Nevím, jestli pochybování o rouškách není trestné. Ale pochybování je pilíř evropské civilizace, nedá se to zastavit. Vidíš, slyšíš, pochybuješ, říkají filozofové oponující klasickému „straně a vládě věřte, soudruzi“. Snad se pochybovat o rouškách smí, sám premiér s vládou o nich mluvil rozpačitě, než se rozhodl, že je to hlavní zbraň jeho propagačního boje proti koronáči virusákovi.
O rouškách skoro nic nevíme jistě, krom toho, že nejsou a že je snad přiveze letecký most z Číny, jako by nebylo možné tuto triviální pomůcku vyrobit doma. Úřady říkají to, pak ono, popírají se i odborníci. Je to pochopitelné, koronáč je novinka, nikdo o něm moc neví.
Základní informací je jeho rozměr. Proleze prý každou rouškou krom nanoroušek, které mají menší otvory, než koronáč zdolá. Zachytí běžnou havěť, koronáče ne. Přesto vláda pobízí lidi, aby je šili doma z čehokoliv, o otvorech ani zmínka. Smolaři popadnou látku s většími otvory, budou pak dýchat v klamné naději, že je ten hadr trochu chrání nebo že oni chrání ty druhé před nimi. Tvrdí se, že virus vleze dovnitř, ven ale nevyleze, protože tělo opouští ve velkém aerosolu. No dobře, ale ví to ten vir? Co když půjde ven, jak přišel dovnitř?
Kdo vybere hustou látku, snad část havěti pochytá, kdo vybere ještě hustší, pochytá toho víc, ale udusí se. Je záhadné, proč není dostatek nanoroušek v zemi, která je královnou nanotechnologie. Proč se nešijí ve velkém, proč to vláda neorganizuje a lékárny neprodávají? Rouška je vedle postávání opodál jiných lidí jediný lék proti a vy ho musíte koupit bez odborné záruky.
Amatérské šití je zoufalství proti vládě a také velká lidská solidarita. Jenže: co oči? Očima do vás virusák nevleze? Vleze. Máme nosit nějaké brýle proti? Jaké? Občan v hlubokém lese bez roušky, bez brýlí, když ho chytí, bude potrestán. Co to je? Produkt vlády. A kdo potrestá vládu?
Laik by řekl, našijte deset milionů náhubků z nanolátky a je po pandemii. Stačí pak pochytat individua, která nanoroušku nebudou nosit, a dát je do vězení, což je nejbezpečnější izolace. Patrně by to bylo mnohem levnější a účinnější než karanténa, založená na inteligenci lidí. Proč se to neděje, nevím. Prý to drhne přes předpisy. Tak se na ně vykašlete.
Když jsme dělali listopadové povstání proti komunismu, což byl tehdejší virusák, také jsme na předpisy kašlali. Válku proti virusákovi vede děravá a problematická rouška. Je dokonce symbolem boje s ním. Nevím, proč to vláda tak zvolila, když má kvůli rouškám už teď velkou ostudu a možná s ní o tom po vítězství bude hovořit i státní zástupce. Bude se ptát, proč roušky tak dlouho nebyly, proč je šijí amatéři, kde je nanomateriál a proč je kolem toho tolik rozporů, které důvěru v roušky oslabují.
Babiš se mohl stát hrdinou nanoroušek, jediné dostupné ochrany před virusákem. Místo toho zas vztekle obviní kdekoho, ale myslím, že už mu to tak snadno neprojde. Již nesmyslně napadl nemocnici, která se pokoušela jím zaviněný kritický nedostatek roušek nějak improvizovaně vyřešit. Ještě že se mu vzepřel ministr zdravotnictví. Premiér toho porušil hodně, ale nechme to orgánům…
Protože jsem si jist, že svoboda názoru platí i za časů virusáka, použiji nadsázky: nedej bůh, aby nás pod vedením takto kvalitní vlády potkalo něco opravdu strašného, třeba mor. Jak by to dopadlo… Ale raději se navzájem povzbuzujme.
Jak krásně to řekl Hamáček: „Kdo si nevezme roušku, ten někoho možná zabije a bude ho to mrzet.“ Stručně, lidsky, tak by to premiér, který se jen chvástá, nikdy nedokázal. Ano, i domácí roušky mají nějaký smysl, nosme je. Něco chytí, něco chytíme my. A podporujme tuhle vládu, jinou zatím nemáme. Ostatně, nikdy bych si nepomyslel, že vláda jednou padne třebas kvůli kusu bavlny bez nanovložky.
