Přestože si nikdy nehrála na sportovní superstar, odchází coby suverénně nejlepší česká veslařka v historii. Tolik toho Miroslava Topinková dokázala.
Olympijská šampionka z Londýna 2012.
Mistryně světa z Bledu 2011.
Dvojnásobná vítězka Světového poháru.
Čtyřnásobná mistryně Evropy.
S veslováním začala až v devatenácti letech, přesto měla úžasnou kariéru, ozdobenou i čtyřnásobnou účastí na olympijských hrách.
Po mateřské přestávce se loni vrátila, jenže její comeback neprobíhal, jak očekávala. Přímý postup na olympijské hry v Tokiu si z mistrovství světa nevybojovala. Ještě měla šanci, mohla se o olympijskou letenku pokusit v jarní dodatečné kvalifikaci, o které ale nikdo nyní neví, kdy, kde a jestli vůbec se kvůli koronavirové krizi pojede.
Rozhodla se však jinak.
„Moje kariéra končí,“ oznámila ve čtvrtek odpoledne v sídle Českého olympijského výboru v Praze.
„V září očekáváme s manželem narození sourozence Adélky. Spousta lidí mi říkala, ať se ještě kvalifikuji na páté olympijské hry, že i to by byl úspěch, ale pro mě by bylo důležité jet tam jen s vidinou účasti ve finále, tedy s možností bojovat o medaili. A to jisté nebylo. Těhotenství je pro mě radostnější událost než kvalifikace do Tokia. Dosáhla jsem všeho, co jsem mohla, a nemám si co vyčítat. Vím, že se za svojí sportovní kariérou mohu ohlédnout a říct si: Stálo to za to!“
POPRVÉ MATKOU. Miroslava Topinková Knapková s dcerou Adélkou a sportovním ředitelem Českého olympijského výboru Martinem Doktorem.
Dcera veslařských rodičů se v mládí věnovala tanci, chodila do baletu, závodila i v běžeckém lyžování a v atletice. Až pak, v roce 2000 se upsala veslování. O dva roky později už byla vítězkou Světového poháru a v Aténách 2004 při svém olympijském debutu čtvrtá.
I když od roku 2005 sbírala medaile na světových šampionátech, nejkrásnějších zážitků kariéry se dočkala až po třicátých narozeninách.
Nejprve na slovinském jezeře Bled, kde v létě 2011 vybojovala zlatou medaili mistryně světa.
„Tam se to protrhlo,“ vzpomínala. „Byla jsem častokrát druhá za Jekatěrinou Karstenovou z Běloruska. A najednou jsem poznala ten pocit, že člověk může vyhrát. Předtím jsem to zkoušela a zkoušela a přišlo mi to nedosažitelné. Tohle vítězství mi možná hodně pomohlo psychicky - když se to povedlo tentokrát, tak proč by nemohlo i příště?“
O rok později dosáhla také na nejcennější titul. Její londýnská pouť od bolestivého zranění mezižeberního svalu, kvůli kterému málem odstoupila ze závodu, až k olympijskému titulu byla strhující. Finále ovládla stylem start - cíl. Velký podíl na tom, že dokázala nastoupit, měl tehdy fyzioterapeut Pavel Kolář.
„Vítězství Mirky v Londýně a celý příběh okolo něj byl pro mě nejsilnějším sportovním zážitkem v životě,“ prohlásil Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru.
Nyní napsala za příběhem celé svojí kariéry definitivní tečku.
