Divadelní noviny > Festivaly Kontext
Psáno rukou otrlou (No.1)
Kosmo dělníci, a venkovské nebezpečí vod!
Když mi můj palubní počítač oznámil, že po letech opět dopluji na ostrov blaženosti jménem Festival otrlého diváka, zaplavila mé srdce radost emocionálně intenzivní, jak hudební tvorba Die Toten Hosen. Kino Aero se na čtyři obludně půvabné dny stalo mým azylem i přípravou na rychle blížící se, toužebně očekávané jaro (update: vzhledem k současným událostem to místo předehry jara vypadá na poslední akci před státní karanténou). Popatřete laskavě a s chutí zápisky mé z odysey té!
Protože ústředním tématem 16. ročníku FOD se stal vesmír v mnoha svých filmových podobách, nemohl jsem svou Aero invazi odstartovat ničím jiným než startovní lodí pečlivě dramaturgy festivalu vybrané kolekce, jíž se stal snímek Temná hvězda (Dark Star, USA, 1974). Celovečerní debut jednoho z otců moderního žánrového filmu Johna Carpentera, zrozený navíc ze scénáristického komba s praotcem Vetřelce či Mrtvých a pohřbených a strůjcem Návratu oživlých mrtvol Danem O‘ Bannonem, je ukrytým klenotem post-hippie kosmické ironie, a dodnes živou esencí studentské kreativity, jež i z omezeného rozpočtu a pomocí běžně dostupných rekvizit dokázala vykutat překvapivě funkční sci-fi iluze. V našem kontextu neprávem přehlížený film je pro řadu nástupnických děl často citovaným vzorem, bez něhož by svou podobu obtížně nacházel britský Červený trpaslík i domácí pokus Kosmo. Příběh zevlujících, skvostně dětinsky dumajících vesmírných údržbářů, potměšile divočícího mimozemšťana i filosofující atomové bomby, dodnes hrdinně vzdoruje času, a je vítaným zdrojem zábavy i mimo oddaný okruh fanoušků space oper.
Leč nejen kosmonauty a jinou hvězdnou havětí jest šestnáctý Otrlec tvořen! Večerní úder čtvrteční byl protentokrát věnován tichým bláznům s dlouhými pruty. Rybářský redneck slasher Krvavý háček (Blood Hook, 1986), jež produkčně zaštítila královna brakových společností Troma, je v kontextu žánru samozřejmě poněkud opominutelnou obskurditou, jíž ale na unikátní campový zážitek povýšil dvouhlasý dabing z dílny Kafilerie Zawadské a Immanuela Lubrikanta. Nesporným vrcholem tohoto gumovéhp potěšení byl jedinečný reunion kultovní glam rockové kapely Kurví žaludy. Čtvrteční noc jako Noční můra Jakuba Vágnera. Co víc si přát?
Pokračování brzy!
Komentáře k článku: Psáno rukou otrlou (No.1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
