Zastávka je vizitkou vesnice - cestující vítá i se s nimi loučí a bývá na viditelném místě. Jsou zastávky supermoderní, staré a hezké, ale také ošklivé, zanedbané a dokonce nebezpečné. Přesto má fotograf Jan Vrabec nejradši ty plechové a orezlé: „Zastávky odrážejí dění ve vesnici, třeba jakého tam mají starostu, nebo jak fungují spolky.“ Jak vypadá ta vaše?
Jan Vrabec je profesionální fotograf. V hledáčku mívá architekturu, interiéry i zboží do katalogů. A když má chvíli volna, tak si vezme foťák a jde zase fotit - autobusové zastávky. Dělá to už devět let a za tu dobu jich nafotil přes tisíc. Dokonce mu o nich vyšla kniha.
Fotit zastávky je dost zvláštní. Jak vás to napadlo?
Vlastně to napadlo synka. Když byl mladší, tak ho zajímalo všechno, co mělo něco společného s dopravou. Pak dostal svůj první foťák a začal na výletech fotit mimo jiné i zastávky. A tak mě to napadlo, že by nebylo špatné je zdokumentovat.
Viděl jste spoustu zastávek a spoustu vesnic. Platí: Jaká vesnice, taková zastávka?
Nedá se to zobecnit, ale dost často to platí. Třeba jsem jel na Moravu, projížděl jsem vinařské oblasti. A tam zastavíte v příjemné vesnici - sklípky, vinohrady a zastávku tam mají krásnou, upravenou ve stylu těch okolních domů. Pak zase jedete neutěšeným krajem a tam je budka, která se rozpadá.
Jaké zastávky máte nejradši?
Já mám rád takové ty staré, plechové. Mně se líbí, že do toho lidi ryjí nápisy, jsou tam strhané plakáty... pro mě je to fotogenické. Máte tam politika, ten má stržený ksicht, někdo ho přelepil Vondráčkovou... Viděl jsem takhle jeden plakát se Zemanem, pak mě mrzelo, že jsem si ho nevzal do ateliéru.
Fotíte víc v Praze, nebo na venkově?
V Praze skoro nic. Ve městě máte většinou jednotný mobiliář. Tady byly typizované zastávky ze 70. let - černé, plechové se sklem. A teď už převažují kulaté, skleněné. Ve vesnicích a malých městech je ta pestrost typů mnohem větší. A jsou tam naprosté originály.
Jak se připravujete na svoje fotovýlety?
Většinou to plánuji, když jedu někam fotit pracovně. Buď to mám při cestě, nebo si udělám zajížďku. Cíleně za zastávkami jsem jel jenom párkrát. To bych na to musel dostat nějaký grant, a to nemám.
Zastávky vypadají jako klidné téma, třeba vás nikdy nebudou kritizovat, že na fotkách vypadají starší a málo sexy. Dá se s nimi zažít i nějaké dobrodružství?
Ale samozřejmě, zvlášť když na vás řidiči troubí, protože stojíte někde u krajnice na blikačkách. Přiznám se: Občas udělám přestupek, ale prostě musím.
Kdo jsou fanoušci autobusových zastávek?
Řekl bych, že to jsou většinou mladí lidé, které zajímá třeba urbex, hippsteři. Ale můžou to být klidně i autobusáci. Ta starší generace je na to zvyklá, zatímco mladí jsou na vizuál citlivější.
Ozývají se vám lidi?
Občas. Rád bych udělal na stránkách sekci pro fotografie zastávek i ostatních přátel. Už se mi nějaké sešly a je to zajímavý materiál. Je lepší mít blbou fotku než žádnou. Jako dokumentační materiál to má cenu, protože zastávka může rychle zmizet. A taky tam čerpám inspiraci. Když se mi zalíbí, tak si ji zajedu také vyfotit.
Pokud máte u vás zastávku, vyfoťte ji třeba na mobil a pošlete panu fotografovi na mail: jan.vrabec@seznam.cz.
Pokud vás zajímá, kde mají nejhezčí a kde nejošklivější zastávku, pokračujte na dalších stránkách článku.
Tohle kdysi / 20-30 leta min. století/ platilo pro dráhu, kdy bohatá města i obce si postavily honosná nádraží či zastávky jako svoji "výkladní skříň". Takovým,kdysi nádražím a dnes zastávkou, je na hlavní trati Krasíkov i když tuhle budovu nádraží nechal postavit Třebářov. Ve stejném stylu je i škola.