Film V síti: První dokumentární blockbuster, který diváky znechutí i rozesměje

O dokumentu, ve kterém dospělé herečky vystupují online jako dvanáctileté holčičky, aby odhalily taktiky predátorů, kteří se je snaží sexuálně zneužít, se hodně diskutovalo, ještě než byl dokončen. Ve Vítkovi probudila velké rozpaky celá kampaň, pochybný vizuál a démonizace predátorů. „Jsou tam milosrdně skryti za takovou hnusnou maskou,“ říká a kritizuje i videoklip stylizovaného Tomáše Kluse, který k filmu nazpíval úvodní píseň a podle Vítka téma spíš ponižuje na jakýsi bulvár. Na druhou stranu připouští, že to bude fungovat, o čemž svědčí i vyprodaná kina. „Každý o tom ví. Lidi, kteří v životě neměli co do činění s dokumentem, Vít Klusák opět přesvědčil o tom, že by měli mít nějaký názor,“ hodnotí jako pozitivum Vítek. „Já v tom vnímám jistou předvádivost a senzacechtivost,“ nemůže si pomoct Aleš, když popisuje dojem z kampaně a ze scén s predátory, které ve filmu gradují.

Předvádivost je podle Tomáše Stejskala u Klusáka přítomna od začátku jeho tvorby a zmiňuje dokument Český sen, na kterém pracoval s Filipem Remundou. „Je ale potřeba dodat to b), že tyto dva filmy jsou jinak vystavěné a vyprávěné,“ říká Tomáš. „Za mě to je jeden z jeho divácky nejvstřícnějších filmů,“ dodává. „Je to první dokumentární blockbuster, který tu kdy byl natočený, a tomu je podřízený,“ říká Vítek. „Je to film designovaný tak, aby vzbuzoval určitý typ emocí a divákovi hodně pomáhal v tom, jak se má v určitých situacích cítit,“ vysvětluje Vítek. „Když máte cítit zhnusení, tak vidíte, že ho cítí i ti, kteří film natáčí,“ říká o pohledu do zákulisí natáčení, který celým dokumentem prostupuje. „To ale není špatně, jinak by to nefungovalo. Nikdo by se asi nebyl schopný dívat v milionových nebo statisícových počtech na Danielův svět a vcítit se do běžné životní rutiny pedofila,“ shrnuje Vítek.

Čtěte také

Sexuální zneužívání pobuřuje. Pro děti v Česku ale neexistuje adekvátní péče, říkají odbornice

Jak se moderátoři staví k tématu filmu? Podněcuje diváky k diskuzi, nebo říká něco naprosto známého? Podle Tomáše nejde o analytické uchopení fenoménu obtěžování. „Upozorňuje na něco, co je trochu zřejmé nám nebo více lidem, ale rozhodně to není většinový pohled na chování dětí na sítích,“ poznamenává Tomáš mimo jiné i k faktu, že ne všichni predátoři z internetu jsou pedofilové. „Tenhle film dobře ukazuje fázi, kdy už se obtěžování děje a kam až to může zajít,“ říká Vítek, ale zároveň poukazuje na to, že u některých situací jdou podle něj tvůrci naproti predátorům přes pravidla světa, která si nastavili. „Je dobře, že situace ukazují dohrané až do nechutných konců, ale zároveň tam ve mně vyvstává pochyba, do jaké míry to je design určený, aby vyvolal silnou emocionální odezvu, která je na místě, a do jaké míry to je poctivá dokumentaristická práce s tématem,“ dodává.

„Mě zaujalo, že většina rozumných odmítavých reakcí se týká osobního vnímání tématu a určité senzitivity. Já mám ten problém, že bych asi taky potřeboval víc mluvících hlav, víc informací o tom rámci,“ vysvětluje Vítek a poznamenává, že chápe, že je to mimo koncept filmu, přesto by ale ocenil například hlubší pohled na motivy chování aktérů dokumentu. „Je to film, který předá emoce jak 15letým, tak našim rodičům, kteří na dokumenty nekoukají, a funguje to zjevně i na lidi z branže. Je to velký filmový mainstream a tady u toho mi to nepřijde na škodu,“ říká Tomáš. U filmu se ale diváci nebudou jen znechucovat, protože v něm jsou i paradoxně vtipné scény. „Toho hnusu už je tolik, že některý ty smíchy jsou úlevný,“ shrnuje Vítek.