O silniční závody motocyklů se zajímám od roku 1956, kdy jsem s rodiči navštívil Velkou cenu Československa v Brně. Bylo mi 6 let. Od premiéry v roce 1956 jsem navštívil všechny ročníky naší Velké ceny. Výjimkou byl rok 1975, kdy jsem byl na vojně a nedostal jsem „opušťák“.

Měl jsem možnost vidět celou řadu špičkových pilotů, existují však piloti, které jsem neměl možnost nikdy vidět. Při naší GP nestartovali, protože závody MS se konaly až od roku 1965. Na prvním místě musím uvést sedminásobného mitra světa a vítěze 38 Velkých cen, Angličana Johna Surteese (*11. února 1934). Surtees byl tři krát světovým šampiónem kubatury 350 (1958-60) a 4x v „pětistovkách“ (1956, 1958-60) – vesměs jako tovární jezdec MV Agusty. Svoji první Velkou cenu vyhrál v Ulsteru na okruhu Dundrod v roce 1955 na stroji NSU 250, šest krát vyhrál Tourist Trophy na ostrově Man. Byl to jediný pilot, který se stal mistrem světa silničních motocyklů a v roce 1964 mistrem světa ve formuli 1 na voze Ferrari. John Surtees zemřel 10. března 2017.

Italský pilot Tarquinio Provini (*29. května 1933) se stal mistrem světa dvakrát – v roce 1957 ve stopětadvacítkách na stroji Mondial a o rok později (s menší kapotáží) ve třídě do 250 cm³ na MV Agustě. Provini zvítězil ve 20 velkých cenách, startoval na italských motocyklech Mondial, MV Agusta, Morini a Benelli. 4 závody v roce 1963 vyhrává na jednoválcovém stroji Morini 250, v mistrovství světa je o dva body úspěšnější Jim Redman na Hondě. Poslední dvě velké ceny vyhrál na čtyřválcové Benelli 250. S tímto motocyklem byl přihlášen také na GP ČSSR v letech 1965 a 1966, bohužel však ani jednou nepřijel. Tarquinio Provini umírá 6. ledna 2005.

Další Ital Carlo Ubbiali (*24. září 1929) je devítinásobným mistrem světa v nižších kategoriích. První titul ve třídě do 125 cm³ získává v roce 1951 na stroji Mondial, následují tituly v letech 1955, 1956, 1958, 1959 a 1960 – vesměs na MV Agustě. Na tomto motocyklu vyhrál také mistrovství světa dvěstěpadesátek v letech 1956, 1959 a 1960. Ubbiali vyhrál v letech 1950-60 39 Velkých cen – dvě na motocyklech Mondial, ostatní na MV Agustě. Začátkem 90. let se Carlo Ubbiali zúčastňoval GP jako doprovod týmu LCR ve stopětadvacítkách.

Nedočkal jsem se ani startu Angličana Boba McIntyreho (*2. listopadu 1928). Tento pilot se nikdy nestal mistrem světa, vyhrál však 5 velkých cen – tři v roce 1957 na italské Gileře, v letech 1961/2 zvítězil dva krát na Hondě 250. Památný závod zaznamenal „Létající Skot“ na Tourist Trophy na ostrově Man v roce 1957, kde na Gileře vybojoval prvenství ve třídě do 350 i 500 cm³, v obou závodech zajel nejrychlejší kolo. Bylo to vůbec poprvé, kdy se na TT dvakrát prosadí zahraniční značka. McIntyre havaruje na Nortonu 500 v závodě britského šampionátu v Oulton Parku 6. srpna 1962, utrpí zranění hlavy a o 9 dní později umírá.

Další britský pilot Geoffrey Duke (*29. března 1923) se stal mistrem světa šest krát – dvakrát ve třídě do 350 cm³ v letech 1951/2 a v „půllitrech“: v roce 1951 na továrním stroji Norton, v letech 1953/5 na Gileře. V letech 1950/2 vyhrál 17 velkých cen na Nortonu, následovalo 14 vítězství na Gileře, na sklonku své kariéry zvítězil v roce 1958 na Nortonu ve švédské Hedemoře v závodě třistapadesátek i pětistovek. Geoff Duke po skončení závodnické kariéry prodává velmi kvalitní videa z motocyklových závodů. V roce 1963 provází Johna Hartla, Phila Reada a Dereka Mintera na původním stroji Gilera 500 při závodech mistrovství světa – Hartle skončí třetí, Read čtvrtý a Minter sedmý. Geoff Duke umírá 1. května 2015 ve věku 92 let.

