OSOBNOSTI REGIONU: František Ladislav Čelakovský

 (7.3.1799 -5.8.1852)

Básník národního obrození překladatel a kritik.

Byl synem strakonického tesaře Vojtěcha Čelakovského a jeho ženy Anny, rozené Štefflové. Ve Strakonicích vychodil čtyřletou hlavní školu (jeden rok pro neznalost němčiny opakoval). Od roku 1812 studoval nižší gymnázium v Českých Budějovicích, kde se spřátelil s J.V. Kamarýtem. poté přestoupil na gymnázium v Písku. Po jeho absolvování studoval filosofii v Praze, pro finanční problémy byl nucen přestoupit na lyceum v Českých Budějovicích, odkud byl vyloučen (za četbu Husových děl). Pokračoval pak ve studiu na lyceu v Linci a od roku 1820 na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Z profesorů mu imponoval Bernard Bolzano. Spíše než povinným předmětům se věnoval cílevědomému jazykovému a literárnímu sebevzdělávání; při závěrečných zkouškách v roce 1822 propadl z logiky a studia nedokončil.

Živil se kondicemi (doučováním), jako soukromý vychovatel (do r. 1829) a na přímluvu K.A. Vinařicfkého mu pražská arcibiskupská konzistoř zadala překlad spisu Aurelia Augustina De Civitate Dei. Roku 1830 dostal nabídku z Ruska, aby spolu s Pavlem Josefem Šafaříkem a Václavem Hankou v Petrohradě založili a řídili slovanskou knihovnu. F. L. Čelakovský byl ochoten tento úkol přijmout, ale z nabídky sešlo patrně přičiněním Václava Hanky. F. Palacký mu proto zařídil alespoň podporu knížete Rudolfa Kinského. V letech 1829-1842 byl korektorem Časopisu pro katolické duchovenstvo.

Od roku 1833 byl redaktorem Pražských novin, jejichž přílohu Rozmanitosti proměnil (1834) na týdeník Česká Wčela, tento týdeník se brzy změnil na samostatný časopis. V novinách se snažil o politickou i kulturní výchovu čtenáře a jeho hlavním přínosem byla změna v přejímání zahraničních článků přímo z řady cizojazyčných novin, nejen z německých, jak to bylo doposud.

Kromě toho navazoval styky i přátelství se zahraničními slavisty a publikoval také jejich práce, například si dopisoval s anglickým slavistou J. Bowringem a osobně se setkal se slovinským básníkem Francem Prešerenem. Roku 1834 se oženil se svou dlouholetou snoubenkou Marií Ventovou ze Strakonic a téhož roku se jim narodil syn Ladislav, pozdější botanik. V roce 1835 byl jmenován suplujícím profesorem české řeči a literatury na pražské univerzitě.

V Pražských novinách uveřejnil 26. listopadu 1835 výhrůžku ruského cara Mikuláše I. k porobeným Polákům, že při sebemenším pokusu o revoluci nechá Varšavu zcela zpustošit, s dovětkem, že takto před 400 lety mluvili tatarští chánové k ruským knížatům. Po stížnosti ruského vyslance ve Vídni Pražským novinám na komentář Čelakovského vůči carovi (nepřímo ho označil za svévolného tyrana) byl odvolán jak z jejich redakce, tak z místa profesora. Další dva roky byl odkázán jen na příležitostné výdělky (zvl. překlady úřední literatury) a na podporu přátel K. A. Vinařického a J.K. Chmelenského. Od r. 1838 působil jako knihovník v rodině Kinských. Ve Vratislavi se stal (1841) profesorem slovanské literatury. Usadil se tam i s rodinou, roku 1844 jeho žena náhle zemřela na tyfus. Hned za příštího pobytu v Praze se zasnoubil s Antonií Reissovou a po sňatku v dubnu 1845 s ní odjel zpět do Vratislavi. Na tamní univerzitě působil až do roku 1849, kdy stejnou funkci získal na pražské univerzitě.

Jeho druhá manželka Antonie Reissová (Bohuslava Rajská), byla sestrou Johanny Reissové, manželky Josefa Františka Friče. Čelakovský k stáru vlivem své nemoci a pracovních neúspěchů zatrpkl, jeho zlé jednání popsala Antonie ve své korespondenci s Boženou Němcovou.

Zdroj:

https://www.ceskatelevize.cz/…/209572232200025-frantisek-la…
https://cs.m.wikipedia.org/wi…/František_Ladislav_Čelakovský

Připravuje: Petra KURSCHOVÁ

Foto: Muzeum středního Pootaví Strakonice