata: Mrtvý muž, Neil Young, soundtrack