9°C
Dáma má přednost. Takže Terezo, je pravda, že jste před soutěží doma vůbec nepekla?
Tereza: „Ano, je to tak, považovali jsme totiž doma pečení za zbytečné a nezdravé. Po sladkém se přece kazí zuby, člověk kyne, takže jsem žádné bábovky a další sladké dobroty nedělala. A nikdo to po mně ani nechtěl. Nějaké pokusy o pečení u mě sice v minulosti proběhly, něco jsem i zvládla, ale řekla jsem si: Peče maminka, pekla babička, já se toho vzdávám.“
Pak jste začala moderovat Peče celá země…
Tereza: „…a rozjela jsem to! Ta soutěž mě tak nadchla, že jsem změnila názor. Teď peču doma pořád, snažím se a snad se i zlepšuju…“
Vždycky jste byla vyznavačkou zdravé výživy, jde vůbec péct zdravě, tedy třeba z celozrnné, pohankové či rýžové mouky?
Tereza: „Má to jistá úskalí. Když se pokusíte péct zdravě, tak to není chutné, a většinou paradoxně ani zdravé. Snažím se tak ale vařit, a třeba s pohankovými palačinkami mám doma velký úspěch, protože prý nechutnají zdravě! Každopádně se teď snažím naučit všechny takové ty echt pokrmy z poctivých surovin.“
Tenhle echt štrúdl, co jste nám nabídla, je opravdu vynikající!
Tereza: „Ten je podle receptu mojí babičky, chutná vám? Je z kvalitních surovin a díky soutěži už vím, že zdravé pečení je pečení z prvotřídních ingrediencí a podle dobrých receptur, jako je tato. A pak se to holt nesmí všechno sníst, všeho s mírou.“
Jak jste na tom byl před soutěží s vařením a pečením vy, pane Kopto?
Václav: „S vařením, co se týče slané kuchyně, tak od mládí velice dobře. Vždycky jsem rád a s nadšením vařil. Také jsem pekl, i když pravda, raději maso než bábovku. To všechno se ale zásadním způsobem změnilo, když se obě naše dcery staly vegetariánkami, a razantně se tak změnil chod domácnosti.“
Kdy se to stalo?
Václav: „Je to, tuším, už tak pět šest let. Třeba takové kouzelné slovo gulášek zcela zmizelo z našeho slovníku i jídelníčku. Když byly holky malé, byl jsem tak rád, že jim chutnalo, co jsem uvařil. A dávaly si to velice rády se mnou. Ale bohužel o tohle privilegium jsem přišel a mě nebaví vařit si sám pro sebe. Sám sobě si chválit guláš, to nejde. A upřímně musím říct, že se mi po tom stýská.“
Po mase?
Václav: „To také, ale spíš po té atmosféře. Když si chlap vezme zástěru, otevře si lahev dobrého vína nebo si nachladí pivo, pustí vhodnou hudbu, připravuje ingredience a začne tvořit. Tahle atmosféra se z mého života vytratila. A nahradily ji cukety, květák a podobně, tedy strašlivosti, které vstoupily do mého soukromí.“
Už jste se s nimi smířil a vaříte zeleninová jídla?
Václav: „Ne, já je jen konzumuju. Mám svou kulinární hrdost! Opravdu nebudu dělat hyacintový guláš nebo nadívané cukety.“
Tereza: „Mohu do toho vstoupit? My jsme u nás doma byli deset let vegetariáni. Ale před rokem se nám narodila dcera Sofie, která zavelela, že tak, jak jíme my, ona jíst prostě nebude. A museli jsme zařadit do jídelníčku maso. Takže, Václave, klidně můžeš zajet k nám. Tam budeš v Zemi krále Miroslava, kde se jí maso. A můžeš si uvařit třeba ten guláš a my ho určitě pochválíme!“
Václav: „Tak to je skvělé a od vaší dcery to bylo velice správné rozhodnutí.“
Už při narození zavelela vaše dcera k návratu k masu?
Tereza: „Už v prenatálním stadiu a nutila mě jíst maso. Teď lehce odbočím, jak ti chutná, Václave, můj babiččin štrúdl?“
Václav: „Vynikající! Já jsem ke sladké kuchyni bohužel nikdy nedospěl. Myslím, že jen jednou jsem zkusil nějaký koláč, ale byl z toho trhanec a pochopil jsem jedno. Když člověk dělá třeba čínu, může experimentovat, lze ji v průběhu vaření vyladit, napravit nějaký ten počáteční omyl. Ale u koláče, když dáte málo droždí nebo jinak mouky, tak už s tím nic nenaděláte, žádná improvizace nepomůže.“
Tereza začala díky soutěži doma péct, vy také?
Václav: „To ne, ale doma jsem všechny inspiroval. Trochu v duchu toho, jak se hromadili Cimrmanovi horníci, nám pro změnu výrobky po natáčení. Vždycky jsem tak významně mrknul na technoložku pořadu Zlatku a ona mi pak připravila úhledný degustační balíček. A doma jsem pak slyšel: »No ty jsi se zbláznil, to nemůžeme jíst, je to samý cukr…« A za deset minut jsem přišel a bylo to snědený. Do posledního drobečku.“
Cukr a tuk jsou holt lahodné…
Václav: „Lahodné to určitě bylo. Dcery měly takový ten s prominutím postkoitální výraz, takže jsem pochopil, že jiskra přeskočila, inspirační zdroj zafungoval. Mladší dcera od té doby peče. Pochopila, že se z toho dá vykličkovat i po stránce zdraví: čerstvé a kvalitní suroviny. Jen člověk nesmí konzumovat sladké od rána do večera. Rozumně, jako se vším. Terko, můžu si vzít ještě jeden kousek toho výborného štrúdlu?“ (směje se)
Tereza: „Jasně! Je zajímavé, když vidím na instagramu, kde peču s humorem, jak jsou lidé najednou tak zapálení do pečení. Ptají se mě na rady a já se zase ptám poradců (Mirky a Josefa) na telefonu a snažím se odpovídat. Šíří se to, taková pečící mánie. Zima letos nestojí za nic, k tomu samá vichřice, tak lidi jsou doma a pečou!“
V českých televizích běží celá řada kulinářských show, proč jste vzal moderování právě v Peče celá země?
