Tatra 805: Vozila maso i Československou lidovou armádu

Dobře si na ty stroje pamatuji, jako dítě jsem v Praze na Letné sledoval Tatry 805, které mířily do pražských řeznictví z holešovických jatek! Na rozdíl od svých vojenských sester nebyly v barvě khaki, ale červenobílé s výrazným nápisem „maso“! Bohužel nikde jsem snímek tohoto provedení už neviděl...

Samozřejmě, osmiválcový motor to bylo prostě něco! V lehké nákladní Tatře 805 se objevil prostě proto, že jiný vhodný motor výrobce neměl, a tak jej zpřevodoval do pomala a výkon snížil na 75 koní (55 kW). Po letech jsem neodolal a ve vojenské službě se hrnul za volant populární Kačeny, jak se „osmsetpětkám“ přezdívalo! Měli jsme tam tehdy skříňový automobil v barvě khaki, s dvoumístnou budkou, v níž řidiče od spolujezdce odděloval velký kryt motoru, který vydával ječivý zvuk vzduchem chlazeného stroje, byť rychlost vozu byla účinně omezena na 75 km/h.

Při největším výkonu točil 4 200 otáček za minutu, převodovka byla čtyřstupňová s redukcí, tedy celkem osm stupňů vpřed a dva vzad. Ovládání vozu vyžadovalo cvik, byl vysoký a krátký, s koncovými převody v nábojích kol, aby se zvětšila světlá výška pro jízdu terénem. Konstrukce byla tatrováckou specialitou, centrální ocelová roura nesla výkyvné polonápravy, odpružené podélnými torzními tyčemi, o vzduchovém chlazení motoru s dvojicí ventilátorů jsme se už zmínili a pohon všech kol byl u tehdejších nákladních vozů Tatra samozřejmostí.

Původní zadání Československé armády bylo na terénní osobní vozy s pohonem všech kol, které by vystřídaly válečné Jeepy Willys, když speciální Škoda 1101 v provedení „Bojový tudor“ vzhledem k pohonu jen zadní nápravy a nízkému podvozku se do terénu vůbec nehodila.

Tatra tehdy pracovala na konstrukci vzduchem chlazeného zážehového osmiválce, který se v osobním automobilu Tatra 603 díky administrativním zásahu tehdejší vlády uplatnil až v roce 1956, a tak jej zkoušela, kde se dalo. Byly to závodní monoposty Tatra 607, později označované coby „Československé formule 1“, i různé verze Tatraplanů, jenže jejich sériová výroba se dlouho nerozbíhala, když Tatra musela povinně vyrábět jen těžké vojenské nákladní vozy a výrobu osobních typů (a nakonec i lehké Tatry 805) předat jiným závodům.

Prototypy terénních vozů Tatra 803 a 804 ve stylu Jeepu Willys MB byly velké a těžké, vzniklo jen několik kusů a do výroby se nedostaly (v naší armádě se objevily ruské gazíky, tedy vozy GAZ 69).

Z konstrukcí Tatra 803 a vylehčené 804 pro letecký transport, postavených v letech 1951 – 1952, nakonec vznikla nová Tatra 805, která převzala základní konstrukci, ale jako lehký nákladní vůz místo kapotové koncepce dostala krátkou bezkapotovou budku, aby vzadu zbylo více místa pro náklad. Původně se počítalo s užitečnou hmotností pouhých 800 kg, ale sériové provedení uvezlo 1 500 kg v terénu a 2 250 kg na zpevněné vozovce.

Byl to vynikající terénní automobil s vysokou průchodností terénem, ve své době neměl konkurenci, ale jak to tehdy bývalo, stěhoval se z jednoho výrobního závodu do druhého. Z Kopřivnice na příkaz shora zamířil do Mladé Boleslavi, pak dokonce do plzeňské Škodovky, ale to se projevilo negativně na kvalitě.

Poslední série se opět montovaly v Kopřivnici, což se samozřejmě ukázalo jako ekonomicky nejvýhodnější (vyráběly se tam i motory Tatra 603) a také zastavilo pokles kvality, protože Tatrováci byli vždy na svoje výrobky hrdí a věnovali jim patřičnou péči. Podle dostupných údajů vzniklo v letech 1953 až 1960 celkem 13 624 vozů Tatra 805, z toho 7214 v Kopřivnici.

Tatra 805 byla především automobilem vojenským a v Československé armádě se uplatnila v různých verzích, teprve později se dostala do civilních služeb a vyvrcholením byly krásné expediční vozy pro cestovatelskou dvojici inženýrů Hanzelky a Zikmunda.

Vojáci využívali jak klasické valníky s plachtou, tak různé skříňové vozy s vysokou i sníženou oddělenou nástavbou, konstrukčně spřízněnou s větším provedením pro Pragy V3S (obě vyráběla Karosa ve Vysokém Mýtě). Většinou šlo o radiovozy, mobilní velitelská stanoviště, ambulance, pojízdné dílny a podobně; třetí odlišnou karosářskou variantou byl malý cisternový automobil.

V civilní službě se objevily valníky s nižšími bočnicemi (ano, zmíněný pro přepravu masa), jiné skříňové vozy (dokonce i pekařský) a především hasičské automobily, které patří k těm, jichž se dochovalo poměrně dost, protože toho příliš nenajezdily. Velmi elegantní byly skříňové vozy s karoserií vcelku s budkou, ať už zmíněné expediční s upravenou maskou, anebo speciály pro Československý státní film (zvukový vůz) či jiné uživatele.

Na srazech veteránů a vojenské techniky můžeme často vidět mnohé vozy Tatra 805, klasické valníky, skříně v barvě khaki, ale i červené hasičské, dochovaly se také expediční speciály, stříbrný s červeným pruhem pro Miroslava Zikmunda (nyní v Technickém muzeu v Kopřivnici) a s modrým pruhem pro Jiřího Hanzelku, který renovoval několikanásobný dakarský vítěz Karel Loprais.

Unikátní prototyp osobní terénní Tatry 804 zachránil Jaromír Randa z Chocerad, zatímco jeho bratr Hubert na podvozku typu 805 postavil repliku štábního kapotového vozu z roku 1954, jenž používal ministr národní obrany Alexej Čepička, když svou politickou kariéru rozvinul sňatkem s dcerou prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda. Údajně vznikly asi tři štábní vozy Tatra 805.