Přibude žen na festivalech? Je to důležité, ale řídíme se kvalitou, říká Holušová

Ondřej Horák Ondřej Horák
12. 3. 2020 11:01
Jsou genderově vyvážené programy hudebních festivalů nesplnitelným přáním promotérů a aktivistů, nebo realistickou zárukou rovné šance? Hudební průmysl se mění a s ním také přístup dramaturgů.
Francouzská zpěvačka Zaz na loňských Colours of Ostrava.
Francouzská zpěvačka Zaz na loňských Colours of Ostrava. | Foto: Libor Fojtík

Když slavný britský festival Reading and Leeds zveřejnil obsazení letošního ročníku, na sociálních sítích to zajiskřilo. Nikoliv kvůli precizně vystavěnému programu, nýbrž proto, že v průběhu tří dnů vystoupí jen minimum žen.

Kdybychom z plakátu vymazali všechny muže, z 92 interpretů zbude pouze 20, včetně těch dosud neodtajněných nebo kapel, v nichž účinkuje jen jediná muzikantka. Většina se jich navíc krčí v dolní části, vyhrazené pro divácky i mediálně méně atraktivní sestavy.

Nesmlouvavě na toto zjištění zareagoval Matthew Healy, zpěvák a kytarista anglické indierockové formace The 1975, která bude patřit také k hvězdám letošního královéhradeckého festivalu Rock for People. Oznámil, že jeho kapela už na podobně nerovnoprávně zastoupených akcích příště hrát nebude.

Healy tak přijal výzvu novinářky Laury Snapes z britského deníku Guardian, jež hudebníky požádala, aby svá vystoupení začali podmiňovat závazkem festivalů o zastoupení "určitého procenta (ideálně padesáti procent!) ženských a nonbinárních umělců" na pódiích.

The 1975 mají mnoho koncertů nasmlouvaných dopředu, včetně toho českého, a rušit je nebudou. Jejich agenty ale do budoucna čeká těžší práce. A stejně tak zřejmě všechny, kdo budou chtít The 1975 pozvat na svůj festival.

Kvalita na prvním místě

"O čisté 'boys cluby' určitě nestojíme, nicméně na prvním místě pro nás zůstávají hudební kvality," reaguje Michal Thomes, ředitel Rock for People. Mezi jeho letošními headlinery interpretku nenajdeme, Thomes ale z programu vyzdvihuje kapely The Pretty Reckless, Sophie and the Giants nebo Dream State, v jejichž čele stojí ženy. Jedna vede též pozvané australské avantgardní duo Skynd.

"V některých žánrech těžko lusknete prstem, abyste druhý den měli padesátiprocentní zastoupení žen, především v těch tvrdších," argumentuje Thomes. V tomto ohledu na české scéně za výjimečný úkaz dlouho platí crossoverová kapela Gaia Mesiah, která na Rock for People rovněž vystoupí.

Zpěvačka Marka Rybin (vlevo) a kytaristka Santa Morella, vlastním jménem Kateřina Pelíšková, ze skupiny Gaia Mesiah.
Zpěvačka Marka Rybin (vlevo) a kytaristka Santa Morella, vlastním jménem Kateřina Pelíšková, ze skupiny Gaia Mesiah. | Foto: ČTK

Z českých zpěvaček se návštěvníci mohou těšit na Lenny, jejíž tvorba je o poznání popovější, ani tvrdších poloh se ale neštítí.

Podobně jako Michal Thomes mluví i další pořadatelé, které Aktuálně.cz oslovilo. Za větší počet žen na svých akcích by byli rádi, podle nich ale rozhodují kvalita a faktory, které jsou v zemi jako Česká republika výraznější například oproti Velké Británii. "Finální program není pouze výsledkem našich přání. Záleží na tom, zda je daný umělec na evropském turné, zda se sejdeme termínově a jestli na něj máme finanční prostředky," vyjmenovává Zlata Holušová, ředitelka Colours of Ostrava.

České hudební přehlídky si drží vysokou úroveň i přesto, že promotéři v sousedním Německu, Rakousku nebo Polsku nabízejí vyšší honoráře umělcům. Pokud ti chtějí potěšit publikum mimo západní Evropu, často ze svých požadavků musí slevit, a výběr se zužuje.

Podle Holušové je tak spíš náhoda, že v programu ostravského festivalu letos opět převažují ženy. Loni měl mezi headlinery katalánskou zpěvačku Rosalíi, Francouzku Zaz nebo Dánku řečenou MØ. Letos se vrací Američanka s italskými kořeny LP, vystoupí talentovaná popová zpěvačka Sigrid, sesterský projekt Larkin Poe nebo osmdesátiletá první dáma amazonské hudby Dona Onete z Brazílie.

