29.3.2024 | Svátek má Taťána


SPOLEČNOST: Makají!

21.3.2020

Ne sice tak intenzivně jako ti, kdo si v těchto dnech a týdnech „užívají“ odvrácené strany vládnutí, ale přece. Den co den, od rána do večera; a v noci myslí na to, co je čeká zítra, jaký nával povinností.

Na mysli mám rodiče dětí školou povinných a jejich blízké (prarodiče aj.), kteří jim pomáhají. Zvláštní zřetel je nutné věnovat těm, komu se hroutí podnikání, třeba v cestovním ruchu. Starosti s tím, jak a kdy cizince z republiky vypravit – a protože noví nepřijedou, navazující starosti o budoucí živobytí. Podobně je tomu i v jiných oblastech, v jiných živnostech.

Do toho přicházejí školní povinnosti jejich ratolestí. Dnes se vše (nebo mnohé) řeší on line (jak s oblibou říká premiér); on line se řeší také studium žáků a domácí úkoly. Jsou k tomu určeny webové stránky (např. systém Edupade.org). Nevím, jak to dělají v rodinách bez internetu. Zřejmě nějakou kombinací telefonické a osobní komunikace.

Ty, kdo internet a patřičné vybavení (PC, notekook, smartphone, fotoaparát) mají, pak každý den čeká „překvapení“. Kaskáda pokynů. Každý vyučující posílá své: toto je třeba se naučit, toto je třeba vypracovat, na toto je třeba se podívat. Předmět za předmětem, lekce za lekcí, téma za tématem.

Termíny nejsou šibeniční, ale po několika dnech už rodiče a žáci ztrácejí přehled, co už bylo uděláno a co ještě zbývá – a do toho přicházejí další a další požadavky. Pokud si nevedou evidenci a neodškrtávají již hotové, snadno něco přehlédnou.

Některé úkoly se posílají on line z webové stránky, jiné je zapotřebí vyfotit a poslat jako přílohu mailem. Dochází ke kolizním situacím, jak potvrzují rodiče, kteří mají doma jeden computer. Odposlechnutý hovor:

Na jedné straně po nás chtějí, abychom pracovali z domova a na druhé straně řeším dilema, kdy se k PC mám dostat, když na něm dělají úkoly naši dva kluci.

Pracovat z domova obvykle znamená pracovat s použitím počítače.

Navíc – na děti je nutné dohlédnout, ne každé je ochotné se učit a řešit domácí úkoly samo od sebe. Práci je nutné zkontrolovat, má-li to mít smysl. Pak je tu otázka samostudia. Je jistě možné naučit se z učebnice rozdíl mezi románským a gotickým stylem nebo kdy dorazil Mistr Jan Hus do Kostnice, případně kde na Ukrajině se nachází ložiska manganu (konkrétní dotazy v rámci domácích cvičení z dějepisu a zeměpisu, nikoli můj výmysl), ovšem některá témata z matematiky či fyziky je nutné dětem vysvětlit a zkontrolovat vypracování příkladů - ne každá ratolest je s to naučit se sama například procenta a brilantně spočítat jednotlivá cvičení.

Kdysi jsem četl myšlenku, že dnes není doba na vtipy o tchyních, protože kdo má prarodiče ochotné podílet se na výchově (ne jen na pasivním hlídání) a nyní i na výuce dětí, má cenu zlata.

A proč o tom vlastně píšu? Kdyby to nebylo tak vážné, uvedl bych, že mě to rozesmálo. Ovšem smíchem zoufalství. Totiž informace, že snad existují skupiny lidí, které se scházejí v parcích či kde - a tam společně popíjejí. Kritizoval to někdo z vlády (tuším ministr Hamáček). K tomu je nutné říci i ono B: Jsou lidé, kteří od rána do večera nevědí, kde jim hlava stojí a na nějaké popíjení v přírodě nemají ani pomyšlení. Už třeba kvůli tomu, že doma mají školou povinné děti a těm přicházejí den co den nová zadání – nejen úkoly jako za normální situace, ale i učivo. A komu ujede vlak, těžko to bude později dohánět (a to zatím nevíme, kdy ta doba nastane).

Je fér si připomenout také tuto množinu populace, nejen ty, kdo ostentativně porušují pravidla nouzového stavu.

Stejskal.estranky.cz