Anglický spisovatel Daniel Cole, autor bestsellerů Hadrový panák a Loutkář, měl v březnu navštívit Česko a podpořit besedami vydání nového románu Konec hry. Pandemie koronaviru mu však nakonec v cestě zabránila. S iDNES.cz se spojil prostřednictvím internetu.
Anglická detektivka je ve světě literatury dodnes pojem. Navazujete na její tradici?
Upřímně, ani ne. Hlavní inspirací pro mě byly filmy a televize, takže i můj první román Hadrový panák jsem nejprve psal jako scénář. Vždycky mě bavilo dívat se na ty nablýskané a někdy až vyhrocené americké kriminální seriály, které zpracováním připomínají filmy pro kina. Ty britské jsou oproti nim zasmušilé, bez jakéhokoliv náboje i humoru. Jsou sice inteligentní a promyšlené, působí však někdy dost béčkově. Takže jsem si svůj styl hledal někde mezi.
Jaké detektivky si pod tím má potenciální čtenář představit?
Potemnělé, ale vtipné, uzemněné, ale hyperreálné a vybroušené do přesných a jasných tvarů. Tedy alespoň doufám.
Pracoval jste jako záchranář a byl jste denně zvyklý na krajně stresové situace. Můžete z toho nějak čerpat i jako spisovatel?
Asi není úplně od věci mít mě okolo, když hrozí nebezpečí, jinak už ale sám takové situace aktivně nevyhledávám. Vlastně si ani nejsem jistý, jestli mi ta zkušenost opravdu k něčemu je, protože spisovatel a záchranář zažívají úplně jiné formy stresu. Já osobně příliš nezvládám termíny uzávěrek a mám raději, když můžu psát, jak se mi zachce.
V porovnání s českou vládou ta britská dlouho přistupovala ke koronaviru laxně. Jak to vnímáte jako ex-zdravotník?
Asi jako každý jiný, největší strach mám o své blízké, kteří jsou z různých důvodů náchylní k nákaze mnohem více než já. Snažím se tedy pečlivě sledovat zpravodajství a uvidíme, co se bude dít dál.
Kdyby povolali dobrovolníky do akce, přidal byste se?
Bude to pár let, co jsem naposledy pracoval jako záchranář, už ani nejsem registrovaný, ale kdyby se situace vyvíjela špatným směrem a byla by potřeba další pomoc, samozřejmě bych přiložil ruku k dílu.
Mohl by se koronavirus stát inspirací pro další román?
Myslím, že to muselo napadnout každého spisovatele. Už jen proto, že celý vývoj připomíná spíše scénář nějakého filmu než realitu. Brzy mi ale došlo, že se svou rychlostí psaní bych oproti ostatním neměl šanci zareagovat včas, a než bych takový román dokončil, trh by jich byl plný.
Už několik let se mluví o televizní adaptaci vašich románů. Jak to, že se ještě netočí?
Víte, takové projekty trvají roky. Mám teď na stole scénář k první epizodě a myslím, že adaptace Hadrového panáka je v dobrých rukou. Stojí za ní stejná produkční společnost, která přišla se seriálem Na mušce.
Podílíte se na realizaci?
Já bych rád, ale myslím, že můj přínos by byl minimální. Upřímně, poslední věc, kterou televizní tvůrci během realizace projektu chtějí, je autor námětu, který jim stojí za zády a říká, jak co mají dělat. Takže mám alespoň dost času na psaní dalších knih.
Autoři krimi někdy zapomínají na humor a berou své psaní smrtelně vážně. Jak to vidíte vy?
Mým hlavním úkolem je lidi bavit. Chci, abych je šokoval, překvapil, rozesmál i rozplakal.
Loutkář nahradil Radku Třeštíkovou. Vede letní prodeje knih |
Jak se toho dá docílit?
Myslím, že to souvisí s tím, jak dobře znáte své postavy a jak dobře s nimi seznámíte čtenáře. Taky je potřeba umět vybalancovat a obhájit si to zlo, které v knize prezentujete. Často se mi stává, že si někdo jen přečte popis děje na obálce Hadrového panáka a knihu odhodí se slovy, že to není pro něj. Ten román ale není jen o tom, jak někdo sešil dohromady šest částí těl. Je o postavách, ke kterým si lidé vybudují vztah, a budou chtít vědět, co se v jejich životech děje dál.
Jste kvůli autenticitě svých románů v kontaktu s odborníky? Policisty, právníky?
Ne, detektivky píše takové množství bývalých profesionálů, že bych nikdy neměl šanci dostát jejich úrovni erudice. Snažím se proto psát zábavně, filmově, tak abych čtenáře, jak už jsem řekl jednou, pobavil. Rozhodně to není procedurální detektivka ani realita.
V Česku nyní vyšel třetí a závěrečný román s detektivy Wolfem a Baxterovou. Jmenuje se Konec hry. Opravdu to je konec?
Myslím, že nastal nejvyšší čas se s nimi na chvíli rozloučit. Obzvlášť s Baxterovou, ze které se nakonec, trochu nečekaně, stala ústřední postava. Konec hry je podle mě perfektním zakončením trilogie a návrat k ní by pro mě přicházel v úvahu, pouze pokud bych si byl stoprocentně jistý, že mám v hlavě námět, který by překonal všechny předchozí. A to se zatím nestalo.
Co tedy plánujete dál?
Co jsem dopsal Konec hry, hodně usilovně pracuju. Mám dopsané dvě další knihy, jednu kriminální, druhou úplně jiného ražení a teď jsem začal se třetí. Mám co dělat.
