Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Co dnes dělají nadějní závodníci Erik a Jarek Janišové?

Michal Štěpanovský
Diskuze (0)

Bratři Jarek a Erik Janišové jsou úspěšní automobiloví jezdci, jejichž kariéra není uzavřena. Současně pracují jako závodní inženýři u špičkových evropských týmů.

V seriálu, který vychází ve Světě motorů od roku 2016, jsme představili pětadvacet českých bývalých jezdců. Nyní poprvé přicházejí na řadu hned dva najednou.

Tituly pro tátu

Pocházejí ze závodnické rodiny. Jejich otec Jaroslav jezdil jako člen Dukly Olomouc úspěšně motokros, a dokonce vyhrál jeden podnik mistrovství světa. Začátkem osmdesátých let přesedl do motokáry a patřil ke generaci Jiřího Sedláře, Milana Šimáka, Vladimíra Křižana nebo Josefa Kopeckého.

„Bylo mi pět let, když při polední pauze vzal táta druhou motokáru na lano a kroužil se mnou po trati. Rok nato jsem už závodil,“ vzpomíná Jarek. O čtyři roky mladší bratr Erik měl první zkušenosti stejné. „Otec mě nemohl napoprvé z motokáry dostat a já kroužil po trati, dokud mi nedošel benzin,“ říká s úsměvem mladší ze sourozenců.

Erik získal dohromady osm národních motokárových titulů, Jarek sedm, ale začátkem května 2001 přišla zřejmě nejtěžší životní rána. Jejich otec zahynul při dopravní nehodě, když nedaleko Litovle spadly na jeho vůz železné traverzy z kamionu jedoucího v protisměru.

„Táta byl neskutečná autorita. Dokázal si stát za svými názory, moc nás nerozmazloval. Najednou tady otec nebyl. Úžasná byla maminka, na kterou spadlo řízení firmy, což bylo dealerství jedné značky. Statečně se s tím poprala, nenechala padnout tátovu práci a věnovala se tomu do roku 2012, kdy byla firma prodána,“ vzpomíná Jarek.

Erik dosáhl osudný rok 2001 na velký mezinárodní úspěch, když se stal neoficiálním mistrem Evropy v kategorii Kadet. „Měli jsme na úspěch našlápnuto s tátou už rok předtím. Když se povedl v sezoně 2005 oficiální titul, bylo to obrovské zadostiučinění. Táta moc toužil po mezinárodním úspěchu,“ říká.

Nehoda změnila život

Jarek jezdil na motokárách do patnácti let a pak se vydal za podpory Antonína Charouze cestou formulových seriálů: Ford, Renault, F3, Palmer Audi, F3000. V sezoně 2001 byl testovacím pilotem stáje F1 Prost a v roce 2003 měl stejnou pozici u týmu Jordan. Koncem října 2004 se stal prvním Čechem, který odstartoval v seriálu Indycar.

Další zkušenosti získával v seriálu cestovních vozů DTM (2004), v následující sezoně závodil v japonské formuli Nippon a roku 2006 skončil s vozem Saleen S7R celkově třetí v seriálu FIA GT Championship, a dokonce vyhrál závod v Brně. Jeden z nejtěžších okamžiků zažil začátkem srpna 2007. V belgickém Spa Francorchamps mu v proslulé zatáčce Eau Rouge při rychlosti 245 km/h praskla levá zadní pneumatika. Vůz se roztočil a narazil do svodidel. „Když mě po patnácti minutách vytáhli z auta, měl jsem levou nohu v křeči zapřenou o brzdový pedál,“ vzpomíná. Problémy s krční páteří ho donutily přerušit na rok kariéru. V roce 2009 se jako člen stáje Spyker Squadron podílel na tom, že nizozemská značka poprvé dokončila závod 24 hodin Le Mans.

Přišly však další zdravotní komplikace a Jarek se za volant dostával spíše sporadicky. Naposledy v Dubaji 2017, kde řídil Mercedes SLS AMG, a loni v říjnu testoval na Hockenheimu týmové BMW M6 GT3 a Porsche 997 GT3. Letos má před sebou čtvrtý rok jako závodní inženýr německého týmu Röwe. „S BMW pojedeme VLN Endurance Racing Championship a s Porsche seriál GT World Challenge Europe Endurance Series. Projekty děláme s podporou továren na úrovni, kdy jsme schopni jet o vítězství v absolutním pořadí,“ vysvětluje své plány a povinnosti.

