„Všichni dávají různá prohlášení a odkládají jednu akci za druhou, ale já zatím čekám. Situace se mění každým dnem, takže nemá cenu teď něco říkat a pak to zase měnit,“ vysvětluje třiasedmdesátiletý sportovní nadšenec, který vypomáhá i v hokejové Dukle Jihlava, kde má na starosti přípravku.

Stalo se někdy v minulosti, že by se některý z ročníků Běžce Vysočiny musel přesouvat?
Neexistuje! Všech zhruba 730 závodů, nebo kolik jich přesně bylo, se vždy uskutečnilo přesně v daném termínu.

Letos to ale asi jinak nepůjde, než start odložit...
My jsme zatím nic takového nerozhodli. Jediný, kdo zareagoval, byli pořadatelé Běhu vítězství. Tenhle závod pořádá město Třešť, které závod přesunulo z původně plánovaného 8. května až na 28. září.

A vy opravdu věříte, že by mohl letošní Běžec Vysočiny začít podle plánu 17. dubna závodem v Pávově?
Současná opatření mají trvat do 1. dubna, takže počkáme a uvidíme, co bude potom.

Vzhledem k tomu, že počet nemocných v Česku stále přibývá, se dá očekávat, že vláda karanténu znovu prodlouží...
Jestliže to znovu posunou třeba na 30. dubna, nebo vyhlásí něco úplně jiného, tak podle toho budeme reagovat.

Jste optimista?
Nejsem, ale už mám nějaké organizační myšlenky v hlavě. Ty si ovšem zatím nechám pro sebe, abych nevyvolával dohady. Prostě počkám, co bude dál, a pak dám všem vědět, jak celou věc vyřešíme.

O vás se všeobecně ví, že jste velký sportovec. Pořád ještě je pohyb součástí vašeho každodenního programu?
Kvůli potížím s nohama už neběhám delší dobu. Nerad bych šel na operaci. Jak já říkám, už mám odběháno... Ale jinak sportuju pořád. Lyžuju, jedu se projet na kole. A taky dost chodím.

I v dnešní době?
Teď ne, teď jsme s manželkou doma, nikam nechodíme. Jen jednou týdně vyrazíme autem nakoupit. I když vlastně tenhle týden jsem musel na úřad podat nějakou žádost. Ale ani mě tam nepustili, jen jsem dostal lístek do ruky a zase jsem šel.

Jinak se ale řídíte vládním doporučením, že by se senioři měli zdržovat doma?
Určitě. A ušil jsem nám i roušky.

Vy sám?
Jasně. Teď mě poprosil syn, jestli bych neušil i jemu, takže mám co dělat.

Aspoň se zabavíte, když nemůžete vyrazit někam ven...
Jenže tohle není zábava, to je nutnost.

Až se zase vše vrátí k normálu, chystáte se kromě organizování Běžce Vysočiny znovu zapojit i do tréninku malých hokejistů Dukly Jihlava?
Samozřejmě. Od doby, kdy převzal přípravku Pepa Kolda, mám v Dukle na starost ty úplně nejmenší špunty. Učím je bruslit.

Jaké jsou dnešní děti?
To je různé. Řekl bych, že některé jsou šikovné hodně, jiné méně, ale v tomhle věku se jen těžko odhaduje, jaký kdo bude. Nemá cenu přemýšlet, jestli je dítě nadané, nebo ne. To se všechno mění.

Hlavně že prcek sportuje, je to tak?
Přesně.

A poslouchají vás?
Ti nejmenší ano, mají respekt, nelžou a všechno vám řeknou. Navíc jsou hrozně snaživí, když se dostanou do kolektivu.

Na druhou stranu asi není úplně jednoduché je přimět k tomu, aby dělali, co potřebujete, nebo ano?
K tomu je samozřejmě potřeba udělat nějaký příběh, aby je trénink bavil. A když se vám to podaří, tak oni pak hrozně rádi dělají všechno, co je potřeba.

Tak schválně, prozraďte, jaký příběh zaručeně zabírá.
Hlavně to, když napodobujeme různá zvířátka, nebo když děláme, že jedeme jako auta po dálnici. A výborný je taky had. Někdo dělá hlavu, druhý tělo a další zase ocas. No a já pak na ně volám: Hele, břicho, koukej, ujíždí ti hlava. Musíš přidat...