Mario Andretti zanechal ve formuli 1 výraznou stopu. V roce 1978 se stal zatím posledním Američanem, který kdy dokázal vyhrát mistrovství světa vozů formule 1 a zůstává také posledním Američanem, který se mohl radovat z vítězství ve velké ceně. Za úspěch v sezóně 1978 vděčil Andretti kromě svého umu i konstruktérskému géniu Colina Chapmana, jehož model Lotus 79, zakládající svůj koncept na tzv. ground effectu, byl mimořádným kusem techniky a skutečně revolučním vozem. Spolu se svým týmovým kolegou Ronniem Petersonem dokázal Andretti pro Lotus vyhrát v roce 1978 celkem osm velkých cen a dovést černozlatý vůz tradiční britské stáje k jeho poslednímu titulu mistra světa. Připomeňte si Andrettiho mistrovský rok 1978.
Začátek sezóny
Sezóna 1978 začala závodem v Argentině, kde Andretti získal svou jubilejní 10. pole position kariéry a po povedeném startu a hladkém průběhu závodu podnik i opanoval. V Brazílii získal pole position Andrettiho týmový kolega Ronnie Peterson, ale po skvělém startu se do čela prosmýkl Carlos Reutemann s ferrari. Andretti se v průběhu závodu dostal na druhé místo, ale kvůli problémům s převodovkou ho v závěru předjeli jak Emerson Fittipaldi, tak Niki Lauda s brabhamem. Závod vyhrál Reutemann, ale Andretti zůstal na čele šampionátu.
V Kyalami se Andretti kvalifikoval do první řady po bok Nikiho Laudy a po startu se dokonce dostal do vedení. Po problémech s pneumatikami a nedostatkem paliva ale nakonec dojel až sedmý a radost mu tak mohl vylepšit alespoň výsledek Petersona, který bláznivý závod vyhrál před Patrickem Depaillerem a Johnem Watsonem, když Depaillera s tyrrellem předjel až v úplně posledním kole. V Long Beach dovezl druhé vítězství pro Ferrari v sezóně Reutemann, Andretti byl druhý. Reutemann tak poprvé od začátku sezóny Andrettiho sesadil z čela šampionátu.
Nástup Lotusu 79
Závodem v Monaku se oba lotusy protrápily, Peterson odstoupil po 56 kolech a Andretti byl klasifikován až na 11. místě. Do čela šampionátu se po vítězství posunul Depailler s tyrrellem, druhý byl Reutemann, Andretti až třetí. Na okruh Zolder v Belgii tak Lotus přivezl novou specifikaci vozu, Lotus 79. Andretti okamžitě získal pole position, závod ovládl a Lotus získal k tomu všemu i double, jelikož Peterson předvedl rovněž obdivuhodný výkon a skončil druhý, přestože startoval ještě se starým modelem Lotus 78. Američan se zároveň se 27 body vrátil do čela šampionátu a vedení již v průběhu zbytku sezóny nepustil.
Ve Španělsku oba lotusy obsadily první řadu a opět si dojely pro další double, druhý v řadě, byť tentokráte za trochu dramatičtějších podmínek. Na domácí půdě Ronnieho Petersona ve Švédsku se rozhořel ostrý duel na čele závodu mezi Andrettim a Laudou, Andretti ale chyboval, nabídl šanci na předjetí Laudovi a později odstoupil kvůli poruše motoru. Peterson se po většinu závodu trápil a nakonec mohl být rád za třetí místo v cíli. Lauda získal pro Brabham první vítězství v sezóně.
Lotus 79 v Brands Hatch
Ve Francii byly lotusy zpátky a dojely si opět ve formaci Andretti–Peterson pro již třetí double v sezóně. Andretti vedl na čele šampionátu s pohodlným devítibodovým náskokem na svého týmového kolegu, který měl zase silný, jedenáctibodový polštář na třetího Laudu. Lotusům měl patřit i závod na Brands Hatch, když opět obsadily první řadu s tím rozdílem, že pole position tentokráte získal Peterson. Po startu se před Švéda dostal Andretti a oba dva lotusy opět začaly zbytku pole rychle odjíždět. Peterson ale odstoupil už v šestém kole a Andretti později musel kvůli defektu zamířit do boxů a ztratil vedení. Ve 28. kole také kvůli problémům na motoru odstoupil. Závod vyhrál Reutemann před Laudou a Watsonem.
Na Hockenheimringu šel po startu do vedení Peterson, ale Andretti se dokázal vrátit do čela závodu během čtyř kol. Vypadalo to na další double Lotusu, ale Peterson ve 36. kole odstoupil, což ovšem jistě nijak neumenšovalo radost Andrettiho, který si v Německu dojel už pro své páté vítězství sezóny. V Rakousku se opět oba lotusy kvalifikovaly do první řady a po startu se ve vedení udržel Peterson. Před Andrettiho se dokázal dostat Reutemann, ale Američan se nechtěl vzdát a oba jezdci spolu po vzájemném kontaktu kolidovali. Andretti tak vypadl už v prvním kole a mohl pouze bezmocně sledovat, jak Peterson získává své druhé vítězství v sezóně. Peterson předvedl parádní jízdu na cestě ke svému desátému a bohužel také poslednímu vítězství ve formuli 1 na deštěm zmáčené trati a stáhl ztrátu na Andrettiho na devět bodů, ten ale stále zůstával pohodlně v čele průběžného pořadí.
Stirling Moss a Mario Andretti,
Tragédie na Monze
V Nizozemsku si oba dva vozy Lotusu dojely pro další poklidný double ve formaci Andretti–Peterson, na Monze pak ale přišla katastrofa. Mario Andretti sice mohl po závodě oslavovat zisk svého mistrovského titulu, ale za velmi tragických okolností, neboť na startu závodu se Ronnie Peterson připletl do velké havárie a zůstal uvězněný ve svém hořícím vozu. Jamesi Huntovi a dalším závodníkům se sice povedlo jej z hořícího vraku dostat, Švéd ale utrpěl četné popáleniny a zlomeniny a druhý den v nemocnici zemřel.