V prosinci Larkin Poe vydaly klip ke skladbě Mississippi. | Video: Tricki Woo Records

"Pořád platí, že se řídíme kvalitou interpreta, nikoliv genderovými imperativy. Nicméně pro mě jako pro ženu a ředitelku jsou umělkyně, ženská energie a ženský element nesmírně důležité. Svět potřebuje více žen v řídících pozicích, mezi politiky i manažery," míní Zlata Holušová.

Za festival, který je v trendech o krok napřed, bývá označována slovenská Pohoda, jež se koná od roku 1997 v Trenčíně. Organizátoři v minulých letech získali profesní cenu například za šetrný přístup k životnímu prostředí a na odborných konferencích bývají dáváni za vzor, i co se týče zastoupení umělkyň.

Ředitel Pohody Michal Kaščák chápe snahu o vyváženost festivalových programů jako přirozenou součást širší společenské diskuse. "Rozumíme tomu, že se úloha žen ve společnosti zdůrazňuje. Je zarážející, že ani ve vyspělé části světa se nedaří ohodnotit muže i ženy stejně, přestože vykonávají identickou práci," upozorňuje Kaščák, podle něhož je hudební produkce žen natolik kvalitní, že ji není třeba uměle protlačovat. "Reagujeme na tvorbu, již mají v rukou samotní tvůrci," říká.

Sami jdou přitom příkladem, aniž by se o to nijak zvlášť snažili. Podle Kaščáka tvořil poměr v týmu loňské Pohody 56 : 44 ve prospěch žen.

Rosalíin klip ke skladbě Malamente už na YouTube vidělo 160 milionů lidí. | Video: Sony Music

Žen se nedostává

V hudebním showzbyznysu nicméně čísla vypadají o poznání jinak. Před pár lety byla zveřejněna studie americké University of Southern California, jejíž pracovníci analyzovali žebříček Billboard Hot 100 v letech 2012 až 2017, vždy na konci daného roku. 600 písní nazpívalo 1239 umělců, z nichž jen ve 22,4 procenta patřil hlas ženám.

Ještě propastnější rozdíly odhalil hlubší pohled na vznik hitů, které hýbou hitparádami. Pod analyzované písně se podepsalo 2767 skladatelů, mezi nimiž figurovalo jen 12,3 procenta žen. Za nejvzácnější druh studie označila producentky, z podmnožiny 300 zkoumaných skladeb tvořily pouze dvě procenta. Právě zvukoví inženýři a producenti přitom možná nejvýrazněji určují mainstreamový sound.

Víc se realitě v USA blíží zastoupení menšin. Ze zkoumaného vzorku 1239 interpretů bylo 42 procent etnických minorit, což víceméně odpovídá americkému sčítání lidu ze stejného období - k etnické menšině se přihlásilo 38,7 procenta obyvatelstva.

Podobná je situace v hudebních cenách. Ve zkoumaném období 2012 až 2017 bylo na Grammy nominováno 899 jedinců, z toho 90,7 procenta mužů. I přes tento nepoměr se ženy dostávají do nominací na hlavní kategorie a často na sebe dokážou strhnout veškerou pozornost, přestože většina sošek ve výsledku připadne mužům. Letos sice zafungoval fenomén jménem Billie Eilish a americká zpěvačka si odnesla šest zlatých gramofonů, celkových 84 nominací však v ocenění proměnilo 53 mužů a 27 žen. Ve zbytku se jednalo o kolektivní díla.

Jinak tomu nebylo ani v případě anglických Brit Awards. Nominace na album roku se obešla bez žen a mimo ženské kategorie zvítězila pouze písničkářka Celeste, mísící subtilní soul, jazz a R&B. Akademie ji ocenila jako objev roku.

Celeste na letošních Brit Awards zazpívala svůj hit Strange. | Video: Polydor Records

Něžné zázraky

Jenže i za této konstelace lze kouzlit. Laťku loni nastavil španělský festival Primavera, jehož organizátoři prohlásili svůj genderově vyrovnaný program za nový standard, kterým chtějí inspirovat i ostatní akce. V Barceloně loni v létě vystoupily zpěvačky Janelle Monáe, Erykah Badu, FKA Twigs, Robyn, Courtney Barnett, Carly Rae Jepsen, Charli XCX nebo Nina Kraviz. Mezi hlavní hvězdy patřila také Cardi B, když své vystoupení odřekla, zastoupila ji Miley Cyrus.

Namístě je ale podotknout, že rozpočty akcí jako Primavera jsou pro české promotéry z kategorie snů. Zavedené zahraniční festivaly se zároveň mohou spolehnout na víc stálých fanoušků, kteří jezdí spíš za akcí než konkrétními umělci - jak dokazuje příklad britského Glastonbury, kde se vstupenky vloni v říjnu vyprodaly za zhruba půlhodinu, dlouho před představením hlavních účinkujících. Kompletní program není znám dodnes.

