Odnesla to Slavia, Příbram, Bohemka a málem i Plzeň. „Sedláci“ od Chlumce kosí jeden ligový klub za druhým

Psal jsem o tom na efotbal.cz už loni na Štědrý den. „Ryba rybě vyprávěla, jak by zase letos chtěla k lidem dobrým na svátky a na Štěpána nazpátky,“ zpívá se ve známé vánoční písni Janka Ledeckého, otce dvojnásobné olympijské vítězky Ester Ledecké. Vánočně pohádkové jméno má i Jiří Ryba, strůjce převýšovského a dnes už i chlumeckého fotbalového zázraku, který dokázal po Slavii v roce 2011 loni na podzim vyřadit z Českého poháru další ligisty z Příbrami a z Bohemians.

A vyřadil by nejspíš i vicemistrovskou Plzeň, nebýt ostudného výkonu tria rozhodčích Berka – Hock, Melichar.

I proto Ryba, jenž rád dělá druhým lidem radost, před Vánocemi naděloval. Dal svým hochům z ČFL něco na vánoční přilepšenou. Ti totiž ve skupině B už pod hlavičkou FK Chlumec nad Cidlinou přezimují na výborném pátém místě.

Jak už jsem uvedl v Deník N loni v červnu, před sedmnácti lety hráli fotbalisté SK Převýšov, východočeské obce s 335 obyvateli, nejnižší okresní soutěže. Před devíti lety již coby účastník divize v Českém poháru deklasovali 3:0 Slavii. Posledních několik sezon se klub pevně usadil v ČFL, tedy třetí nejvyšší soutěži, kde loni na jaře skončil v horní polovině tabulky. Strůjcem pohádkového příběhu je majitel klubu Jiří Ryba.

Obchodník s hutním materiálem, který v dubnu oslaví již 74. narozeniny, se po osmnácti úspěšných letech v Převýšově převést místní obávaný třetiligový celek – i kvůli povinnosti účastníka třetí nejvyšší soutěže ČFL mít mládežnické týmy – do dva kilometry vzdáleného Chlumce nad Cidlinou, kde bydlí a podniká. Jiří Ryba, který v devadesátých letech úspěšně působil jako ředitel v tehdy ligovém klubu v Hradci Králové, předtím dostal Lázně Bohdaneč senzačně do nejvyšší soutěže a krátce působil i v Pardubicích a v Karviné, se ovšem do „svého“ Chlumce nevrátil jako poražený sedlák, nýbrž coby vítěz.

V ČFL fotbalisté Převýšova, kteří často do týmu zařazovali odložené hráče z nedalekého Hradce Králové, působili nepřetržitě s úspěchem a bez jakýchkoli sportovních či ekonomických potíží od roku 2012. Díky Rybovi se SK Převýšov dostal i do internetové encyklopedie Wikipedie.

Proč před dvaceti lety neskončil ve Spartě

Místo východočeské vísky však mohl Jiří Ryba působit ve Slavii, kde o svém případném angažmá jednal s tehdejším generálním ředitelem červenobílých Vladimírem Leškou. Se zajímavou nabídkou se mu v roce 1999 ozvala i Sparta.

„Chystal jsem se na schůzku do Prahy, ovšem večer před tím jednáním mi náhle tragicky zemřel syn. Odcestoval s rodinou na dovolenou do Španělska a při procházce se tam najednou sesunul k zemi. Byl jsem z toho velice špatný, dva roky jsem pak ležel na zemi a polykal jsem jeden prášek za druhým. Ten Převýšov mě zachránil, dal mi smysl života, dostal jsem novou motivaci. Byl to pro mě útěk od té strašlivé životní reality, jinak bych už na světě asi nebyl,“ vyprávěl mi Jiří Ryba svůj příběh.

A jak se k tomu Převýšovu Jiří Ryba vůbec dostal?

„Byl jsem se projet na kole po okolí Chlumce. Chtěl jsem se jen tak podívat na okresní fotbal. A místní klub mě při té návštěvě požádal o několik tisícovek na provoz. Řekl jsem jim dobře, ale nebudu podporovat tohle vaše nanicovaté kopání v bačkorách. Sehnal jsem několik slušných hráčů a postupovali jsme výš a výš jako Klapzubova jedenáctka. Z okresního přeboru přes I. B třídu, I. A třídu, královéhradecký krajský přebor až do divize. Tam jsme se na čas zarazili, jednou dokonce zase spadli, ale hned jsme se do divize vrátili a v roce 2012 po deseti letech mého působení v klubu postoupili až do ČFL. Předtím jsme na podzim roku 2011 v Českém poháru ještě coby divizní účastníci vyhráli 3:0 nad Slavií a v osmifinále jsme dvakrát vzdorovali Slovanu Liberec, budoucímu mistru ligy v roce 2012,“ opakuje ochotně Vrba, jak k Převýšovu přišel.