Václav: „Domnívám se, že tenhle formát je velice dobře nastavený už v britském originále. Když mě ČT oslovila, nevěděl jsem o pořadu nic, tak jsem se podíval na polskou verzi a zjistil, že soutěž provází klasická muzika. Je to takové laskavé a pěkné, ale přitom tam tečou potoky slz, a jejda, jaké jsou tam emoce! A když jsem pak byl při tom, tak to byla často docela síla, není to zas taková líbeznice.“
Tereza: „To mohu potvrdit, nebylo tam jen laskavo, milo, ale řada vypjatých momentů, pěkné nervy a občas i skřípění zubů. Když jsem dostala já nabídku na moderování, zpočátku jsem váhala, jestli to jako kojící máma zvládnu. Díky mému rodinnému zázemí se to dalo s natáčením sladit.“
Václav: „Terka to měla strašně náročné, musím vyzdvihnout, že to zvládla a také že má extrémně hodné dítě!“
Tereza: „To mám, ale je fakt, že když jsem se vždy po čtyřech natáčecích dnech vracela domů, mlela jsem z posledního. Na konci jsem už mívala v hlavě trochu vymeteno a byla jsem ráda, když jsem byla aspoň schopná říct, kdo vypadl.“
Václav: „Dalo nám to všem zabrat. V osm hodin ráno soutěžící nastoupili a slyšeli: »Pečte, teď!« A pekli až do večera s krátkou, asi 40minutovou pauzou na oběd. My jsme chodili s Terkou průběžně do »keťasu« a pak soutěžící koukali, co jsme jim tam nechali…“ (směje se)
Tereza: „Až si tohle lidi přečtou, aby se vůbec do soutěže někdo přihlásil, jestli budou ještě nějaké další série!“
A bude pokračování?
Tereza: „Nejsme to určitě my, co by měli něco takového ohlašovat, každopádně kdyby bylo, ráda bych byla s nově nabytými zkušenostmi zase u toho.“ (Václav přikyvuje)
Byla to pro vás jako zkušeného moderátora velká improvizace?
Václav: „Jede se podle mustru daného licencí od BBC, takže ani moderátor to nemá: »Děti, běžte a hrajte si.« To ne, sluchátko s instrukcemi pěkně v uchu, z režie jsme dostávali pokyny, kdy a kam máme jít na obhlídku a podobně. Když jsem byl moc vtipnej, tak jsem slyšel: »Vašku, uber!« A nebo naopak: »Vašku, přidej!« Je to takové dálkové ovládání moderátorů. Nicméně improvizace tam byla, žádné dialogy jsme napsané neměli.“
Pro vás to byla moderátorská novinka?
Tereza: „Úplně! I to sluchátko v uchu jsem měla poprvé, musela jsem si na to zvykat. Bylo to o pohotovosti, rychlosti, spontánních reakcích.“
Václav: „Byla to kombinace všeho. Museli jsme třeba znát perfektně technologie zadání, postupy, ingredience a tak, ale zbytek byl ve volném stylu.“
Ochutnávali jste soutěžní dobroty?
Tereza: „Samozřejmě, to nešlo neochutnávat!“ Neslušný dotaz, přibrali jste?
Tereza: „Já ne, kdepak poprvé, musela jsem si na to zvykat. Bylo to o pohotovosti, rychlosti, spontánních reakcích.“
Václav: „Byla to kombinace všeho. Museli jsme třeba znát perfektně technologie zadání, postupy, ingredience a tak, ale zbytek byl ve volném stylu.“ Ochutnávali jste soutěžní dobroty?
Tereza: „Samozřejmě, to nešlo neochutnávat!“
Neslušný dotaz, přibrali jste?
Tereza: „Já ne, kdepak, kojila jsem, a tak se to spálilo, dokonce jsem pět kilo ubrala. Natáčeli jsme na zámku, miminko bylo asi 300 metrů od stanu, takže jen tenhle přesun znamenal desetkrát denně 300 metrů ve vysokém tempu. Takže báječná odtučňovací kúra.“
Jak jste na tom byl vy?
Václav: „Další otázka… (směje se) Pro mě to bylo příjemné natáčení s jedním drobným mementem. Muži nad padesát let a s určitou hmotností si musí dávat na cukr velký pozor. Když skončilo to moje ochutnávání, zařadil jsem do jídelníčku určité medikamenty na snížení hladiny cukru v krvi. Nebyl to diabetes, teď je to dobrý, protože už neochutnávám a léky zabraly. Ale těsně po skončení jsem měl vysoké hodnoty, musím si dávat pozor.“
Takže cukr se vám dočasně zvýšil, ale kila zůstala stejná?
Václav: „Přesně, jak říkáte, jsem pořád stejně štíhlý.“
VIDEO: Porotce Peče celá země Josef Maršálek: Španěla vyměnil za Čecha a odchází z Prahy!
Porotce Peče celá země Josef Maršálek: Španěla vyměnil za Čecha a odchází z Prahy! Markéta Reinischová, Lukáš Červený
