Památné etapy – Anděl hor letí větrem a mrazem

V dalším díle ze série Památných etap se v čase dostanme do doby po druhé světové válce, kdy v cyklistice začaly úřadovat týmy a pronikat do ní i sponzoři. Proti proudu jde Tour de France, kde právě vrcholí období národních sestav. Na Giru tento trend není a na silnicích se prohání jezdci v jednotlivých dresech a právě do Itálie se nyní podíváme.

Rok 1956 byl ve světě i u nás velmi významným milníkem. Moravský kras se stal chráněnou krajinou oblastí, vznikla hokejová Dukla Jihlava. Nikita Chruščov na XX. sjezdu komunistické strany v Sovětském svazu přednesl kritiku Josefa Stalina. Je krvavě potlačeno povstání v Maďarsku. Egypt zestátňuje Suezský průplav, čímž vyvolá Suezskou krizi. Fidel Castro se vyloďuje na Kubě a začíná guerillovou válku.

27. března se v Brně narodil Jiří Škoda, bronzový medailista ze závodu družstev na OH 1980. Dnes slaví 64. narozeniny a přejeme mu Všechno nejlepší. 14. října se taktéž v Brně narodil Jiří Pokorný, bronzový ze stíhačky družstev na OH 1980. Zlatou medaili ze silničního závodu na OH 1980 vybojoval Sergej Suchoručenkov, taktéž ročník 1956.

Ve světě se v roce 1956 narodil i Nizozemec Johan van der Velde, třetí muž Tour de France 1982 a trojnásobný vítěz bodovací soutěže z Gira a narodil se i Brit Paul Sherwen, který se po kariéře prosadil jako uznávaný odborník a komentátor cyklistiky. Zemřel 2. prosince 2018 na infarkt.

Přesuňme se na silnici. Klasiku Milán – San Remo si tento rok podmanil Belgičan Alfred De Bruyne, stejně jako další monument Liége-Bastogne-Liége. Závod Kolem Flander pro sebe získal Francouz Jean Forestier, zatímco na Paříž-Roubaix De Bruyneho a Forestiera pokořil trojnásobný vítěz Tour de France Louison Bobet. Právě na Tour překvapivě zvítězil Roger Walkowiak. Prvním vítězem z Itálie na Vueltě se tento rok stal Angelo Conterno. Poslední monument sezóny Kolem Lombardie vyhrál André Darrigade.

My se zaměříme na Giro. Byl to 39. ročník růžového závodu. Na startu stojí pěkná řádka favoritů. Fausto Coppi by chtěl po dvou letech bez titulu, získat už šestý. Poprvé přijíždí Španěl Bahamontes, domácí naděje má hájit také Fiorenzo Magni, obhájce prvenství. Do Itálie přijíždí v dresu týmu Faema i třiadvacetiletý Charly Gaul, Lucemburčan, který neumí jezdit v teple a na rovině. Jakmile ale zaprší a přijede se do kopců, je jedním z nejnebezpečnějších cyklistů vůbec.

Na startu je také Nino Defilippis, nový lídr Bianchi, která na jaře rozvázala smlouvu s Coppim, jehož výkonnost postupně klesala. Coppi se navíc to jaro musel léčit s tyfem. Stihl se uzdravit a do Gira nastoupí v barvách nového týmu Carpano-Coppi, ale v šesté etapě do Rimini padá a odstupuje.

Ani pro druhého Itala Magniho se nevyvíjí závod dobře, padá ve 12. etapě a láme si klíční kost, ale nevzdá. Pokračuje i s bolestmi, v časovce musí řidítka ovládat duší, kterou drží v ústech a má ji přivázanou k řidítkům. Další pád přichází v šestnácté etapě a Magni si láme kost v nadloktí. Když ho naloží do sanitky, začne vyvádět a donutí zdravotníky, aby ho zase vysadili. Sedá na kolo a pokračuje.

Ani Gaul nejede dobře, ztrácí na rovinách potkávají ho defekty a nezdá se, že by měl Giro vyhrát. Po etapě ze Sondria do Merana, kde peloton přejíždí i Stelvio vede Pasquale Fornara o 9 vteřin před Cletem Maulem a dvě minuty před Aldo Moserem. Gaul ztrácí z 24. místa přes 16 minut.

Další den ale přichází královská etapa. 242 kilometrů z Merana až na Monte Bondone, které zažije svoji premiéru. Cestou se musí závodníci vypořádat se stoupáními Passo di Costalunga, Passo Rolle a Passo Brocon. Horské menu je nachystáno.