Uvidíme ho v Mostě

Erikova motokárová kariéra byla delší, a dokonce se stal po sezoně 2001 ve čtrnácti letech historicky nejmladším vítězem ankety Zlatý volant. V roce 2005 dotáhl s manažerem JOKA Teamu Josefem Kališem snažení k již zmíněnému titulu mistra Evropy kategorie ICC 125. V nadcházející sezoně si vyzkoušel vůz pohárového seriálu Škoda Octavia Cup a speciál Pagani Zonda v českém mistrovství. Vystřídal formulové šampionáty BMW, International formule Masters, A1 GP a F3 EuroSeries.

Od roku 2017 je členem stáje RTR Project, kde příležitostně startuje s KTM X-Bow v kategorii GT4. Tři roky pracoval jako datový inženýr u německé stáje Zakspeed. Nyní má před sebou druhou sezonu v českém týmu I.S.R. Racing, který nasazuje v německém šampionátu ADAC GT Masters vůz Audi R8 LMS v kategorii GT3. V téhle sezoně se objeví o víkendu 16.-17. května na autodromu v Mostě.

„Jsem tam v pozici hlavního inženýra. Z toho vyplývá, že mám na starosti nastavení auta a komunikaci v trojúhelníku jezdec, mechanici a já. Současně organizuji práci celého týmu během víkendu. Jezdci zůstávají Filip Salaquarda a německý tovární pilot Audi Frank Stippler. Rádi bychom se umisťovali v první desítce. Bude to extrémně těžké, protože letos by mělo být na startu čtyřicet aut a třicet z nich se dokáže vejít v kvalifi kaci do jedné sekundy!“

Rozhovor: Bráchovi pomůžu

Závodili jste někdy proti sobě?

Jarek: V motokárách ne, protože díky věkovému rozdílu jezdil každý z nás jinou kategorii. Ovšem jednou se z nás stali soupeři. Bylo to v roce 2009 v premiérovém ročníku Lamborghini Super Trofeo na italském okruhu Adria. Potkali jsme se dokonce na stupních vítězů - bratr druhý, já třetí.

Můžete jeden druhého charakterizovat?

Jarek: Erik byl v závodech větší tvrďák, v motokárách až trochu za hranou. Můj úplný opak.

Erik: Mojí výhodou vždycky bylo, že jsem si mohl vzít poučení z toho, co dělal Jarek dobře, nebo co se mu nepodařilo.

Poslouchal jste vždy staršího bratra?

Erik: Jako mladšímu sourozenci mi prošlo více průšvihů než Jarkovi. Býval jsem do svých třinácti let docela při těle. Moje motokára byla vždycky nejlehčí ze všech, ale v součtu s mými kily to bylo vždycky více než ostatní vrstevníci. To mi ovšem nebránilo, abych je porážel.

Jarek: Pamatuji si, jak soupeři vzdychali se slovy: „Přijel malý Janiš, to chci být alespoň druhý.“

Erik: Pokud chce nějaké dítě začít závodit, doporučuji motokáry. Bohužel však i tady šly finanční náklady razantně nahoru. Kdo ovšem zvládne být rychlý v motokárách, má dobrý základ.

Do jaké míry se promítají závodnické zkušenosti do řízení civilního auta?

Erik: V běžném provozu zkušenosti pomáhají člověku předvídat a umět rychle reagovat na nové okolnosti. Vzpomínám, jak mi při zkouškách v autoškole nedělaly problém jízdy, ale například správný posez nebo držení volantu.

Jarek: Pro mě představuje řízení velký odpočinek. Zkrátka vypnu, už se mi před očima netočí spousta čísel, která musím během mnoha hodin závodu neustále sledovat. V autě musím mít navigaci, protože s mírnou nadsázkou řečeno bych asi zabloudil.

Pracujete v odlišných typech závodů. Můžete přesto poradit jeden druhému?

Jarek: Pokud jde o nastavení auta, to není možné, protože závodní vozy jsou dost odlišné. Jestliže se objeví něco, co by mohlo třeba strategicky pomoci, okamžitě si voláme. Závody, kde působíme, jsou extrémně vyrovnané. Pár získaných nebo ztracených desetin pomůže vyhrát, nebo naopak.