Snímek z loňského Glastonbury.
Snímek z loňského Glastonbury. | Foto: Reuters

Podobně ambiciózní obsazení měl letos putovní festival rádia BBC 6 Music, který první březnový víkend hostila londýnská čtvrť Camden Town.

"V denní rotaci naší stanice je zařazeno mnoho významných umělkyň od Missy Elliot po Patti Smith, je tedy naprosto přirozené, že v našem programu figuruje 45 procent zpěvaček a 16 procent kapel, v nichž hrají muži i ženy," řekla pro Aktuálně.cz produkční Lauren Brennan, jež program pomáhala sestavovat. Největším písmem v něm byla vyvedená jména amerického kytaristy Michaela Kiwanuky, irské zpěvačky Róisín Murphy a londýnské raperky, perfomerky a oceňované básnířky Kate Tempest.



Genderový poměr akce BBC 6 Music nakonec ve prospěch žen zvrátilo nepředvídatelné. Pár dní před festivalem byl Kiwanuka nucen své vystoupení ze zdravotních důvodů zrušit, v pátek ho tak nahradila alabamská zpěvačka a kytaristka Brittany Howard. V programu přibyla Angličanka Nadine Shah.

Třídenní festival vyvrcholil 8. března, tedy na Mezinárodní den žen. Při této příležitosti organizátoři připravili čistě ženský program na hlavním pódiu klubu Roundhouse. "V neděli v noci zazářilo pět důležitých umělkyň, které stanice BBC 6 Music podporuje po celou dobu jejich kariéry. Bylo to dokonalé zakončení rozmanitého víkendu živé hudby," uvedla Lauren Brennan.

Brittany Howard a její skladba Stay High na letošním BBC 6 Music Festivalu. | Video: BBC Music

Skutečné hrdinky

Ženy bývají nejméně zastoupeny v okrajových žánrech, a s omezeným výběrem se tak nejčastěji potýkají stylově vyhraněné přehlídky. "V punk-rocku, punku, rock’n’rollu a ska narážíme na omezený výběr, v těchto žánrech je žen zkrátka méně," krčí rameny Markéta Štechová z festivalu Mighty Sounds, který o různorodý program přesto usiluje.

Většina významných zpěvaček nebo ženských kapel v žánru už na této akci vystoupila nebo alespoň dostaly pozvánku. Ať už jde o Doreen Shaffer, která začala zpívat ska v 60. letech minulého století, reggae hvězdu Tanyu Stephens, rockové The Subways, rockabilly The Creepshow, výbušné Sonic Boom Six, soulové The Kitchenettes nebo domácí punkerky Sour Bitch.

Snímek z loňského ročníku Mighty Sounds.
Snímek z loňského ročníku Mighty Sounds. | Foto: ČTK

Podle oslovených organizátorů není třeba nastavovat kvóty. "Statistika je mrcha. Je kapela s jednou hráčkou už 'ženskou' kapelou? Je rozdíl, zda jde o zpěvačku, nebo doprovodnou kytaristku? Počítáme i členy doprovodného týmu? Umělkyně ani umělci přesně stanovené poměry nepotřebují, bavíme se přece o svobodném umění," přemýšlí Michal Kaščák ze slovenské Pohody.

Na ty, kteří nejsou vidět na pódiu, ale koncert by se bez nich neuskutečnil, upozorňuje i Michal Thomes z Rock for People. "Neměli bychom mluvit jen o hudebnících, ale také zvukařkách, techničkách a pódiových manažerkách. Čím více žen v těchto profesích bude, tím více jich k řemeslu přitáhnou," míní Thomes. Ve shodě s ostatními promotéry doufá, že více žen zastoupených na festivalech inspiruje diváky a poměr se vyrovná přirozeně.

Požadavky na větší zastoupení žen však nezní ani tak z publika, jako spíše z branže - od samotných dramaturgů, novinářů nebo aktivistů. A dle gesta kapely The 1975 také z řad umělců, kteří se snaží být solidární s kolegyněmi.

Slova Matthewa Healyho zarezonovala a spustila diskusi, která může kolotoč inspirace roztočit. Přesto v hudbě statistiky hrají druhořadou roli. "Nechceme oslňovat čísly, ale silou umění. Proto jako největší hvězdu minulého ročníku Pohody jmenujeme Zohru, tedy první afghánský ženský orchestr. Těm děvčatům hrozí za hraní hudby smrt a navzdory tomu hrají. Ony jsou skutečné hrdinky," uzavírá Michal Kaščák.

Autor je hudební novinář.

 

Právě se děje

Další zprávy