Mario Andretti si sice ziskem jednoho bodu za šesté místo v závodě předběžně zajistil titul mistra světa, veškerá pozornost se ale bohužel ubírala jiným směrem: „Můj zisk titulu mistra světa přišel v hodně nečekané a hořké podobě. Byl to pro mě tak sladký okamžik, ale zároveň jsem cítil velikou bolest nad Ronnieho smrtí. Dodnes mám obě dvě tyto události spolu nerozlučně spjaté. Když si na ten den vzpomenu, vybaví se mi obě vzpomínky, nemohu myslet na ten den, abych si nevzpomněl na Ronnieho Petersona. To je nemožné. Pokud by se ta nehoda nestala, byl by to nejlepší moment mé kariéry,“ vzpomíná na hořkosladký závod na Monze Andretti.
Pro zbývající dva závody nahradil Petersona u Lotusu Jean-Pierre Jarier, týmu se však víkendy v USA a Kanadě příliš nevyvedly. Andretti sice dokázal vybojovat pole position na domácí půdě, v závodě se ale po startu spíše trápil a ve 27. kole odstoupil kvůli poruše motoru. V Kanadě dokázal získat pole position Jarier, ale z vítězství se nakonec radoval domácí miláček Gilles Villeneuve. Andretti se víkendem opět protrápil a dojel desátý.
Co stálo za úspěchem Lotusu?
Lotus byl nicméně po dlouhé době opět na výsluní a mohl se naposledy radovat ze zisku titulu mistra světa. Tradiční britská stáj získala během sezóny celkem osm vítězství ve velkých cenách a suverénně ovládla pořadí konstruktérů. Celý úspěch stál na bedrech vozu Lotus 79. Auto, se kterým Colin Chapman a designér Peter Wright přišli a na jehož konceptu se pracovalo několik let, bylo prostě fenomenální a revoluční.
Lotus 79 byl vylepšenou verzí svého předchůdce Lotusu 78, a zakládal svůj koncept na tzv. ground effectu. Vůz se doslova přisál k povrchu okruhu a stal se mnohem stabilnějším, a to především v zatáčkách. Nový model byl o téměř dvě sekundy na kolo rychlejší než jeho předchůdce. Konkurence nevěděla, jak na tento nový koncept reagovat, nekonvenční řešení zkusili u Brabhamu, kde se Gordon Murray pokoušel dosáhnout podobného výsledku pomocí obřího ventilátoru na zádi vozu a uspěl. Vůz byl tak rychlý, že Lauda k vítězství ve Švédsku ani nemusel jet naplno, tým vedený Berniem Ecclestonem však v dalších závodech tento koncept již nevyužil.
Od té doby už byly nové černozlaté lotusy, Black Beauties (černé krásky), jak se jim přezdívalo, k nezastavení. V sezóně 1978 zaznamenal model 79 celkem šest vítězství, z toho tři byly dvojí (model 79 nasadil Lotus až od Zolderu, v Argentině a Jižní Africe vyhráli Andretti a Peterson ještě s modelem 78, pozn. autora). O rok později ale Lotus již žádné další vítězství nepřidal a byl předehnán konkurencí od Ligieru, Williamsu a Ferrari, která jeho nový koncept převzala a vylepšila. Éra ground effectu byla ve formuli 1 kvůli bezpečnosti ukončena v roce 1982.
Úspěch byl z velké části zásluhou majitele týmu a zároveň hlavního konstruktéra Colina Chapmana. Chapman patřil ke geniálním konstruktérům, a přestože se ne každý z jeho nápadů zrovna povedl, v případě Lotusu 79 se trefil do černého. „Byl naprosto perfektním majitelem/inženýrem, který v hlavě neustále nosil nějaké návrhy na vylepšení a pořád mě tak nutil přemýšlet. Nikdy jsme nebyli ztraceni, vždycky měl nějaký nápad. (…) Oba jsme byli poháněni touhou po vítězství, druhé místo nebylo řešením ani pro jednoho z nás,“ vzpomínal na Chapmana Andretti. V roce 1978 to bylo ale naposledy, kdy génius Colina Chapmana dokázal dostat Lotus až k mistrovskému titulu.
Mario Andretti ve F1
- Roky ve F1: 1968-1972, 1974-1982
- Počet startů: 128
- Týmy: Lotus, March, Ferrari, Parnelli, Alfa Romeo, Williams
- Vítězství: 12
- Pódia: 19
- Pole position: 18
Poslední americký hrdina ve formuli 1
Mario Andretti dodnes stále zůstává posledním mistrem světa ze Spojených států a také posledním vítězem velké ceny z této země. „Rád bych viděl více Američanů závodit v top týmech. Měli jsme období, kdy jsme měli ve formuli 1 hned několik jezdců, ale těžko se mi věří tomu, že jsem tak dlouho posledním Američanem, kterému se povedlo vyhrát velkou cenu.“ Andretti problém vidí především v tom, že se americkým šampiónům série IndyCar nechce opouštět své jisté pozice a zkoušet štěstí za oceánem v sérii, kde se musíte dostat do jednoho z top tří týmů, abyste měli vůbec nějakou šanci něco dokázat. „Nevím, jestli se tento problém v nejbližší době nějak vyřeší, ale myslím si, že by současná formule 1 z konkurenceschopného amerického jezdce hodně benefitovala,“ dodává poslední americký mistr světa formule 1.
Foto: IndyCar, Getty Images / David Ashdown, Don Morley