DESKA TÝDNE: Modrá, žlutá, šedivá. Soccer Mommy pohlíží na svět barevnými filtry smutku a šílenství

Sophie Allison aka Soccer Mommy se vyloupla v druhé polovině minulého desetiletí, spolu s dalšími zajímavými písničkářkami, které často sotva (pokud vůbec) opustily střední školu. Spojovala je kytara, vlastní pokoj a dost často i smutek a vztek na svět a touha se s jeho příkořím nějak se ctí vyrovnat. A zatímco Vagabon se loni vydala cestou orientovanou směrem k elektronické hudbě, přičemž podobný krok učinila například o něco starší Angel Olsen, Mitski už také nebere do rukou kytaru tak často jako za časů Puberty 2. Soccer Mommy se ale protentokrát ještě rozhodla kytary držet. Na Color Theory se už ovšem začíná objevovat množství zvukových samplů dotvářejících atmosféru. A taky koncept, kterým Sophie Allison nahrávku zastřešila.

Clean byla ještě nahrávka plná středoškolského hněvu, smutku, zlomených srdcí a soupeření se svou vlastní osobností. Allison zvládala od začátku jasně a jednoduše zachytit pocity rozporuplnosti i nepochopitelné chandry, na Color Theory je její schopnost nalézt výstižné a silné obrazy cítit ještě víc. Deset skladeb pomyslně rozřazených do tří barevných oddílů, každý nese svůj význam. Modrá jako deprese a úzkost, žlutá symbolizuje nemoci těla i duše a šedá smrt a ztrátu. Soccer Mommy jde více do hloubky, vyzpívává se z věcí, které jsme mohli na předešlé nahrávce jen matně tušit. Na rozdíl od Clean je novinka tou opravdovou coming-of-age nahrávkou, kdy se post-středoškolské nadšení mění v přicházející deziluze spojené s nastupující mladou dospělostí a povinnostmi. A Soccer Mommy se to podařilo vystihnout.

„I am the problem for me / Now and always,“ zpívá ve skladbě Royal Screw Up a tento motiv se nenápadně proplétá napříč celým albem. Je jedno, jestli se jedná o syrové skladby o sebepoškozování nebo absolutní izolaci z „modré“ části alba nebo je to sedmiminutová nostalgicky kytarová Yellow Is the Color of Her Eyes, ve které se ukrývá příběh Allisoniny matky žijící posledních deset let s nevyléčitelnou chorobou. „Jen jsem dala mámě nahrávku a řekla jí, ať se o tom nikdy nebavíme,“ přiznala Allison v rozhovoru pro Pitchfork, že většinu věcí zvládá artikulovat ven jen skrze svou hudbu. Kromě jejích osobních bojů a bojů jí samotné se svou podstatou se motiv nemocné matky též objevuje znova. Na poslední skladbě Gray Light, opatřené o industriální bouchání a pochmurnou dreampopovou kytaru, se spolu se Soccer Mommy dotýkáme smrti. Sama Allison se přiznala, že jí skladba připomíná konec života, a proto se rozhodla umístit ji na konec. 

Přes to přese všechno je pro Sophie Allison Color Theory především projasněné, veselé album. Pnutí mezi občas naivně zasněnými nebo rozdováděnými riffy a temným obsahem není žádný nový postup a ve spoustě skladeb přináší tu kýženou dávku melancholie. Akustická a elektrická kytara se doplňují v motivech a navozují touhu po nostalgických a někdy trochu bolestivých ohlédnutích. Nefunguje to bohužel vždy, na albu se nenachází žádný vyčnívající hit, jen pomalý (a veselý) sestup až ke chmurnému šedému konci.

Soccer Mommy – Color Theory (2020, Loma Vista)