Britský pilot Derek Minter (*27. dubna 1932) byl přihlášen na Velkou cenu ČSSR s AJS 350 a Matchless 500 v roce 1966, bohužel se závodu nezúčastnil. Minter se nikdy nestal mistrem světa, svého jediného vítězství dosáhl na Tourist Trophy 1962 v závodě dvěstěpadesátek na čtyřválcové Hondě 250. Zpočátku vede Bob McIntyre (Honda), který zajede nejrychlejší kolo, potom však musí zpomalit. Pak vede Jim Redman (Honda), ale je přestižen finišujícím Minterem, třetí skončí Tom Phillis na Hondě. Manažeři Hondy nedokázali překousnout, že Minter porušil stájovou režii a nenechal vyhrát Jima Redmana, Derek už na Hondě nedostal další kontrakt a soustředí se na okruhy v Anglii. Stává se „Králem Brands Hatch“, kde v roce 1960 dvakrát porazí Mike Hailwooda na Nortonu. Derek Minter umírá 2. ledna 2015.

Posledním britským pilotem v mém přehledu je Fergus Anderson (*9. února 1909), je to dvojnásobný mistr světa třistapadesátek v letech 1953 a 1954. Anderson vyhrál 12 Velkých cen v letech 1951/4 – všechny na stroji Moto Guzzi. Zemřel po tragické nehodě na belgickém okruhu Floreffe 6. května 1956. Je zajímavé, že „starý lišák“ Fergus Anderson po 2. světové válce startuje na československých okruzích, například při Velké ceně Prahy, na Svatokopeckém okruhu nebo v Plzni – Lochotíně. Velmi poutavě o tom píše publicista Jan Lahner.

Rupert Hollaus (*4. září 1931) je jediným rakouským mistrem světa motocyklů sólo. Hollaus vsadil na motocykly NSU, s nimiž vyhrál v roce 1954 pět Velkých cen – jednu ve dvěstěpadesátkách a čtyři ve třídě do 125 cm³, v níž se stal mistrem světa. Byla to zlatá éra motocyklů NSU, s nimiž jezdili vedle Hollause i němečtí závodníci H.P. Müller, Werner Haas a Hans Baltisberger. Rupert Hollaus tragicky zahynul při tréninkové havárii v Monze 11. září 1954 a korunovace se nedožil. NSU se po Hollausově havárii vzdala účasti v mistrovství světa a začala vyrábět produkční motocykly. Rupert Hollaus startoval na Velké ceně Československa v roce 1950 na stroji Moto Guzzi 250, v té době mi bylo půl roku.

Podobně to bylo s Australanem Keithem Campbelem (*2. října 1931), který vyhrál závod pětistovek v roce 1955, moje první účast na Velké ceně však proběhla o rok později. Campbell se stal mistrem světa v roce 1957 ve třistapadesátkách na stroji Moto Guzzi, pomohly mu k tomu tři vítězství. V roce 1958 startoval v rámci „kontinentálního cirkusu“ při závodě v Cadours poblíž Toulouse ve Francii. Vyhrál závod třídy do 350 cm³, v závodě pětistovek však podlehl vážnému zranění. Jeho manželka Geraldine byla sestrou Geoffa Duka.

Rhodésan Ray Amm (*10. prosince 1927) vyhrál v letech 1952/4 šest velkých cen na továrním stroji Norton, z toho 3 při legendární Tourist Trophy na ostrově Man. Nikdy se nestal mistrem světa, obsadí však v roce 1954 celkově druhé místo za Fergusem Andersonem na Moto Guzzi (350) a Geoffem Dukem na Gileře (500 cm³). V roce 1955 podepisuje smlouvu s MV Agustou, v závodě Shell Gold Cup v Imole v závodě třistapadesátek havaruje a vážnému zranění podlehne.

Fotografie k tomuto článku pochází z knihy „Grand Prix Winners“. Arnaldo Wittenbergovi za možnost jejich použití velmi děkuji. Dalším autorem je fotograf Maurice Büla, byl to spolujezdec dalšího Švýcara Floriana Camathiase v závodech sidecarů. Camathias se nikdy nestal mistrem světa, vyhrál 8 Velkých cen. Vystřídal 10 spolujezdců a zahynul 10. října 1965 v Brands Hatch. Osobně mi „tříkolky“ přišly velmi nebezpečné a jejich piloty jsem ve svém přehledu neuvedl.

Autor: Tomáš Gescheidt
Foto: Kniha „Grand Prix Winners“ (autoři Arnaldo Wittenberg a Maurice Büla)