V Chlumci jsou všichni spokojeni

Teď už ale jeho tým od loňského léta hraje v Chlumci nad Cidlinou. „Funguje nám to, jsme v jedné ze dvou skupin ČFL, kde hrají po letech i béčka, pátí. A tři pohárové zápasy, hlavně ten poslední s Plzní, na který přišly čtyři tisíce diváků (Chlumec nad Cidlinou má asi pět a půl tisíc obyvatel – pozn. aut.), udělaly městu výborné jméno, však mi také starosta i místostarosta za to poděkovali,“ popisuje Jiří Ryba.

„Áčko pod mým vedením má svůj vlastní účet. V Převýšově zůstalo béčko, které hraje čtvrtou třídu. Chlumecký starosta se mě ptal, jak dlouho to chci ve městě táhnout. Je mi ale už skoro 74 let, což je hrozný věk, nemůžu moc plánovat na dlouhá léta. Uvidíme. V Chlumci je nový pěkný stadion, diváci na nás začali chodit. Sice Slavia B a Sparta B hrají v té druhé skupině, což mě mrzí, ale zase tu máme rezervy Jablonce, Liberce či Bohemky. Lidé v Chlumci mě zdraví, vítají. Je to pro mě zase nový impuls,“ povídá s nadšením Ryba.

„Nejsem žádný mecenáš“

Nemá ale rád, když se mu říká mecenáš „Ani sponzor. Sponzor jen přispívá na chod klub, mecenáš pouze platí peníze a chodí se na svůj klub dívat. Já si úplně všechno s jedním pomocníkem zařizuji sám, i ty nové hráče jsem si vždy sám sehnal a pak je zaplatil. A rodina? Dal jsem do fotbalu plno peněz, ale nepočítám to. Rodina mi to nevyčítá, rozhodně nestrádá. Žena mi fandí a podporuje mě. Jak říkám, musím dělat fotbal, dokud to jde, jinak by to byl můj konec. Jsem pracovitý.“

Pracovitý byl Jiří Ryba i dříve, dokonce za minulého režimu dostal vyznamenání Za vynikající práci.

„To jsem dostal a nestydím se za to, byl jsem tehdy vedoucím v Kovomatu a opravdu jsem tam pracoval dobře. Já toho ale řekl do novin víc. Když jsem byl v Hradci Králové, prohlásil jsem, že trenérů a hráčů nadělám kbelík, ale přiveďte mi pořádného funkcionáře, který zabezpečí klub finančně. Nic proti trenérům, ale řekl jsem, že na výsledcích týmu mají zásluhu tak z dvaceti třiceti procent. Rozhodující jsou finance a s tím spojená kvalita hráčského kádru. To bych dneska klidně zopakoval. Jinak jsem mimo jiné z Hradce vyhodil Jaroslav Hřebíka i Ladislava Škorpila. Ten mi pak poděkoval, protože musel odejít do Liberce, s nímž získal titul,“ chlubí se rád Jiří Ryba.

Jedenáctiletý vnuk hlasatelem

A pak je tu ještě jedna velká Rybova rodinná radost.

„Můj jedenáctiletý vnuk Tomáš Trefil. Ten je, co se týče fotbalu, celý po dědovi. Zajímá se o všechno kolem něj, rád by se jednou stal televizním komentátorem. Jeho idolem je Jaromír Bosák. Setkání s ním je Tomášovým snem, bylo by to možná pro něj víc, než kdyby se sešel s Lionelem Messim. Zkouší to po Bosákovi sám, dělá si přípravu a jednou, ještě v Převýšově, si sedl při třetiligovém zápase k mikrofonu a dělal nám při mistrovském utkání hlasatele. Věřím, že ho to jen tak neopustí a že ho fotbal bude celý život bavit tak jako mě,“ zasní se Jiří Ryba.

Celý neobvyklý příběh Jiřího Ryby a jeho „sedláků“ od Chlumce, resp. z Převýšova si přečtěte v březnovém čísle magazínu HATTRICK, který je na trhu už od 5. 3. 2020.