Pátek 8. června 1956 a v Meranu je psí počasí. Prší, je zima a předpověď mluví o sněhu a teplotách pod nulou. Závodníci naléhají na ředitele Vincenza Torrianiho, ať etapu zruší. Ten odmítá s tím, že Giro bylo doposud málo vzrušující.

Na startu stojí 89 bojovníků a vyráží. Gaul útočí už před Passo di Costalunga. Odjíždí s ním Bahamontes, ale ten v tomhle počasí trpí a na Passo Rolle už Gaul šlape sám. Lucemburčan má v tuto chvíli náskok čtyři minuty na vedoucího Fornaru, ale Ital má stále k dobru hodně minut v celkovém pořadí, navíc když Gaula vzápětí potkají dva defekty.

V té době byl pohyb doprovodných aut v horách omezen a Gaul ztrácí šest minut. Fornarova skupina ho předjíždí a Gaul je osamocen za nimi. Ještě pod Passo Brocon se Gaul vrací. Déšť zesílil, vítr ještě zrychlil a „Anděl hor“ Charly Gaul už zase stoupá osamoceně.

Během etapy trpí všichni, jsou promrzlí a hladoví, nejeden z nich zastaví u cesty v kavárně, aby se ohřál a usrkne brandy. Zastavuje i Gaul, 88 kilometrů před cílem u hostince a poručí si kávu. Jeho šéf Learco Guerra, sám vítěz Gira z roku 1934, ho tu nachází promrzlého a mokrého. S masérem mu sundávají dres a potírají ho horkou vodou. V suchém oblečení vyráží Lucemburčan dál.

Zbavil se Fornary i Defilippise a brzy předjíždí i Magniho. Na vrcholu je zpátky v čele společně s Brunem Montim. Z Broconu je to ještě předlouhých 40 kilometrů do cíle, navíc to nejtěžší teprve čeká. Monte Bondone, hora tyčící se nad Trentem, kde jezdci musí během šestnácti kilometrů vystoupat ze 192 do 1685 metrů.

Na Broconu začalo sněžit, brzdy nefungují, Gaul musí brzdit nohama, stejně tak všichni ostatní. Jezdci šlapou v silném protivětru. Defilippis kolabuje, odstupuje i Ital Clerici, Francouze Dotta odváží ambulance. Bahamontese nachází v příkopu u jedné usedlosti a lídra Fornaru musí pod Monte Bondone z kola strhnout jeho otec. Končí i celá Faema, krom jediného člověka. Charly Gaul šlape vpředu, přede všemi.

Konečně cíl, teplota klesla až na -8°C. Gaul je naprosto zničený, z kola ho musí sundávat, nevnímá, blouzní, dres z něj musí odstřihávat. Až po hodině se dostává k sobě a zjišťuje, že je novým lídrem závodu.

Etapu zvládl za 9 hodin, 7 minut a 28 sekund. Až po sedmi minutách a čtyřiačtyřiceti sekundách přijíždí druhý Giuseppe Fantini, třetí je v cíli Fiorenzo Magni. Ten Magni, který si zlomil klíční kost i kost v nadloktí je nyní průběžně druhý o 3 minuty a 27 vteřin za Gaulem.

S tímto rozestupem už se nic nestane a Charly Gaul po výkonu z jiného světa v naprosto apokalyptickém počasí vítězí na Giru 1956. Vítězí i v roce 1959, sezóna 1958 je zase rokem jeho triumfu na Tour de France.

Po konci kariéry se uzavírá do sebe, odmítá komunikovat. Sympatický mladík se postupně změnil. Ve velkém polykal tabletky s kofeinem i amfetaminem, prý jich zvládl i 10 za den. Náhle zmizí a schovává se v Ardenách. Poustevničí zde. Až v roce 1993 restartuje svůj život, objevuje se na veřejnosti, při příležitosti dvaceti pěti let od svého triumfu na Tour.

Sleduje Miguela Induraina při časovce, znovu se ožení a vykládá, že dvacet let mimo civilizaci mu pomohlo dožít se stáří. Anděl hor umírá 6. prosince 2005 v nedožitých 73 letech na plicní embolii.

V čase 36:45 začíná reportáž o této etapě.

Zdroj obrázku:
BikeRaceInfo (2020): Charly Gaul Photo Gallery, https://www.bikeraceinfo.com/photo-galleries/rider-gallery/gaul-charly.html (19. 3. 2020)