Erik: Při předchozí práci u týmu Zakspeed, kam mě svého času doporučil Jarek, jsem si jako datový inženýr neustále hrál s údaji, čísly a tabulkami. Znám řadu softwarů i datových pomocníků, které jsou pro práci nezbytné. V tomhle směru pomáhám Jarkovi a on mi naopak v začátcích poradil, jak nastavit auto a jak postupovat.

Pomáhají vám při práci závodnické zkušenosti?

Erik: To je obrovský benefit, alfa a omega naší práce. Hodně nás to v téhle branži posunulo. Z krátkého vysvětlení závodníka a gest se dokážeme vžít do jeho situace. Pochopíme, jak se auto v dané situaci chová. Navíc známe hodně evropských tratí, takže si lze spojit více proměnných a poradit jezdci i z vlastních poznatků.

Jarek: Výhodou je, že nemluvíme s jezdci jako inženýři, ale naší sportovní řečí. Klasický technik nemusí vždy přesně pochopit pilotův výklad a z toho pak třeba plyne chybné rozhodnutí. Nejlepšího času může dosáhnout rychlý jezdec, kterému umí jeho inženýr ušít špičkové auto na tělo.

Jak se bude vyvíjet vaše další závodění?

Jarek: Párkrát do roka se naskytne možnost sednout si do bavoráku nebo porsche při testování a pokaždé toho využiju.

Erik: Kromě povinností u I.S.R. Racing spolupracuji s dalším českým týmem RTR Project. Ten letos pojede také seriál ADAC GT Masters ovšem v kategorii GT4, takže práce pro I.S.R. mi nedovolí, abych mohl závodit. Jediná šance se nabízí v seriálu Creventic, ale to ještě musíme sladit termínově.

Sledujete jiné sporty?

Erik: Spousta lidí možná zanevřela na formuli 1, ale já se na ni rád vždycky podívám. Kromě samotného závodu mě zajímá nejen jeho průběh, ale snažím se číst dění na trati a pochopit taktiky, které jednotlivé týmy používají.

Jarek: Na rozdíl od bratra mám děti, osmiletého kluka a pětiletou dceru. Během zimní přestávky je třeba se věnovat nejbližším, protože v průběhu roku není čas. Když mám volno, trávím ho s rodinou.

Půjde syn ve vašich stopách?

Líbilo by se mi to, ale je to záležitost velkých peněz, na které nelze dosáhnout. Syn se věnuje fotbalu i florbalu, takže přes týden má tréninky a o víkendech turnaje. Je dravý a baví ho to.

Můžete nastínit své představy o roce 2020?

Jarek: Těší mě, že jsem stále součástí motorsportu a podílím se ze své pracovní pozice na úspěších vozů, o které se na závodech starám. To člověka ohromně nabíjí. Chci jít krok za krokem a stavět si splnitelné cíle. A mít u sebe spokojenou rodinu, to mi vážně dodává energii.

Erik: Rád bych vystoupil jako inženýr se svou posádkou na nejvyšší stupínek v ADAC GT Masters. Člověk musí být ovšem připravený na všechno. V posledních letech jsme bohužel svědky nástupu elektrických automobilů do různých seriálů.

Vadí vám to?

Erik: Výraz elektrické závodní auto přede mnou nesmí nikdo vyslovit, protože to považuji za sprosté slovo. Tuhle cestu považuji za špatnou a bohužel je neustále protežována.

Jarek Janiš

  • Narozen: 8. 7. 1983
  • Stav: ženatý (syn 8 let, dcera 5 let)
  • Bydliště: Praha
  • Disciplína: automobilové okruhy
  • Povolání: závodní inženýr
  • Úspěchy: 7 titulů mistra republiky motokár, 3. ve Formula Palmer Winter Series (2001), 3. ve FIA GT Championship (2006), 5. v 24 hodin Le Mans ve třídě LMGT2 (2009). Závodní inženýr – vítěz 24 hodin Spa Franchorchamps (2016)

Erik Janiš

  • Narozen: 23. 9. 1987
  • Stav: svobodný
  • Bydliště: Praha
  • Disciplína: automobilové okruhy
  • Povolání: závodní inženýr
  • Úspěchy: 8 titulů mistra republiky motokár, vítěz motokárové FIA Green Helmet (2001), mistr Evropy motokár třídy ICC 125 (2005), nejlepší nováček F3 EuroSeries (2008), vítěz Zlatého volantu (2001, 2005)

Časopis Svět motorů si můžete objednat na ikiosek.cz.

Michal Štěpanovský
Diskuze (0)

Doporučujeme