Kdo zpíval Není nutno, nejspíš zapomněl, o čem je film, ve kterém se píseň objevila. Připomínáme toho ale mnohem víc.
You Won’t Believe My Morning (Tim Urban, Wait But Why)
V tentýž den jsem se dostal k dvěma článkům, říkajícím podobnou věc. Současná pandemie je především výzvou a důležitou průpravou pro další úkoly, které lidstvo čekají. Komické je, jak odlišně k tomu oba texty přistupují.
Tim Urban se zachoval jako člověk, který sedí v hospodě ve velkém kruhu posluchačů – a který svým poutavým vyprávěním plným podobenství připoutal pozornost každého, kdo nešel na cigaretu nebo na záchod. O něco dřív říkal totéž i Stanislav Biler. Namísto pečlivě budovaného narativu se ale postavil na stůl, kopl do půllitru a své poselství řekl naléhavě a nádherně od plic. Vyberte si, co vám vyhovuje víc.
Každý náhle chápe, že nelze jen tak stát a čekat, až nás epidemie převálcuje. Není o tom nutné diskutovat, svolávat konference, požadovat další a další studie, pořádat diskusní pořady v konceptu pro a proti, vědec vs. blázen hájící svůj náhodný názor.
Koronavirus a naše naivita (Petr Fischer, Salon)
On je to vůbec oblíbený žánr budoucích týdnů – jak bude vypadat společenské zřízení po koronaviru. Čeká nás spíš „radikální sociální darwinismus“, nebo „globální komunismus“? Nevíme. Petra Fischera ostatně víc zajímá, „jak dlouho lze zůstávat ve stadiu hibernace, aniž bychom zadusili celou společnost“. Na podobnou notu i píše i Michal Kašpárek na Finmagu.
Dřív nebo později se ale dočkáme rozhodování, v jak svobodné, solidární, soudržné a otevřené společnosti bude žít ta absolutní většina z nás, která Covid-19 nepodlehne. Rozhodování, které nesmí zůstat na profesorovi epidemiologie v čele krizového štábu ani na tvůrcích sebesofistikovanějších modelů a mobilních aplikací.
Tři veteráni jsou obraz nezhojitelné bolesti. Jejich popěvky raději nechme spát (npyrin, Vágus.cz)
Něco se stane, lidi o tom mluví a vtipkují, pak ale přijde někdo, kdo to celé vyloží úplně jinak. Když se to povede, není mnoho lepších žánrů. Autorům blogu Vágus, který obyčejně referuje o nádražních restauracích, se to vydařilo v případě analýzy písně Není nutno a filmu Tři veteráni.
Neortodoxní analýza české klasiky, dejte si
Inside America’s First Weed Restaurant, Where You’ll Be Paranoid for No Reason (Dave Holmes, Esquire)
My v první řadě samozřejmě doufáme, že až to celé skončí, lidi vylezou ze svých domovů rozumní, tolerantní, kreativní. A vzniknou restaurace, ve kterých se nebude jídlo párovat pouze s nápojem, ale také konopím. Tvrdíme už dlouho, že tenhle koncept vyloženě leží na zemi – hle, konečně čtení o praxi. Vypadá slibně.
Připravme se: co čekat v první konopné restauraci
Nepřechvalme Českou televizi. Roli, kterou by měla hrát, se teprve blíží (Jan Motal, Deník Referendum)
Česká televize trhá rekordy ve sledovanosti, pochvaly na UčíTelku i na kanál pro seniory se valí ze všech stran, dokonce i Andrej Babiš zmínil ve svém projevu veřejnoprávní média! To je super, říká v zásadě Jan Motal, aby dodal několik ale. Ta jsou vždy důležitá.
Je na pováženou, že se Česká televize chlubí dočasným programem bez ambicí, který recykluje tisíckrát viděné, uspává vzpomínkami na dobu, jež se nikdy nevrátí, a nenabízí nic, co by mohlo přispět k tomu, aby stáří bylo plnohodnotným obdobím života - zvláště v době krize.
Českému knižnímu trhu chybí hotovost. Co se stalo, nemá obdoby, říká šéf Arga (Daniel Konrád, Aktuálně.cz)
Kdo rekordy neláme, jsou nakladatelství. Celý knižní průmysl čeká hodně tuhý boj přežití, jak dokládá sympaticky vyzdrojovaný článek Daniela Konráda. Koho téma zajímá, nechť pokračuje na text předsedy Asociace spisovatelů Ondřeje Lipára. A kdo si chce pořídit nějaké to čtení, ideálně od malých nakladatelů, pěkný soupis možností připravil festival Knihex.
Knižní trh nevzkvétá. Čtěte podrobnosti
Networked Up (Evan Malgrem, The Baffler)
Pod hashtagem #vanlife se na Instagramu skrývají tisíce fotek mladých lidí, kteří plni beatnické nezávislosti žijí v karavanech a dodávkách své (esteticky dechberoucí) životy. Evan Malgrem strávil také rok na cestách. Výsledkem je posmutnělé zamyšlení nad životem, který je stále víc strukturovaný několika málo sociálními sítěmi. Vsazením do kulis road movie toto zamyšlení o stále větší propojenosti – a zároveň osamělosti – kupodivu funguje.
You don’t need to remember the name of a coffee shop when you can look it up later, and you don’t have to pay attention to street names if you have Google Maps. Fleeting oddities were fodder for disappearing Instagram stories, and Tinder was my most reliable source of one-on-one conversations. As I circled the country, the U.S. Interstate Highway System started to feel like an extension of the internet - a diffuse, instantaneously interconnected collection of cataloged information systems, manifest in the material world.
Čtěte, co nás při představě života v karavanu nenapadne.
Defining Information (Ben Thompson, Stratechery)
Krapet nerdí článek o užitečnosti sociálních sítí, pokud jde o získávání vhledů do nových témat. Ben Thompson popisuje (jak jinak než na koronavirové case-study), jak na Twitteru funguje dynamika, kdy užitečné informace může nahrazovat zbytečný šum. Článek je klasickou pastí: od Twitteru se pouští do rozlišování různého typů informací, k čemuž je dobré přečíst si další článek na blogu – a jste lapeni.
Šum a informace. Mediální nerdi sem
Zvuk
Karlín - Paměť města (Nikola Krutilová)
Po týdnu se vracíme k projektu Paměť města. Pozornosti by totiž neměla ujít podařená epizoda o výspě pražské gentrifikace – Karlínu. Nikola Krutilová se nezaměřila jen na bujení developerských projektů, poeticky jsou naopak zachycena osmdesátá léta i roky po revoluci. Výborně ukecaní pamětníci se vrací k ambivalentnímu romsko-českému soužití i legendární paluši U Fandy.
Zvukem o Karlíně. Poslouchejte
Děkujeme a posíláme písničku.
Jakub Jetmar & Ondřej Sliš