Přidali se tak k vedení klubu, který svého bývalého kapitána podaroval před utkáním. „Chci poděkovat všem, že jsem se mohl takto rozloučit. Moc si toho vážím, bylo to krásné. Chtěl jsem tady být na jaře ještě na hřišti, bohužel to tak nedopadlo,“ řekl Magera.
Co jste říkal hře Zbrojovky?
Důležité jsou tři body, které získala. Hra ještě nebyla optimální, ale první zápasy jsou vždycky ošidné. Jsem rád, že to kluci zvládli, jejich hra se myslím bude ještě zlepšovat. Půjde to nahoru. Udrželi čisté konto vzadu, což je důležité. Musím říct, že mě mile překvapil Sokolov, který hrál výborně.
První půlku jste sledoval z tribuny, po poločase jste na ní už nebyl. Nebavil vás zápas?
Naopak, zůstal jsem vedle brněnské střídačky s kustodem. Proto jsem už nešel na tribunu.
Cukaly vám nohy?
Cukaly, je to tak. Je to nostalgie, Brno celkově mi bude chybět, a nejen mně. I manželce a dětem. Dopadlo to, jak to dopadlo, ale jsem rád, že jsme se rozloučili v dobrém.
Proč jste tedy odcházel?
Trenér měl jinou představu o hráčích, které tady chtěl mít, do ní jsem mu nepasoval. Domluvili jsme se, že bude lepší, když se rozejdeme. Chápu to, to se stane plno fotbalistům. Tohle jsem bral v klidu. Mě mrzí, že jsem tady toho půl roku nevydržel a nepomůžu klukům k postupu.
Když se podíváme na sestavu Zbrojovky, teď byste si za ni ještě možná zahrál. Zranil se Jan Pázler, vleklé problémy měl Antonín Růsek, moc střelců nezůstalo.
Ta zranění se začala dít, ještě než jsem odcházel. Představy o tom, zda mě v Brně chtějí, nebo ne, by máloco změnilo. Takový kontakt mezi mnou a klubem, že by byla varianta, že bych zůstal, nepřišel.
Se Zbrojovkou jste toho dost prožil. Co vám utkvělo v paměti?
Určitě budu vzpomínat na domácí zápas v baráži, který byl před fantastickou kulisou a vyvedl se mi. Potom na gól s Líšní, taky povedený. Zase tam bylo hodně fanoušků. Mě celkově hodně překvapilo, kolik na druhou ligu na Zbrojovku chodí lidí, kolik jich jezdilo za námi ven podporovat nás. V tom jsem byl mile překvapený. Na Boleslav, když jsem za ni hrál, přišlo na domácí zápas tři a půl tisíce nebo čtyři tisíce diváků, a to se hrálo o vrchní příčky v první lize. Musím říct, že mě fanoušci v Brně chytli.
Taky jste se loni nechal slyšet, že vás bude dlouho mrzet zahozená penalta v prohraném jarním zápase v Českých Budějovicích. Už jste ji vytěsnil?
Pořád to mám v hlavě. Doteď, když kopu penaltu, tak nad touto, kterou jsem zahodil, přemýšlím. Říkám si, že na tuhle stranu jsem to nedal, a že kdybych to tehdy udělal tak, jak jsem byl rozhodnutý, než jsem se rozběhl, dopadlo by to jinak. Bohužel jsem se během rozběhu rozmyslel jinak a kopl jsem to, jak jsem to kopl (Magera trefil tyč). To je to nejhorší, co hráč může udělat, že za pochodu změní rozhodnutí.
Těší vás nový sportovní život ve třetí lize?
Musím říct, že mám daleko víc volna. Trénujeme třikrát týdně, většinou v časech, kdy mají kluci po práci. Na to si trochu zvykám, ale už přemýšlím i nad tím, co bych chtěl dělat dál. Vím, že bych si pomalu měl začít hledat něco, co by mě naplňovalo a v čem bych se mohl dál rozvíjet.
Bude to u fotbalu?
Chtěl bych. Nevím, jestli by pro mě byla práce trenéra, na to si nemyslím, že bych měl. Ani tahat rodinu po štacích nejsem asi připravený. Ale myslím si, že by mě bavilo vyhledávat talenty, dělat skauta, něco v tom smyslu. Nějaké kontakty mám, tak uvidíme.
Stačí vám trénovat třikrát týdně?
Beru to už tak, že nikam dál asi už přestupovat nebudu, a pro moje nohy po tom, co si prošly, je to teď lepší. Určitě mě ale bude mrzet, že jsem nezůstal ve Zbrojovce a nepokračoval jsem. Věřím, že bych s ní zvládl normálně trénovat. Teď jdu na trénink obden a beru to tak, že jedna kapitola skončila a jiná začala.
Prý jste mohl odehrát jaro i v Blansku, které chce ze třetí ligy postoupit do druhé, což Zápy kvůli stadionu nemohou.
Něco mi o Blansku říkal (manažer Zbrojovky) pan Požár, že by mě někdo z Blanska měl kontaktovat. Tu variantu jsme s manželkou měli v hlavách, že kdyby byla šance zůstat v Blansku a dojíždět z Brna, že malý mohl ještě zůstat ve stejné školce. Ale k tomu kontaktu nikdy nedošlo, mluvil jsem jen s Líšní a to nedopadlo. Takový je život.
